Jakub Pavlovský spojuje s knihami svůj profesní život v mnoha rolích, mj. jako knihovník, pedagog, publicista, redaktor, moderátor a knižní influencer. Na právě uplynulém 34. ročníku mezinárodního knižního veletrhu v Tchaj-peji moderoval tři diskuse s českými autorkami a dalšími hosty, získal příležitost osobně se setkat s prezidentem nadace tchajpejského knižního veletrhu (TIFF) a nafotit záběry na svůj instagramový profil bookscalling. S Jakubem nás spojuje víceleté pracovní přátelství, tykáme si a u této formy zůstáváme i v následujícím rozhovoru.

iLiteratura: Vrátil ses z návštěvy knižního veletrhu, kde jsi na pozvání Českého centra v Tchaj-peji moderoval české diskuse, a účastnil ses také programu pro literární profesionály, který pořádal přímo veletrh. První dojmy?
Jakub Pavlovský: I když jsem se na cestu i diskuse připravoval dlouho dopředu, samozřejmě jsem měl obavy – přece jen tak daleko nejezdím často. Navíc v angličtině veřejně vystupuju jen zřídka. Všechny obavy ale opadly, jakmile jsem vstoupil do World Trade Center, kde veletrh probíhal. Vše se zdálo být organizované, přehledné a připravené. Koneckonců o tom svědčily i desítky e-mailů jak z Českého centra, tak přímo od organizátorů TIBE. Zkrátka jsem tušil, do čeho jdu, a všechno probíhalo hladce.

iLiteratura: Start veletrhu byl velmi slavnostní, účastnily se ho politické špičky země, a tudíž i mediální pozornost byla velká. Jak zahajovací ceremonie probíhaly?
Jakub Pavlovský: Skutečně, až mě to překvapilo. Z českého veletrhu Svět knihy jsem zvyklý na jistou míru slavnosti, ale TIBE zahajoval tchajwanský prezident Laj Čching-te a ministr kultury Li Juan, který je současně spisovatel a scenárista. Ale ještě předtím proběhlo vystoupení tradičních thajských tanců, protože čestným hostem letošního ročníku bylo Thajsko. Kromě přítomnosti prezidenta, který pronesl projev s osobním příběhem jeho jako čtenáře, mě překvapilo i množství novinářů a fotografů. Na takový zájem nejsem u knižních akcí zvyklý.

Důraz na vizuální kulturu

iLiteratura: TIBE je čtvrtý největší knižní veletrh ve světovém měřítku, vůbec největší v Asii. Nepřekvapí, že se koná právě na Tchaj-wanu, v zemi, která ctí demokracii. Co ses dozvěděl o tchajwanské knižní branži?
Jakub Pavlovský: Začnu tím, že veletrh letos navštívilo opět více než půl milionu lidí, chodily celé rodiny, viditelná byla přítomnost mladých čtenářů a čtenářek. Všiml jsem si, že Tchajwanci kladou velký důraz na vizuální kulturu – design knih, ilustrace, komiks. Zájem místních o komiksovou scénu byl zjevný. Zdá se, že Tchaj-wan je silně orientovaný na překlady, hodně prostoru bylo věnováno zahraniční literatuře. Zároveň jsem si všiml, že na veletrhu byla patrná snaha prezentovat tchajwanskou identitu a že organizátoři kladli důraz na svobodu publikování, což je legitimní téma, zvlášť ve srovnání s Čínskou lidovou republikou. TIBE tedy není jen byznys, ale i kulturní křižovatka a místo k setkávání. Jakmile jsem však vyšel z World Trade Center, neviděl jsem nikoho s knihou v ruce, a to ani v metru, tam byli všichni na mobilech. Samozřejmě je možné, že si v nich četli e-knihy. Výjimkou byli dva pánové sedící ve Starbucksu, které jsem viděl z ulice.

