Francouzský spisovatel Michel Honaker (nar. 1958) je především autorem vědeckofantastických románů a dobrodružných příběhů pro mládež. Má za sebou bezmála stovku napsaných knih a mnohá ocenění, jeho díla vydala v minulosti také velká francouzská nakladatelství jako např. Gallimard či Flammarion.

Tentokrát se rozhodl vzdát se ve svém románu fantastiky, ale rozhodně ne dobrodružství – velice dobře se mu daří udržet čtenáře napjatého tak, že knížku v podstatě musí přečíst jedním dechem. Dokáže jednoduše v dospělých vyvolat pocity, které zažívali, když se jako děti poprvé začetli do napínavého příběhu.

To, čeho dokáže Honaker dosáhnout čtivostí, si však vybírá svou daň na příběhu. Základní zápletka je jasně daná od první kapitoly a je přece jen trošku šablonovitá: příjezd cizince do vesnice – útoky tygra – místní úřady neschopné situaci vyřešit – malá holčička v ohrožení – finální souboj cizince s tygrem. Vedlejší postavy, s nimiž se bývalý britský voják setkává, působí rovněž poměrně schematicky. První malá návštěvnice knihovny, jejímž je Derek správcem, je chytrá a do knížek se okamžitě zamiluje; mladá Indka, Derekova kolegyně, řeší problémy s domluveným sňatkem a vydělává si podřadnou prací; majitel jediného občerstvení v okolí vaří stále stejné pálivé jídlo; největší znalec mezi povolanými lovci tygra je starý Ind z nižší kasty, jehož nikdo nerespektuje… Obrázek Indie, kterou se autorovi místy daří věrně, a přitom srozumitelně vylíčit i zcela nevzdělanému čtenáři, se tak právě skrze postavy vrací znovu a znovu k črtě plné nejrůznějších klišé. A právě proto místy román působí, jako by si autor neuvědomoval, pro koho a proč vlastně píše – pro teenagera, kterého chce primárně poučit o tom, jak to chodí na druhé straně zeměkoule? Pro dospělého čtenáře, kterého chce zaujmout spíše složitými osudy hrdinů? Pro nenáročné, jimž předkládá jakousi exotičtější náhradu klasické detektivky?

V souvislosti s Nocí ve znamení tygra se často zmiňuje téma vztahu člověka a přírody. V tomto ohledu se opět autor vydává velmi slibným směrem. Myšlenkové pochody hlavního hrdiny jsou prokládány mimo jiné také pohledem do nitra samotného tygra. Jejich vztah (a vztah čtenáře k nim) není zdaleka tak černobílý, jak by se mohlo zpočátku zdát – nejde tu ani o klasický boj člověka s přírodou a jeho vítězství ani o přirozené přírodní síly bránící se ničivému vlivu moderní civilizace. Výsledný efekt však bohužel působí poněkud nedotaženě. Místo toho, aby hlavní od svého počátečního postoje prošel určitým vývojem, sloučí se nakonec obě klasické varianty do sebe a nepředloží čtenáři k úvaze nic, čeho by se mu nedostávalo už od začátku.

Oficiální anotace i další zdroje se v tomto kontextu pouštějí také do tvrzení, že „Noc ve znamení tygra tedy neunikne srovnání s Kiplingovou Knihou džunglí“. V tomto ohledu se bohužel nejedná ani tolik o kvalitu pojetí tématu jako spíš o podobnost námětu a také neustálé zmínky Knihy džunglí přímo v textu – je to koneckonců jedna ze dvou Derekových nejoblíbenějších knih. Mimochodem právě láska ke knihám (Derekova i autorova) nakonec z textu vystupuje mnohem výrazněji než všechny hlavní postavy, Indie i tygr, a čtenáře tedy snad alespoň v tomto aspektu příjemně pohladí po duši.

Celkově je nový Honakerův román naprosto ideální jako oddechové (letní) čtení: napjatý čtenář knihu zhltne na jediný zátah a už se k ní nikdy nevrátí. Je ale přece jen škoda, že autor schopný tak poutavého vyprávění není z dobře vybraného námětu schopen vytěžit o něco víc.