Zájemci o švédskou literaturu, a to i ti, kteří švédštinou přímo nevládnou, si jistě povšimli, že jedním z témat silně akcentovaných v posledních letech je život v nejsevernějších oblastech země. Hranice s Norskem a Finskem tu představují jen čáry na mapě, které pro obyvatele nemají žádný praktický význam, a zejména na venkově je místo spisovné švédštiny častěji slyšet finštině blízké meänkieli a sámštinu. Do povědomí široké čtenářské obce přivedl tento kraj již před téměř dvěma desítkami let Mikael Niemi svým románem Popmusic z Vittuly a o něco později románem Muž, který zemřel jako losos, přičemž v obou dílech upřel pozornost především k jazyku meänkieli, kterému se teprve v té době dostalo ze strany švédských úřadů oficiálního uznání. V posledních letech ale nezůstávají pozadu ani Sámové, přičemž pera se stále častěji chápou přímo autoři sámského původu; několik těchto titulů bylo oceněno i hlavní domácí literární Augustovou cenou, ať už jde o zpracování sámského pohledu na moderní dějiny formou rozsáhlého básnického eposu (Linnea Axelsson: Ædnan), nebo faktografické zpracování nucených přesunů a pokusů o usazení tradičně kočovného obyvatelstva (Elin Anna Labba: Herrarna satte oss hit). Pro úplnost se sluší uvést, že podobným vývojem prochází i norská literární scéna.

Nejnovějším v češtině dostupným příspěvkem k literatuře se sámskou tematikou je román autorky Ann-Helén Laestadius (*1971), který pod názvem Odcizení vyšel v překladu Petry Hesové. Také tato spisovatelka, rodačka z Kiruny, se již může pochlubit Augustovou cenou, získala ji v roce 2016 v kategorii knih pro děti a mládež za román Tio över ett (Deset minut po jedné). Romány pro mladší čtenáře byly dlouho její parketou, na kontě jich má celkem sedm. Odcizení je její první kniha zacílená na dospělé.

Jinakost kritizovaná i komercionalizovaná

Děj se točí okolo detektivní zápletky, jež je v zásadě banální – místním sámským pastevcům někdo zabíjí soby. Zjevně však nejde o obyčejného pytláka lovícího pro maso, ale o člověka, který se vyžívá v utrpení, jež zvířatům a potažmo i jejich majitelům může způsobit. Sámové sice tuší, kdo za zločiny stojí, ovšem kvůli laxnímu přístupu policie, která útoky hodnotí nikoli jako pytláctví, ale jako běžnou krádež, srovnatelnou s krádeží kočky či slepice, se nemohou dovolat spravedlnosti. Nakolik jsou podezření pastevců podložená a jakého trestu se pachatel nakonec dočká, ale v recenzi pochopitelně neprozradíme.

Rozdílné vnímání sobů je jen jedním z aspektů, které rozdělují Sámy a většinovou švédskou populaci a někdy je přímo staví proti sobě. Sobi jsou mnohým trnem v oku jako viníci dopravních nehod, zlou krev nadělá každoročně i dubnový zákaz jízdy na skútru, který má chránit březí samice před přílišným hlukem a stresem, a pro dotace určené na podporu chovu stád by si většina místních obyvatel rovněž uměla představit jiné využití. Na druhou stranu se v době konání tradičního sámského trhu sjíždějí do střediskové obce Jokkmokk turisté z celé země i ze zahraničí a se zápalem vlastním všem cestovatelům nakupují suvenýry a pořizují si fotografie s exotickými původními obyvateli, aniž by se o jejich problémy blíže zajímali. Zejména mladí Sámové pak těžko nacházejí své místo v životě, když čelí na jedné straně předsudkům ze strany většinové populace a na druhé straně tlaku staletých tradic vlastních předků. To je také případ mladé Elsy, kterou čtenář sleduje nejprve jako devítileté děvčátko a poté jako ženu na prahu dospělosti.

Jako malé dítě jde Elsa často na nervy rodičům všetečnými otázkami, zároveň se musí vypořádat s tím, že kvůli svému původu má velké potíže najít si místo v třídním kolektivu. Příliš nechápe ani chladný vztah své sámské babičky vůči mamince, která se do obce přistěhovala a dle názoru své tchyně i dalších Sámů je prostě vyloučené, že by mezi ně kdy zapadnoula. Místy pak vyprávěním problesknou i babiččiny vzpomínky na školní docházku, která za jejích časů sloužila spíše plánovanému pošvédšťování než vzdělávání. (V tomto se vzpomínky starých Sámů příliš neliší od vzpomínek původních obyvatel Kanady, kterým je v poslední době rovněž věnována pozornost, sámským žáčkům ale na rozdíl od jejich kanadských protějšků alespoň nešlo o život.)

Stáda sobů jako výzva – i pro překlad

Jako téměř dospělá žena vnímá Elsa i další aspekty vztahů mezi Sámy a Švédy, je si také vědoma možností, které nyní má, aby se osobně zasadila o zlepšení situace. Prostřednictvím sociálních sítí se jí podaří zvýšit tlak na policii, aby neustávající zabíjení sobů začala brát vážněji, odvrácenou stranou mince je však skutečnost, že proti sobě popudí jak Švédy, tak Sámy snažící se o integraci do většinové společnosti. Pastevcům vadí její neochota přijmout tradiční roli pastevecké ženy, neboť Elsa se mezi nimi pohybuje jako rovná mezi rovnými. Byť se zdaleka ne všechny nastíněné problémy Else podaří vyřešit, vyznívá závěr knihy optimisticky alespoň v tom smyslu, že pozitivní vztah k chovu sobů se podaří předat i další generaci.

Jak je patrno, autorka do knihy zahrnula snad téměř všechno, co lze o současném stavu společnosti v odlehlých končinách severního Švédska napsat, od pověr starých Sámů až po deprese a sklony k alkoholismu těch dnešních. Na čtenáře může tato snaha dostat do obrazu každou jednotlivost, včetně značek skútrů a aut, působit až násilným dojmem, všeprostupující prvek napětí ale čtení usnadňuje i přes zdlouhavější pasáže (jako ty popisující péči o stáda, jejich třídění, značkování apod.). I když některé z těchto odstavců spád skutečně nemají, umožňují lépe pochopit pouto mezi člověkem a přírodou, pro Sámy stále podobně pevné jako pro jejich předky před stovkami let. Zejména při čtení těchto pasáží je nutné ocenit i práci překladatelky, neboť dohledávání názvů částí sobího těla nebo náčiní užívaného pastevci jistě nepatřilo k nejjednodušším úkolům.

Zatímco název originálu, jednoznačně odkazující k trestnému činu, švédským čtenářům interpretační prostor nenechává, ti čeští se díky překladu názvu mohou zamyslet nad tím, zda je hlavním tématem knihy odcizení sobů jejich majitelům, nebo postupné odcizování se mladých Sámů tradicím jejich lidu.