Představení dějin science fiction poprvé v komiksu je záslužný projekt dvou frankofonních tvůrců. Autorem textu je Xavier Dollo, který má na svém kontě už několik vlastních příběhů science fiction, jež vydal pod pseudonymem Thomas Geha – například romány Alone, Sous l'ombre des étoiles a Le sabre de sang. Djibril Morissette-Phan je quebecký ilustrátor s vietnamskými kořeny, který se věnuje komiksové tvorbě v USA (Marvel) i v Evropě. Jejich komiksové zpracování dějin SF bylo přeloženo nejméně do šesti světových jazyků a zaznamenalo úspěch i ve Spojených státech.   

Komiks je rozdělen na několik období, z nichž první (velmi stručně pojaté) začíná Eposem o Gilgamešovi a končí Frankensteinem. Další úseky se podrobněji věnují Vernovi i Wellsovi a dále střídavě americké, britské a francouzské literatuře. Jakožto frankofonní publikace jsou Dějiny SF v komiksu výborným informačním zdrojem právě o této lokální produkci. Největší prostor nicméně zaujímají americké dějiny žánru: nejdelší kapitoly popisují příchod pulpových časopisů, Zlatý věk americké sci-fi, americkou alternativní scénu (od konce Zlatého věku), americkou ženskou sci-fi i počátky kyberpunku.

Velmi užitečná je zhruba od druhé poloviny knihy dolní lišta s obálkami knih a časopisů nebo filmovými plakáty, které chronologicky reprezentují nejdůležitější zástupce napříč geografickými i tematickými oblastmi. Právě z nich mohou čtenáři snadno a rychle načerpat řadu zajímavých tipů.

Na uvedené informace se lze obecně spolehnout, nikoliv však zcela bez výhrad. Tu a tam se objeví drobné nepřesnosti, zejména pokud jde o obsah zmiňovaných publikací. Na straně 7 se například dočteme, že v satirickém díle Cyrana z Bergeracu Cesta na Měsíc se protagonista setkává s Adamem a Evou. Cyrano se cestou na Měsíc opravdu dostává do ráje, ale nesetká se s Adamem a Evou – potká proroka Eliáše, který ho kvůli bezbožnosti vykáže (Cyranovi se však předtím ještě podaří uloupit jablko ze stromu poznání).

Na straně 66 autor komiksu tvrdí, že ve Voltairově Micromégasu vystupují dva obři z planety Sirius, správně jde ovšem o jednoho obra ze Siria a jeho společníka ze Saturnu. Další, zcela náhodně nalezenou nesrovnalostí, je Dollův výklad obsahu povídky Stanleyho Weinbauma na straně 88, kde údajně „zavře jeden fyzik jistého matematika do místnosti, z níž není možné uprchnout“. Po přečtení povídky však zjistíme, že matematika ve skutečnosti uvězní nepřátelský chemik.

Nejde sice o zásadní omyly, nicméně poukazují na jeden nesporný problém: přestože jde o komiks, obsahuje publikace velmi vysoké množství teoretických informací a psaného textu. Kdyby bylo textu méně a kniha neaspirovala tak výrazně na status vyčerpávající populárně naučné publikace, k podobným nepřesnostem by možná ani nedocházelo.

Komiks je bezesporu dobrý způsob, jak žánr sci-fi zpřístupnit širšímu publiku. Pierre Bordage ve své předmluvě nicméně upozorňuje, že komiks je „založen na schopnosti tvořit zkratky“, což může být při zpracování teoretického textu úskalím. A bohužel se to zde potvrdilo. Už na prvních stranách se čtenář setká s hustým textem v rámečcích (nejde přitom o dialogy v klasických bublinách, ale spíše o encyklopedický výklad).  Na většině dvoustran se ukazuje, že komiksové médium není pro tolik textu ideální. Tam, kde se ilustrátor projeví trochu svébytněji, následují často další vysvětlovací rámečky (např. na straně 180). Zejména ke konci publikace je čtení hutného textu plného jmen osob a názvů knih poměrně náročné – tím spíše, že se v závěru knihy ještě rychle prolétají kontinenty a státy, kterým se dříve téměř nevěnovala.

S tím souvisí další slabina: publikace nemá rámcový příběh ani vlastní uměleckou koncepci, která by jednotlivé části propojila do koherentního celku. Náznak autorské štafety, kdy výklad dějin sci-fi přebírají různí její představitelé, se objevuje přibližně v polovině. Představa Zlatého věku sci-fi v Americe však zůstává vizuálně dosti statická – vypadá jako hnědá místnost, kde si muži ve stejně hnědých sakách a kravatách (jak je známe z té jedné černobílé fotografie z Google obrázků) bodře gratulují k tomu, kolik toho napsali. O to víc zamrzí, že právě poutavé pasáže z jejich imaginativních knih, kvůli nimž se o ně dodnes zajímáme, v komiksu téměř chybějí.

O spolupráci na knize se Xavier Dollo zmiňuje v promočním videu na YouTube – a zdá se, že komunikace mezi autory probíhala na dálku prostřednictvím nakladatele. Ilustrace vznikaly až po dokončení textu. Tato vzdálenost tvůrců je ve výsledku bohužel znát. Přesto nelze pochybovat o tvůrčích schopnostech a odbornosti ani jednoho z nich.

Nejpovedenějšími částmi publikace jsou kapitoly Příchod pulpových časopisů a Francouzské sci-fi a vědecká fantastika, kde ilustrace dostávají větší prostor a barvitě vyprávějí dynamické zápletky pulpových i francouzských románů – které by jistě mohly nalákat nejednoho čtenáře.

I přes výše uvedené nedostatky (a samozřejmě s vědomím, že preference čtenářů se liší) kniha stojí za přečtení: představuje jeden z možných způsobů, jak se dozvědět více o dějinách science fiction – a načerpat inspiraci pro vlastní četbu.