Janne Tellerová (nar. 1964), dánská autorka známá svými kontroverzními romány o smyslu existence a etice, se po jedenácti letech vrací s novým dílem, které vznikalo téměř dvě desetiletí. Mezinárodní průlom zažila s dnes již klasickou novelou Nic (Intet, dánsky 2000, česky 2023, Pulchra) určenou (nejen) mladším čtenářům. Ta svým provokativním příběhem, v němž nechybělo násilí, vzbuzovala otázky po významu lidského života. Nyní přichází s románem Znamení, které nepřišlo (Are You Proud of Me, Joanna?, 2024, česky 2025), kterým tematicky rozšiřuje literární pole filozofického románu na globální politickopsychologický rámec. To ale není v případě této spisovatelky, jež pracovala řadu let pro OSN a Evropskou unii v oblasti řešení konfliktů a humanitárních otázek především v Africe, překvapivé.

Hlavním hrdinou románu je dánský diplomat OSN Teodor Merlin, který se poté, co v televizi vidí smrt své dcery Joanny – mladé aktivistky, která zemře při nenásilné akci na Blízkém východě – vydává na zoufalé pátrání po pravdě. V osamělé rybářské chatě ve Virginii stane se zbraní v ruce tváří v tvář muži, který zřejmě nese vinu za Joanninu smrt. Nutno podotknout, že Teodor nebyl dobrým otcem, navíc vždy jakožto diplomat věřil v sílu slov, zatímco ona jakožto aktivistka hlásala, že činy jsou důležitější než slova. A tak se konflikt mezi otcem a dcerou, mezi vírou v dobro a realitou, stává katalyzátorem hlubšího zkoumání viny, odpovědnosti a etiky diplomacie. Tellerová přitom kombinuje osobní tragédii s geopolitickým rámcem izraelskopalestinského konfliktu.

I v tomto románu se vrací motiv izolace ve výšce – v Nic se usídlil dětský protagonista Pierre Anthon na švestce, tentokrát Joanna na zdi, která odděluje Izrael a Palestinu – ale zatímco v Nic je vina kolektivní a vzniká eskalací dětské provokace, ve Znamení, které nepřišlo je vina systémová i individuální, rozprostřená mezi politické struktury, OSN a osobní rozhodnutí. Tellerová napsala politický thriller, jehož děj se rozpíná přes bezmála půlku planety a zůstává věrný její dosavadní poetice: místo šokujícího efektu nabízí intelektuální napětí, klade otázky o etice diplomacie, lidských právech a smyslu utrpení. Text zapadá do tradice severské psychologické a společenské literatury, ale zároveň ji posouvá směrem ke globálním otázkám moci, viny a spravedlnosti.

Osobní morálka versus poltické kompromisy

Autorce se v románu daří prolínat časové i dějové linky a nabízí i zasvěcený geografický popis prostředí. Nejde však o typický krimi thriller, z nějž by napětí odkapávalo a dění bychom hltali. Jedná se spíš o intelektuální zamyšlení s notnou porcí informací o politických souvislostech převlečené do dobrodružného hávu. Na rozdíl od klasických detektivkářů Tellerová obrazně řečeno nemlátí prázdnou slámu, ale skutečně se v tématu vyzná, i když strhujícího napětí se čtenář nedočká.

S hlavním hrdinou má Tellerová leccos společného – i ona žila napůl v Berlíně a napůl v Paříži, i ona dlouho působila v diplomacii a stejně jako všichni, kteří pracují v mezinárodních institucích, musela nutně volit mezi osobní morálkou a politickými kompromisy. Tellerová však tuto profesi opustila a věnuje se nyní naplno psaní. Sama se staví na stranu mírumilovného aktivismu a ozbrojený konflikt přísně odsuzuje, byť, aby se dobře vcítila do Teodora hrozícího pistolí, absolvovala střelecký výcvik.

Zajímavostí je, že Tellerová napsala román nejprve anglicky (Are You Proud of Me, Joanna?) a teprve poté ho sama převedla do dánštiny – podobně jako kdysi Karen Blixen se tak zjevně snaží napřímo oslovit anglosaský trh. V angličtině píšou spíše kratší texty i další dánští autoři, z těch u nás známých zmiňme Dorthe Nors či Petera Høega. Janne Tellerová napsala devět knih, které se prodaly ve více než dvou milionech výtisků v celkem 37 jazycích. Přestože jí dle jejích vlastních slov nikdy nešlo o provokaci, vzbuzují její díla značný neklid a rozhodně budí k zamyšlení a morálnímu bilancování nad stavem společnosti.