Kde jsou hory, jsou i řeky. Kde jsou hory a řeky, jsou i duchové. I buddhismus se svým strohým skepticismem vůči moci božstev od pradávna pojednává o přírodních duších. Básníci a vypravěči příběhů procházeli časem jako prostředníci mezi bohy, přírodou, náboženstvím a společností.

Dobře se ví, že každý z nás žije ve vykonstruovaném světě, protože většina závěrů vychází z nepotvrzených společenských historek, jež jsou tak hluboce zakořeněny v našem psyché, že je jen stěží rozpoznáme, natož abychom pochybovali o jejich pravdivosti. Do jisté míry ovšem musejí odpovídat skutečnému „tomu, co je“, protože pokud by byly příliš mimo, naše příběhy by nás zabily. Některé příběhy takové jsou.

Každá civilizace má historii, kterou, jak kdosi slavně naznačil, je psaná vítězi. Každý národ má příběh, který si vypráví. Většina světonázorů současných rozvinutých společností je založena na populárních interpretacích vědy 19. a 20. století. Nejpronikavější a nekriticky přijímanou a svět kupředu posunující vírou je věrnost ideji neustálého materiálního pokroku kombinovaná s nekritickým technologickým utopismem. V této chvíli nachází globalizační ideologie cesty, jak ospravedlnit destrukci přirozených životních prostředí, přírodních kultur a narušení místních společenství, a pak útočí na nezávislá dělnická a humanitární hnutí, kdekoliv se snaží zorganizovat.

celý text najdete na
http://www.pwf.cz/cz/garysnyder/223.html