iLiteratura: Jakou podobu měl program pro literární profesionály organizovaný veletrhem?
Jakub Pavlovský: Součástí veletrhu je i poměrně rozsáhlý program pro literární profesionály, který je cílený spíše na nakladatele, agentury a překladatele. Proběhl například dvoudenní odborný workshop ve spolupráci s veletrhem ve Frankfurtu, kde se diskutovalo o strategii ve vydávání knih – oslovování nových generací čtenářů, využití umělé inteligence v knižním průmyslu a přístupy k právům. Součástí bylo i International Publishing Forum, konference zaměřená na dynamiku regionálních trhů, zejména jihovýchodní Asie, na překládání a spolupráci mezi nakladateli. Ale také mě pozvali na komentovanou prohlídku samotného veletrhu a procházku po starém městě spojenou s návštěvou knihkupectví Kuo’s Astral Bookshop.

Kulturní prestiž česko-tchajwanských literárních vztahů

iLiteratura: Česká republika má být příští rok čestným hostem veletrhu. Jak rozvinuté jsou česko-tchajwanské literární kontakty, je na co navazovat?
Jakub Pavlovský: Česká účast na TIBE v roce 2025 byla prvním větším cíleným představením současné české literatury na Tchaj-wanu, včetně vydání sborníku českých próz přeložených do tradiční čínštiny a diskusí s českými autory. To znamená, že tchajwanští čtenáři se s naší literaturou mohli po dlouhé době setkat v širším kulturním rámci, a to díky Českému centru Tchaj-pej a České ekonomické a kulturní kanceláři Tchaj-pej. Klasická česká díla od Kundery či Hrabala a slavného pražského rodáka Kafky jsou na Tchaj-wanu známá především díky překladům. V Česku i na Tchaj-wanu pak působí nakladatelství ilustrátora Tomáše Řízka s názvem Mi: Lù Publishing, které od roku 2014 překládá a vydává tchajwanské autory v češtině a zároveň publikuje české tituly v čínštině. Vedle toho existují překladatelské workshopy a diskusní setkání o tchajwanské literatuře v Praze, což přispívá k prohlubování odborných kontaktů mezi překladateli a literárními institucemi. K výraznému vzájemnému sblížení došlo i díky Měsíci autorského čtení, které v roce 2024 přivezlo do Česka řadu tchajwanských literátů. V neposlední řadě Národní univerzita Chengchi v Tchaj-peji nabízí studentům obor slavistika, což naznačuje zájem také o studium české kultury a literatury na akademické úrovni. To všechno znamená, že česko-tchajwanské literární kontakty nejsou pouze symbolické, ale mají reálné základy a otevírají prostor pro další spolupráci – zejména pokud přijde na řadu Česká republika jako čestný host TIBE.

iLiteratura: Jaká je obeznámenost místních s českou literaturou?
Jakub Pavlovský: Česká literatura na Tchaj-wanu rozhodně není mainstreamem, ale má jistou kulturní prestiž. Nejde o široké čtenářské povědomí, spíše o respekt v intelektuálních a literárních kruzích, což je pro čestné hostování vlastně dobrý výchozí bod – je na co navazovat, ale zároveň je co objevovat.

iLiteratura: Letošní prezentaci české literatury dominovala současná tvorba pro děti a mládež. Moderoval jsi diskuse s Bárou Dočkalovou, Petrou Soukupovou a ilustrátorkou Nikolou Logosovou. Jaká byla návštěvnost? Táhne česká literatura na Tchaj-wanu?
Jakub Pavlovský: To je něco, čeho jsem se rovněž obával. Kdo v Tchaj-peji přijde na diskusi s českými spisovatelkami… A nejenže někdo přišel, dokonce bylo ve všech případech skoro plno, a to nešlo o malé sály. Diváci se ptali v průběhu diskusí, ale zejména po nich. Pokud jsem si dobře všiml, nejvíce zájmu vzbudila Nikola Logosová, vždy jsem ji viděl v družném hovoru s místními. Vyplývá to i z jejích vlastních zkušeností z dalších akcí, které v Tchaj-peji absolvovala. Jsem proto rád, že Tchajwance neláká jen česká literární tvorba, ale také ilustrace.

