Tetování na ruce
Lundgren, Gunilla: Žofi Z-4515

Tetování na ruce

Vzpomínky polské Romky, která byla v osmi letech odvezena do koncentračního tábora, jsou vyprávěny pomocí hutné černobílé kresby prodchnuté laskavostí, kterou má český čtenář spojenou s dětskými knížkami Heleny Zmatlíkové.

Paže vystupující z červeného pozadí (anebo černého, pokud knihu obrátíte na romskou jazykovou mutaci) na jednoduché, přesto působivé obálce komiksu o romském holocaustu doslova ční svou bělobou. Název knihy Žofi Z-4515 se nachází na levé ruce v místě, kam se umísťovalo tetování vězňů v koncentračních táborech, které určovalo jejich identitu během války, a těm co ji přežili, i po ní. Podobně jako hlavní hrdince vyprávění.

Komiks Žofi Z-4515 napsala spisovatelka Gunilla Lundgrenová podle vzpomínek původem polské Romky Sofie Taikonové. Písmeno „Z“ značí příslušnost k romské národnosti. Na tříleté přemlouvání Sofie, aby vzpomínala, upozorňuje první poloprázdná stránka, kde se až vespod vyjímají tři počáteční políčka komiksu. Komiksová postava Žofie Brzezińská tu v roli babičky stojí pod palbou zvídavých otázek svého vnuka, jenž se pídí po původu tetování na její paži. A tak ač nerada, začíná vyprávět o svém životě, především v době válečné, ale také před a po válce. Tetování je přitom leitmotivem komiksu, nese v sobě tíhu minulosti a vlastní identity. Příznačná je historka, která se udála po válce. Žofii a její židovskou kamarádku Karolu oslovila žena v uprchlickém táboře označením „chuděrky židovské“. Žofie chtěla předstírat, že je také Židovkou, ale tetování by ji usvědčilo.

Laskavost v koncentráku

Ač je vyprávění, začínající v roce 1938, chronologické, z větší části se nejedná o souvislý životní příběh vyprávěný celistvě políčko po políčku, ale spíše o útržkovité vzpomínky odehrávající se často i v jednom komiksovém poli. Ty nejranější mají za cíl představit Žofiinu rodinu a její mentalitu, příchod nacistů v hrdinčiných osmi letech, schovávání rodiny v lesích, jejich postupnou internaci v táboře Auschwitz-Birkenau a následný přesun do tábora Ravensbrück, kde Žofie pracovala v továrně. Dívka popisuje život v koncentráku, drobné příhody týkající se shánění jídla, okamžik, kdy jí oholili hlavu, nebo boj s všudypřítomnými blechami. Vzpomíná i na setkání s Mengelem a jeho tancujícím romským chlapečkem, kterého Mengele potom, co se mu omrzel, nemilosrdně zavedl do plynových sprch. Ze vzpomínek vystupují ale také projevy laskavosti a lidskosti. Prostor a jméno dostávají lidé, kteří Žofii pomohli: Waltraut, Němka, která byla jako Svědkyně Jehovova také internována a neváhala se s hlavní hrdinkou podělit o jídlo, nebo Viola, která po válce Žofii ošatila a nabídla jí místo ve vlastní rodině, když se dívka ve svých čtrnácti letech pomocí Červeného kříže dostala do Švédska.

Autorka vypichuje zásadní situace, například když se v ústřední hrdince po ztrátě rodiny opět probudí touha po životě a po lásce. Ač se to může zdát banální, příčinou je pohled na první vánoční stromeček a pod ním dárek určený Žofii. Obrovskou hrdinčinu sílu prozrazuje opětovná návštěva Auschwitzu, kde mezi upomínkami na koncentrační tábor zahlédla červenou botičku, stejnou jako tu, co nosila její sestra.

Historický kontext

Důležitou složkou rozsahem nevelkého díla je hutná a pravidelná černobílá kresba Amandy Erikssonové, jež evokuje styl Heleny Zmatlíkové. Copaté okaté holčičky tvoří kontrast s obsahem komiksu. Kresebný styl vizuálně hladí po duši, často jen naznačuje, co se odehrává pod povrchem. Nacpaný vagon vezoucí vězně jede opuštěný tmou a dramata, která se odehrávají uvnitř, naznačují komiksové bubliny vedoucí od vlaku. Ilustrátorka nezapomíná ani na důležité detaily, jako jsou Žofiiny dorůstající vlasy.

Než byl komiks v roce 2005 ve švédsko-kalderašské verzi poprvé vydán, Sofie ve svých čtyřiasedmdesáti letech zemřela. Její život, včetně dobových fotografií, shrnuje a zasazuje do historického kontextu text na konci knihy. Útržkovitost fikčního vyprávění založeného na vzpomínkách tak doplňují i fakta.

I když v češtině vyšlo vícero knižních vzpomínek romských přeživších, v kontextu celkové knižní produkce jich není mnoho a ztrácí se v zájmu o lépe zaznamenanou židovskou genocidu Šoa. Nověji vyšla u příležitosti 75. výročí konce druhé světové války kniha Jako by se to všechno stalo včera, jejíž součástí je Esej o holocaustu od spisovatelky a literární historičky Radky Denemarkové. Progresivní nakladatelství romské literatury KHER, které stojí za vydáním komiksu Žofi Z-4515, vydalo v roce 2021 také autobiografii romské přeživší Philomeny Franz Žít bez hořkosti: Příběh německé Sintky, která přežila holokaust.

Komiks se jeví jako médium vhodné k oslovení větší části veřejnosti, především starších dětských čtenářů, což potvrzuje i narůstající obliba autobiografického a edukačního komiksu. Zároveň snese i třaskavější témata. V roce 2008 vznikl komiks o romské historii Drom Barbory Šebové a Adama Pospíšila, který připravila společnost R-Mosty. I v zahraničí zaujal úspěšný český komiks O přibjehi, mapující ve třech příbězích život Romů v Česku a na Slovensku.

Přes nespornou společenskou hodnotu (ve čtenáři rezonuje nezodpověditelná věta zaznívající z dětských úst: „Ale proč to udělali?“) má komiks Žofi Z-4515 bezesporu také kvality umělecké. Srozumitelně, a přitom bez podbízivosti v Žofiině příběhu vyváženě mísí zlo s lidskostí. Navíc je komiks vydán nejen česky v překladu Marie Voslářové, ale také romsky v překladu Markéty Hajské a Ivety Kokyové. Vybízí členy majority k objevování romštiny a romské děti ke čtení ve vlastním jazyce.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Gunilla Lundgrenová, Sofia Taikonová, Amanda Erikssonová: Žofi Z-4515. Přel. Markéta Hajská, Iveta Kokyová a Marie Voslářová. KHER, Praha, 2022, 80 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyky:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse