Výchozí situace druhého románu Jiřího Klečky tak trochu připomíná Kingovo Osvícení. Tříčlenná rodina s malým chlapcem se stěhuje do opuštěného domu, který hlavního mužského protagonistu neodolatelně vábí. Podobnost s Osvícením posiluje i způsob komunikace rodičů s malým chlapcem – na rozdíl od Kingova Dannyho, kterému jeho rodiče říkají „doktore“, je Klečkův Vašík těmi svými oslovován „mistře“. Což zase zajímavě koreluje s dalším výrazně vytěžovaným inspiračním zdrojem, totiž faustovskou legendou. 

Zlý duch místa?

Začínající herec Petr a cukrářka Anna se seznámili v dětském domově. Později se díky Petrovu angažmá společně usadili v Hradci. Na začátku románu Papírové domky nicméně přichází lákavá nabídka. Na základě doporučení Petrovy spolužačky z vysoké školy přijde nabídka šéfa ostravského divadelního souboru, a to rovnou na hlavní roli Fausta. Shodou okolností se mladé rodině naskytne příležitost bydlet ve velkém domě na kopci, kde kdysi žil hudební skladatel Roučný, jehož Petr obdivuje. Hudebníkovy nahrávky mu totiž pomohly v traumatizujícím období jeho dospívání. A shodou okolností majitel prostřednictvím postaršího charismatického makléře nabízí pronájem domu za velmi výhodnou cenu. Snad proto, že je Roučný kromě své hudební kariéry známý rovněž tím, že udal několik lidí minulému režimu. Po většinu románu (s občasnými výjimkami) sleduje děj er-formový vypravěč skrze hledisko Petrovy manželky Anny, která z domu na první pohled nemá příliš dobrý pocit. Ten se nicméně časem rozplývá, protože kouzlo domu postupně začne pohlcovat i ji. 

Manželství obou hlavních protagonistů působí velmi pevným dojmem, pravděpodobně díky sdílené zkušenosti z dětských domovů a dalších zpočátku blíže nespecifikovaných traumat. To, že mají postavy nějaké tajemství, které se odkrývá jen po troškách, a čtenář musí sbírat roztroušené nápovědy, aby se k jeho odhalení dostal těsně před tím, než se vypravěč rozhodne mu je v plné kráse vyjevit, je velmi častá literární strategie. Klečka nicméně tuto situaci komplikuje, protože nechává oba manžele při kontaktu s okolím lhát či zamlčovat. Ne snad kvůli zlým úmyslům či pokřivené morálce, ale proto, že na základě svých životních zkušeností nutně potřebují chránit sebe sama. Vypravěč většinou nakonec uvede vše na pravou míru, ale s načasováním určitých odhalení si dává rovněž záležet. Čtenář tak musí být neustále ve střehu.

Dveře splněných přání

Podobně nejisté je vlastně i to, kdo je hlavní hrdina příběhu, potažmo kdo je objekt, na nějž se soustřeďují temné síly faustovského domu. Klečka servíruje většinu děje – s občasnými výjimkami – prostřednictvím Annina hlediska. Na rozdíl od výše jmenovaného Osvícení dům nepostaví mezi manžele stěnu, ale nechává je poznávat svá zákoutí ruku v ruce. Ačkoli je to Petr, koho dům od začátku přitahuje, v určité fázi se může zdát, že Anna získává ze společných výprav mnohem více benefitů než její muž. Ten sice prahne po umělecké inspiraci, ale charakter přání, jež se plní Anně (aniž by si kolikrát uvědomila, že o něco žádala), je ve skutečnosti mnohem zajímavější a komplikovanější. Čtenář si zkrátka dlouho nemůže být ničím jistý. Snad jen otřepanou frází, která varuje, že bychom si měli dávat pozor na to, co si přejeme. Mefisto se může skrývat třeba v opuštěném ostravském domě. 

V posledním roce to není poprvé, co se v české literatuře objevil jakýsi zlý duch místa, který má nad postavami moc a vytahuje na světlo jejich traumata, přání i pocity viny. Ostravský dům tak může čtenářům se zálibou v mysteriózních motivech připomenout Vypravěče Anny Bolavé, jakkoliv ten je literárně rafinovanější a není zdaleka tolik sevřený žánrovou strukturou jako Klečkovy Domky. Vynecháme-li potom podmínku zla spojeného s konkrétním místem, můžeme po jejich bok zařadit Zeptej se ďábla Michala Vrby. A můžeme koneckonců přidat i Bolavé přechozí román Ke dnu. Ukazuje se, že mysteriózní prvky mohou působit jako jakýsi osvěžující závan. Dokonce by se dalo říct, že závan s jistým potenciálem, protože zapojování hororových či mysteriózních prvků má koneckonců v české literární historii své místo.

Stíny minulosti, hluk a dětské oči

Na první pohled se může zdát, že Papírové domky kopírují syžetovou strukturu uplatňovanou pro horory či thrillery v literatuře i ve filmu – manželé se nastěhují do domu, který má být příslibem, následně pár čelí nepřátelskému okolí, ignoruje varovné signály, aby nakonec musel čelit něčemu, co se v pravidelných intervalech vrací. Klečka však do hry nevtíravě dostává sociální tematiku a nejrůznějším řetězením motivů i prací se zvukem se mu daří nesklouznout úplně do žánrové škatulky. Vzhledem k výše popsanému autorskému zamlčování je na tomto místě prakticky nemožné konkrétně rozvést onen sociální aspekt, nicméně lze alespoň vysvětlit, co je míněno prací se zvukem. Nejde jen o hudební kariéru Roučného, jehož aureola manželský pár do Ostravy přivedla. Anna má zdravotní potíže spojené se svou minulostí a popisy jak jejích „záchvatů“, tak společných výprav manželů za Dveře promítané na zeď promítačkou (čtenář si opět může představit konkrétní zvuk s tímto vynálezem spojený) mají takřka karnevalový charakter. Ostatně Anna sama při nástupu bolesti konstatuje, že se karneval roztáčí. Obecně je ve výše popsaných situacích spousta chechtání, křičení, smíchu, ale třeba také praskání ohně – což je mimochodem jeden z těch vracejících se motivů.  

Zvláštní je role malého Vašíka. V některých částech knihy funguje více jako rekvizita než jako plnohodnotná postava. Jde o bezproblémové dítě, které nijak výrazně nereflektuje přesun do jiného města a nepůsobí rodičům prakticky žádné potíže. Podstatný je spíš vztah Anny, ale potažmo obou rodičů, k synovi, kterého nutně potřebují ochránit. Zejména v závěru však pohled dětské postavy – která není aktivním účastníkem děje, ale je neustále přítomna – dokáže přinést novou perspektivu. Sugestivně také působí šok, který chlapec prožije jako divák na otcově premiéře Fausta – v tu chvíli jako by předpovídal budoucí děj. 

Někdy se trochu nelze ubránit dojmu, že jde o zdařilý kompilát různých inspiračních zdrojů – ať už kvůli využití syžetové struktury, nebo faustovské legendy. Popis prostředí, hrdinka Anna, ukotvení v české současnosti i držení čtenáře ve střehu ale nakonec společně nabízejí příjemný a zajímavý čtenářský zážitek, minimálně pro toho, kdo holduje mysteriózním prvkům v literatuře či prolínání žánrů. Koneckonců už brzy uvidíme, kam nás autor zavede dál – vydavatel na konec října oznámil jeho další román a i tentokrát nás s sebou Klečka zjevně vezme do domu s temnou minulostí.