Letošní literární cenu Libris získala Safae el Khannoussi (1994) za románový debut Oroppa (fonetický přepis výslovnosti slova Evropa v Maghrebu). Rodačka z Tangeru (Maroko) žije od čtyř let v Amsterdamu. Dcera uklízeče a pomocné síly v kuchyni vystudovala politickou filozofii na Amsterodamské univerzitě. Román vznikl jako „vedlejší produkt“ jejího výzkumu v rámci disertační práce věnované vězeňství v bývalých francouzských koloniích v severní Africe. „Chtěla jsem vyprávět příběh lidí, které strhl malström politického systému, získali v něm pozici pachatele či oběti. Systém je následně vyplivl a oni se vydali do Evropy. A co pak?“ Román reflektuje období vlády prvního postkoloniálního marockého krále Hasana II. (1961–1999), diktaturu označovanou Maročany za „léta smrti“, o níž se ale doposud otevřeně nemluví. Příběh svádí v Amsterdamu dohromady bývalého vězeňského dozorce Yousefa Slaoui se svou bývalou obětí, malířkou Salomé Abergel, kterou během pětiletého věznění mučil, a jejím synem Iradem, narozeným ve vězení. Všechny tři postavy se v novém prostředí pokoušejí vyrovnat s minulostí. Sečtělá autorka vnáší do nizozemsky psané literatury bohatý a barvitý styl přirovnávaný k barokním větám Ilji Leonarda Pfeijffera. Nizozemský deník Volkskrant autorku loni vyhlásil za literární talent roku, román v březnu vyhrál vlámskou literární cenu Boon.

Na úspěch povídkové sbírky Oty Pavla Hoe ik de vissen ontmoette (Jak jsem potkal ryby, přel. Edgar de Bruin) po dvou letech navazuje nizozemský překlad Pavlova literárního debutu Smrt krásných srnců, a to doslova, včetně pozměněného nizozemského titulu Hoe een reebok ons leven redde (Jak nám srnec zachránil život). Za necelé dva měsíce od vydání se kniha v těchto dnech dočkala dotisku. Kromě internetových literárních časopisů (Hans van der Heijde, Tzum, 23. 4. 2025: „Pokud Ota Pavel sám sobě dovolil v tónu určitou těžkomyslnost, tak vždycky s humorem. S opravdovým humorem, ne s nějakým násilným vtipkováním. Jeho humor má často absurdní znaky, ale o to účinnější je, protože realistické kulisy příběhů byly absurdní.“) recenzovaly knížku i velké nizozemské a vlámské deníky. Už jenom podtituly článků jsou výmluvné: „Milovaný český autor Ota Pavel se frivolními větami těsně prosmýkává podél hrůzy ze své minulosti“ (Steven Van Ammel, De Standaard, 8. 5. 2025, recenzent knize udělil čtyři hvězdičky z pěti), „Jeho lehké tahy štětcem připomínají Elsschota, ale Ota Pavel je přesto především svůj“ (Yolanda Entius, Trouw, 8. 5. 2025), „Z nostalgického díla Oty Pavla promlouvá láska k lidem na okraji“ (Sebastiaan Kort, NRC Boeken, 16. 5. 2025, recenzent knihu zhodnotil plným počtem hvězdiček ). Amsterdamský deník Het Parool nebo televizní magazín VPRO-gids na vydání upozornily anotací (24. resp. 14. 4. 2025), ale vyšly také rozsáhlejší a osobně laděné texty jako reportáž Johna Schoorla (Volkskrant 25. 4. 2025): speciálně kvůli čerstvě vydané Pavlově knížce se vydal do Buštěhradu, kde ho provedl Petr Pavel, nevlastní syn Oty Pavla, a Slávka Kopecká, editorka Pavlova souborného vydání. Nejosobnější článek napsala Esmé van den Boom, knihovnice z Groningenu, s názvem Jak český spisovatel oživil mou důvěru v literaturu. Líčí v něm, jak Ota Pavel pomohl z duševní krize po covidu nejen jí, ale i jejímu čerstvě penzionovanému a deprimovanému otci. A jak knížky Oty Pavla šmahem doporučuje návštěvníkům knihovny, protože: „Myslím, že tohle je možná lék, který v náběhu na 30. léta 21. století potřebujeme. Svět proto nebude méně složitý a zas*aný, ale s rybářskou stoličkou a touhle knížkou pod paží si zase troufám vyjít z domu.“ Není tedy ani divu, že v týdenním žebříčku doporučovaných titulů deníku NRC a Volkskrant zaujal nizozemský překlad Smrti krásných srnců první místo.

Tím ovšem úspěch české literatury v Nizozemsku nekončí. V širším výběru na letošní nizozemskou Cenu pro evropskou literaturu (Europese literatuurprijs) je román Ivana Klímy Soudce z milosti, v nizozemském překladu Irmy Pieper Rechter tussen twee vuren (Soudce mezi dvěma ohni). Od založení ceny v roce 2011 se český titul dostává mezi nominované potřetí (2011 Jáchym Topol a překladatel Edgar de Bruin, Chladnou zemí, 2019 Marek Šindelka a překladatel Edgar de Bruin, Únava materiálu). Cena v hodnotě 2x 10 tisíc eur je určená pro autora a pro jeho nizozemského překladatele. Knihy postupující do užšího výběru budou oznámeny 24. června 2025, vyhlášení vítěze proběhne 3. září 2025. Součástí ceny je jarní turné překladatelů po různých nizozemských knihkupectvích, kde vyprávějí čtenářům o svém „překladatelském štěstí“ (Vertalersgeluk).

Na závěr ještě zpráva o nizozemsky psané literatuře v ČR. V A2#11/2025 vyšla série článků věnovaných různým aspektům nizozemské a vlámské literatury:

s. 2 Marjoleine de Vos: Požitek z vaření (Kooklust), báseň, přel. Veronika ter Harmsel Havlíková
s. 6 Magda de Bruin Hüblová: Neznámá známá. Horizonty nizozemsky psané literatury
s. 7 Blanka Konečná: Mladé a odvážné. Nová generace nizozemských autorek
s. 8 Blanka Konečná: Velké příběhy pro malé
s. 8 Olga Pavlova: Přetížená mozaika osudů a mýtů (recenze románu Anjet Daanje Píseň o čápu a velbloudovi, přel. Magda de Bruin Hüblová)
s. 18–19 Arnon Grunberg: Nizozemci a jejich literatura
s. 20 Jiří G. Růžička: Možná skončím jako český autor. Rozhovor s nizozemským spisovatelem Arnonem Grunbergem
s. 22–23 Rob van Essen: K tomu se ještě vrátím. Ukázka z románu Ik kom hier nog op terug, přel. Magda de Bruin Hüblová