V roce 2005 vyšel román Gerolda Tietze Grosse Zeiten. Kleines Glück. Je volným pokračováním románu Böhmische Fuge (1997, Česká fuga, česky 2005).

Vypravěč Gernot (vlastně autor) seznamuje čtenáře s životem své známé, Rity Puhl(ové), v Praze od doby, kdy se Hitler chopil moci, v době před vypuknutím druhé světové války, následují obsazení Prahy/Československa německými vojsky a důsledky této události. Rita pochází z německé rodiny, její otec je chemik a má význačné postavení, proto se Rita pohybuje ve „vysoké společnosti“. Na čas odjíždí na venkov, poté se vrací do Prahy. Její přítel Leo pochází ze smíšené rodiny, otec je ředitelem České zemské banky, matka je Češka. Leo je svým přesvědčením kosmopolita, nechce se přihlásit k Němcům, je poslán do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, po propuštění se skrývá a po rozchodu s Ritou odchází z Prahy.

Vztah mezi Ritou a Leem tvoří rámec vyprávění, uvnitř kterého se odvíjejí mnohé osudy Čechů i Němců. S Ritou poznává čtenář vývoj politické i společenské situace v Čechách, vývoj charakterů postav a vztahů mezi postavami v souvislosti se situací. Názory obou mladých lidí na měnící se politickou situaci jsou prezentovány v dialozích, které se postupně vyostřují.

Jednotlivé kapitoly románu nesou název, který vyjadřuje hlavní motiv. Vyprávění začíná návštěvou Gernota u Rity, která prožila dvacátá a třicátá léta 20. století v Praze: Znáte Prahu. Již při čtení této kapitoly je zřejmé, že nepůjde o jednoduchou četbu. Jako i v textu knihy dále je třeba pozorně sledovat každé slovo, neboť autor zjevně vážil každý výraz a každé spojení, které použil. Čtenář by měl pochopit veškeré souvislosti doby, ve které se děj odehrává, ale i exkurzy do minulosti. Pak se před ním rozvine plastický obraz dějin (významné bitvy, významné osobnosti, významné události), vztahů (v rodinách, mezi Čechy a Němci, Čechy a Židy, Němci a Židy, Čechy mezi sebou, Němci v Čechách mezi sebou apod.) a jejich proměn v souvislosti s politickou a společenskou situací různých období. Autor studoval dějiny a politické vědy, proto má hluboké znalosti o vývoji českých zemí i Německa. Narodil se v Čechách, zná tedy prostředí a dovede se vcítit do myšlení českých i německých obyvatel.

Vypravěč používá českých výrazů i vět (s. 7, 126), aby charakterizoval své české postavy a jejich postoje, také slov a vět z německého nářečí z místa děje (Arpeln, Pawlatsch, Fuhre, Powidl) a tím podporuje autentičnost textu. Pokračuje ve způsobu vyprávění, jakého použil v románu Česká fuga, totiž ironii, sarkasmus, „švejkovský“ nadhled.

Název románu se skládá ze dvou částí: Grosse Zeiten – Veliká doba: „…dny, ty jsou zlé, ale doba, ta je veliká“ (s. 142) a Kleines Glück – Malé štěstí: malé štěstí jednotlivce (Rita a Leo, Flora a Wenzel apod.), které ona veliká doba ničila. Obě části titulu jsou psány velkým písmenem. Dá se z toho vyvodit záměr autora postavit je do protikladu. Stejně tak stojí v protikladu názory a jednání postav. Autor používá stejný způsob jako v románu Česká fuga, tedy každou věc sleduje ze dvou stran.

Pozorný čtenář se seznámí s četnými historickými událostmi a postavami (bitva u Hradce Králové aj., Libuše, Karel IV., Dr. Jessenius, J. Žižka, T. G. Masaryk, E. Beneš, E. Hácha atd.), s pražskými významnými stavbami a institucemi (Karlův most, dům U zvonu, univerzita), s rozhodujícími událostmi veliké doby (15. březen 1939, založení Henleinovy strany aj.), s dějinami židovského národa (s. 66 ) i s významnými literárními a kulturními zajímavostmi (dobové časopisy a jejich proměny apod.).

Závěr románu, jenž zdánlivě lehkým perem vyjadřuje hluboké myšlenky, ponechává čtenáři prostor pro zamyšlení, tím, že Rita vypráví, jak viděla z okna mlčící proud lidí, jak opouští židovskou čtvrť v Praze.

Je radost si tuto knihu přečíst, je dobré se jejím prostřednictvím poučit, je skvělé se nad ní zamyslet.

O autorovi: Dr. Gerold Tietz se narodil v roce 1941 v Horce (Doupovské vrchy). Jako malý chlapec musel opustit Čechy, dostal se do Švábska, navštěvoval gymnázium v Tuttlingenu, poté studoval v Tübingenu, Berlíně a v Paříži dějiny, francouzštinu a politické vědy. Byl učitelem na gymnáziu, svůj volný čas nyní věnuje studiu a psaní. K románu Česká fuga viz například Tvar, 3/1999, str. 12.