Uvádí se, že ve Finsku žije kolem 286 000 švédsky hovořících Finů (také nazývaných „finští Švédové“), ti tak tvoří kolem 5 % finské populace. Tradičně obývají zejména pobřežní oblasti na západě a jihu země, souostroví Ålandy a některá města. Finsko má dva úřední jazyky, finštinu a švédštinu, přičemž jednotlivé obce jsou v závislosti na složení obyvatelstva považovány za jedno- nebo dvojjazyčné. Klidně tak můžete celý život mluvit švédsky a zároveň být neochvějný finský patriot, není v tom žádný rozpor. Děti ve školách se (kromě specifických Åland) učí vedle své mateřštiny i druhý úřední jazyk, jakkoliv o smysluplnosti této povinnosti pro většinové finskojazyčné obyvatelstvo se často diskutuje. Výsadní postavení oproti dalším minoritním jazykům má švédština z historických důvodů, v minulosti totiž žilo na území Finska až 20 % švédskojazyčných obyvatel.

Švédskojazyčných Finů postupně ubývá, zůstávají však kulturně velmi činorodí, pěstují vlastní divadlo, tisk, provozují samostatné nakladatelství. Jejich literatura se označuje (v češtině celkem matoucím) pojmem „finskošvédská“ a například ve 20. letech 20. století se jednalo o nejprogresivnější scénu celého Severu. Bezkonkurenčně nejznámější mezinárodní hvězdou této literatury zůstává mnohostranná umělkyně Tove Jansson (1914–2001), jejíž muminci, ale i nesmírně zajímavé texty určené dospělým nyní v nových vydáních oslovují další generace českých čtenářů. Jsou ale i autoři jako Monika Fagerholm nebo Ulla-Lena Lundberg, kteří navzdory uznání kritiky, úspěchu u čtenářů a významným oceněním zůstávají u nás kupodivu neznámí.

V poslední době nicméně překladů finskošvédské literatury do češtiny přibývá, významným počinem je především román Chiméra 38 Kjella Westöa v překladu Jana Marka Šíka, připomeňme také dva pozoruhodné romány Johanny Holmström – Asfaltoví andělé a Hush, baby. Popularita dětské knihy Žirafy mají velikánské srdce Sofie Chanfreau i její nedávné ocenění Zlatou stuhou pak podobně jako úspěch Usedlosti Marii Turtschaninoff potvrzují, že tento nepříliš známý terén stojí za důkladnější probádání. Kdo se o finskošvédské literatuře chce dozvědět víc, má k dispozici jedinečnou publikaci doktora Jana Dlaska Dějiny finskošvédské literatury v perspektivě bourdieuovské sociologie.

Finskou literaturu se ostatně v současnosti vyplatí sledovat jako celek, ať už je mateřštinou autorů finština, švédština, nebo snad romština, slovenština či albánština. Svět je totiž vždycky barevnější a komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát.