Norská dokumentaristka Nina F. Grünfeld (nar. 1966) roky pátrala po osudech své babičky Fridy, o níž neměla rodina téměř žádné informace; nevlastnila dokonce ani jednu její fotografii. Ještě za normalizace se autorka se svým otcem vydala po Fridiných stopách vedoucích do Československa, ale její hledání ztěžovala jak železná opona, tak neexistence internetu. Po otevření hranic pokračovala, dokud se jí nepodařilo poskládat alespoň základní mozaiku babiččina života a v knize Frida: Moje zbloudilá babička ve víru dějin (norsky Frida – min ukjente farmors krig 2020, česky 2022) ji dát k dispozici čtenářům.

S nadzvednutou sukní

Autorčin otec a Fridin biologický syn Berthold Grünfeld (1932–2007) byl uznávaný norský psychiatr a sexuolog. Narodil se v roce 1932 v Bratislavě ženě židovského původu, která ho ale záhy odložila. Vyrůstal v rodině katolického správce synagogy a před vypuknutím druhé světové války se díky Nansenově nadaci dostal jako jedno z několika málo desítek dětí do Norska. Během dětství jen několikrát o vlas unikl smrti, na severu Evropy nakonec zakotvil, vystudoval a oženil se. Celý život se v Norsku přátelil s dalším československým psychiatrem, jenž sem také uprchl před nacismem, totiž Leo Eitingerem (1912–1996). Berthold tušil, že jeho matka nebyla příliš počestná žena, ale dokumenty, jež potvrdily domněnku, že šlo o prostitutku, byly objeveny až pár let před jeho smrtí.

Prázdná místa rodinné historie a holocaust se pro norskou dokumentaristku staly celoživotním námětem tvorby. Zatímco o otci natočila dva filmy, osud babičky zpracovala v knize. V ní se střídají kapitoly vyprávějící Fridin příběh s pasážemi popisujícími nálezy archivních dokumentů a cesty do střední Evropy a Izraele, během nichž autorka doufá, že objeví nějaké příbuzné. Dlouho si také není jistá, jak babička vlastně skončila, nebo zda existuje naděje, že stále žije. Materiály podávají neúplné informace, zavádí ji do slepých uliček, jindy se objeví drobná perla jako například záznam policejního výslechu, během něhož dala Frida úředním orgánům z plných plic a s nadzvednutou sukní najevo, co si o nich myslí.

Neznámá prostitutka v soukolí dějin

Příběhů židovských žen zná literatura i historie stovky, jsme zvyklí číst osudy napínavé, romantické, tragické či ty se šťastným koncem. Ani jedno není Fridin případ, přesto kniha nabízí podmanivé vyprávění. Neznámá maďarská Židovka narozená na slovensko-ukrajinských hranicích v Rakousku-Uhersku, které brzy vystřídá nově zrozené Československo, se v něm ocitá doslova v soukolí dějin. Společnost jí opovrhuje a opakovaně vyhání, ať už kvůli národnosti, vyznání, nebo profesi. Frida celý život mění adresy a místa pobytu; příliš vlídnou tvář jí neukáže ani Praha, avšak to nejhorší ji čeká za branami koncentračních táborů.

Pro norskou veřejnost představuje historie střední Evropy i osud Židů za holocaustu pochopitelně vzdálenější téma než pro nás, což se odráží i v některých, pro nás zbytečně didaktických pasážích. Fridin příběh je ale součástí našich dějin, a českému čtenáři tak má rozhodně co nabídnout (v tomto ohledu nejde o dílo ojedinělé, připomeňme nedávno přeložený Deník Ruth Maierové).

Síla rodinných příběhů tkví v jejich kontinuitě. Z neplánovaného a odloženého dítěte chudé židovské prostitutky vyrostl uznávaný a pokrokový psychiatr, který v Norsku v sedmdesátých letech propagoval právo ženy na potrat. Některé příběhy jsou neuvěřitelné, a přesto se doopravdy staly.