Švédský román s chutí finské samohonky
Niemi, Mikael: Popmusic z Vittuly

Švédský román s chutí finské samohonky

Popmusic z Vittuly je především nesmírně zábavnou knihou o „exotických“ místech, kam se ani většina obyvatel Švédska nikdy nepodívá. Román přibližuje zdejší obyvatele z pohledu chlapce Mattiho, který dospívá v Pajale v 60. a 70. letech minulého století...

Vittula, či přesněji finsky Vittulajänkkä, kde žije Matti, hlavní hrdina a vypravěč švédského románu Mikaela Niemiho Popmusic z Vittuly, je ve skutečnosti slangový výraz z finštiny znamenající doslova „Kundomočál“. Tímto slovem mládež nazývá, jako jakýsi drsný hold ženské plodnosti, nevábnou čtvrť v městečku Pajala v kraji Tornedalen v nejsevernější části Švédska až u hranic s Finskem.

Mikael Niemi (nar. 1959) patří k nejmladší generaci takzvaných „tornedalských“ spisovatelů pocházejících z kraje, kde se střetávají švédské, finské i laponské kulturní a jazykových vlivy. Debutoval už v roce 1988 jako básník, poté vydal soubor reportáží a rozhovorů s tornedalskými starousedlíky, dobrodružné romány pro mládež a píše i divadelní a rozhlasové hry. Opravdový úspěch mu však přinesl až první částečně autobiografický román „pro dospělé“ Popmusic z Vittuly. Román vyšel ve Švédsku roku 2000 a do té doby nepříliš známého autora rázem proslavil – jen ve Švédsku se dosud prodalo přes 500 000 výtisků, byl oceněn i prestižní Augustovou cenou za nejlepší švédskou knihu roku a přeložen do více než deseti jazyků.

Brzy po úspěchu ve Švédsku se Popmusic z Vittuly dosává i českým čtenářům ve výtečném, stylově přesném překladu Zbyňka Černíka. Podařilo se mu věrně přetlumočit Niemiho styl, v němž se prolíná realismus s fantazií, vyprávění kluka a pohled už dospělého autora, který s odstupem vzpomíná na dětství a dospívání v Pajale.

Popmusic z Vittuly je především nesmírně zábavnou knihou o „exotických“ místech, kam se ani většina obyvatel Švédska nikdy nepodívá. Román přibližuje zdejší obyvatele z pohledu chlapce Mattiho, který dospívá v Pajale v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Líčí jeho přátelství s podivínským nemluvným Niilou, jehož rodiče patří mezi laestadiany, vyznavače zdejšího přísného evangelizačního hnutí. Matti vzpomíná na chlapecké hry a fantazie, rvačky s partou, na první vzduchovku a první kytaru, první pořádnou pařbu a následnou kocovinu i na svou první holku.

Niemiho kniha ale zároveň podává pestrý obrázek celé pajalské komunity, kde se střetávají tradiční patriarchální kořeny, laponský šamanismus i finská zadumaná nostalgie s postupně sem pronikajícími moderními vlivy. Dokonce i do Pajaly totiž dorazí rocková hudba. Desky Beatles a Elvise Presleyho znamenají pro Mattiho a jeho kamarády největší poklad a závan dosud nepoznané svobody. Matti s Niilou nové hudbě úplně propadnou, přitahuje je mnohem víc než chlast nebo holky.

Popmusic z Vittuly je mozaikou nejrůznějších, vzájemně propojených příběhů a komických epizod. Jednotlivé kapitoly by mohly klidně fungovat jako samostatné povídky a jejich názvy vždy stručně shrnují obsah. Vypravěč s humorem a sebeironií popisuje často bizarní zážitky, vzpomíná na přátele a další svérázné postavy, ale o jeho vnitřních pocitech se přímo nedozvíme. I společenská kritika v Niemiho knize probleskuje jen nepřímo, nejvýrazněji nejspíš v ironickém popisu učebních osnov zeměpisu, v nichž jsou rozlehlé, ale řídce osídlené oblasti severního Norrlandu odsunuty na okraj zájmu.

Niemiho styl nezapře inspiraci místním lidovým vypravěčstvím. Psaná literatura totiž v Tornedalenu dlouho neexistovala, zato si tu lidé stále vyprávěli historky, postupně je rozvíjeli, až se ze skutečného příběhu stávala i fantastická zkazka. Tak se v románu třeba dozvíme o jisté vdově, která se syny propašovala do Švédska koně tak šikovně rozřezaného, že ho poté dokázala zas sešít a prodat jako živého. Ale i když se realistické líčení často zvolna prolíná do báchorek a snů, Niemi rozhodně nepředkládá žádný romantizující obrázek dalekého severu, kde lidé žijí souladu s rytmem přírody. Jeho líčení opileckých večírků, bujarého veselí na finsko-švédské svatbě či Mattiho „letní brigády v zabíjení myší“ sice vyvolávají smích, ale drastické detaily vyžadují i silný žaludek.

Autor vidí postavy z tornedalského údolí laskavě i nemilosrdně, směšné i důstojné v jejich velkorysém furiantství i omezené zabedněnosti. Vidí je, jak se bohapustě chvástají a perou, jak místní muži bijí své ženy a děti a pak pijí ze zoufalství, beznaděje či prostě ze zvyku. Jsou hrdí, za jejich okázalým lokálním patriotismem se však často skrývá nejistota a pocity méněcennosti pramenící z geografické a jazykové izolace. Místní lidé mluví švédsky s výrazným finským akcentem, přitom ale neovládají „říšskou“ finštinu.

Tornedalská finština totiž donedávna existovala jen v ústní podobě. Až v osmdesátých letech byl vytvořen slovník tornedalské finštiny, která se teprve roku 1999 stala, vedle laponštiny a romštiny, jedním z oficiálních minoritních jazyků ve Švédsku.

Tornedalští starousedlíci v Niemiho románu si cení si hlavně těžké fyzické práce, k vymoženostem moderní civilizace se chovají se značnou nedůvěru. Generace Mattiho rodičů vyznává jasné morální zásady – žít dobrý život, nekrást a nepomlouvat ostatní. Hlavní životní zásadou, která se dědí z otce na syna, je nebýt „knapsu“, což v místním jazyce znamená babský. Mattimu a Niilovi například dělá starosti, zda jejich zpívání v rockové kapele bude pokládáno za dostatečně mužné. Podle místní tradice může chlap zpívat, jen když se pořádně napije. Mezi takové podezřelé aktivity patří paradoxně i četba knih.

Dobrá kniha je zkrátka „horší než droga“ a v případě Niemiho románu lze tomuto návyku velmi lehce propadnout.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Jitka J.,

Nakladatelství Argo právě vydalo reedici této skvělé knihy.

Petra,

Jenom by mě zajímalo, co autorka článku myslí pojmem "říšská finština", nic takového neexistuje, asi měla na mysli švédštinu, počítám :)

barka,

panenky jako spendlikovy hlavicky, manicky si broukal, hudba...myslim, ze predavkovani drogama.

Lenka,

Skvělá knížka..akorát by mě zajímalo jak umřel Niila.