Kochat se grafickým designem

iLiteratura: Který stánek na veletrhu tě nejvíc zaujal a čím?
Jakub Pavlovský: Velmi působivá byla část, ve které vystavovali a prodávali tchajwanští nezávislí nakladatelé. Bohužel jsem si nepočetl, ale důkladně jsem jejich produkci prošel a alespoň se kochal grafickým designem. Překvapilo mě, kolik čtenářů a čtenářek se mezi jednotlivými stoly pohybovalo, musel jsem se jimi prodírat. Dále bych zmínil sympatický stánek Národního muzea tchajwanské literatury, které sídlí v nejstarším městě na ostrově, v Tchaj-nanu. A podle všeho zdařilý a interaktivní program měli v dětské sekci, kterou jsme procházeli společně s organizátory.

iLiteratura: Tip na knihu, která tě na první pohled okouzlila?
Jakub Pavlovský: Doslova na první pohled mě zaujala loni vydaná kniha, která pojednává o historii tisku na Tchaj-wanu. Název bych přeložil jako Vizuální průvodce knihtiskem na Tchaj-wanu. A na první pohled mě okouzlila proto, že je vizuálně a graficky velmi poutavá, dokonce natolik, že autor Peng-Hsiang Kao za ni z rukou tchajwanského prezidenta získal Zlatou medaili hned po skončení hlavní části zahajovací ceremonie. Jedná se o cenu Golden Butterfly Award 2026, což je něco jako naše soutěž Nejkrásnější české knihy roku, tedy jde o ocenění za grafické zpracování. Podobně jako v Česku i tady byla výstava všech oceněných titulů. A pak mě ještě zaujal překlad Hrabalovy Příliš hlučné samoty, tu jsem si pořídil jako suvenýr.

iLiteratura: Zažil jsi nějaké výjimečné setkání s návštěvníky či hosty veletrhu?
Jakub Pavlovský: Výjimečné pro mě bylo setkání s ředitelem nadace při TIBE, s Rexem Howem, s nímž jsem měl soukromou schůzku. Vyprávěl mi o svých začátcích, fungování veletrhu i o Daně Kalinové, bývalé ředitelce veletrhu Svět knihy, se kterou se v Praze kdysi seznámil. Kromě práce ředitele se věnuje i svému nakladatelství Locus, jednomu z největších na Tchaj-wanu, a dokonce sám píše pod pseudonymem. Daroval mi své nejnovější knihy. A samozřejmě výjimečné bylo i setkání s členkami a členy české „delegace“, se kterými jsem na Tchaj-wanu strávil celý týden.

iLiteratura: Jak hodnotíš prezentaci českého stánku v porovnání s jinými? Co ti nejvíc scházelo? Čím by na sebe měla ČR nejvíce upozornit v příštím roce jako čestný host veletrhu?
Jakub Pavlovský: Český stánek byl menší než například italský nebo maďarský, ale kdykoliv jsem stál uvnitř stánku nebo šel kolem, vždy v něm bylo hodně lidí. Opravdu se zdá, že o české knihy mají místní čtenáři zájem. Nejvíc mi scházely čínské překlady vystavených titulů, ale vím, že to není jednoduché. Co se týče příštího ročníku, osobně bych uvítal prezentaci zejména soudobé literární tvorby, ale také knižní ilustrace. Jasně, česká literatura nabízí celou řadu velkých jmen, ale když už budeme mít možnost se předvést, ukažme tchajwanskému i asijskému trhu kvality současné české literatury. Klidně bych se opřel o díla oceněná Magnesií Literou, Cenou literární kritiky, Zlatou stuhou a v soutěži Nejkrásnější české knihy roku.

iLiteratura: Přivážíš si z cesty nějakou inspiraci?
Jakub Pavlovský: Určitě ano, ale spíše takovou, o kterou se podělím s těmi, kteří by mohli něco realizovat. Například jsem od Rexe Howa dostal tip na knihu, kterou bychom prý v Česku měli vydat – tento tip jsem poslal svému oblíbenému nakladateli. Já si každopádně přivážím spoustu pozitivních dojmů a budu doufat, že se mi ještě poštěstí navštívit tento maličký, ale neuvěřitelně zajímavý ostrov.