České centrum v Tchaj-peji, zřízené v roce 2024, vede sinoložka Markéta Lipold Záhumenská, která také řídila přípravy prezentace české literatury pro děti a mládež na letošním ročníku knižního veletrhu v Tchaj-peji. Prozradila nám, které české tituly připoutaly největší pozornost a také kterou knihu tchajwanské provenience by doporučila k překladu do češtiny.

iLiteratura: Česká centra letos podruhé organizovala účast České republiky na mezinárodním knižním veletrhu v Tchaj-peji. Byl loňský a letošní program historicky první účastí ČR na Taipei International Book Exhibition (TIBE)?
Markéta Lipold Záhumenská: Loňský program rozhodně nebyl první účastí Česka na TIBE, nicméně šlo o první případ, kdy českou účast zajišťovalo společně se zastupitelským úřadem České centrum Tchaj-pej, a to navíc v takto rozsáhlém formátu. K této příležitosti jsme vydali knihu ukázek současné české prózy Co chybí v okolí, nenacházíš uvnitř, přivezli kurátora knihy, dva spisovatele a kulturního publicistu a uspořádali několik veřejných diskusí.
V minulosti Česká ekonomická a kulturní kancelář rovněž představovala českou literaturu na TIBE, avšak Česko zde nemělo samostatnou prezentaci a české knihy byly součástí stánku „Books from Europe“. Obvykle se jednalo jen o užší výběr titulů, většinou z kolekcí ceny „Nejkrásnější česká kniha roku“. Na TIBE od roku 2019 také pravidelně jezdí nakladatelství Albatros a svůj stánek má česko-tchajwanské nakladatelství Mi:Lu Publishing. Samostatný národní stánek ale Česko na TIBE mělo, pokud si dobře pamatuji, naposledy před více než dvaceti lety.

Obliba dětských knih na Tchaj-wanu

iLiteratura: Loni byla současná česká literatura představena prostřednictvím přeložených ukázek z próz asi desítky současných autorů a autorek, osobně se tchajwanskému publiku představili Magdalena Platzová a Marek Torčík. Letošní účast se zaměřovala na českou literaturu pro děti a mládež. Proč toto žánrové ukotvení?
Markéta Lipold Záhumenská: České centrum bylo na Tchaj-wanu otevřeno v roce 2024. Během naší první prezentace na TIBE jsem chtěla využít toho, že Česko má konečně vlastní kulturní institut s kapacitami umožňujícími rozsáhlejší literární prezentaci než v předchozích letech. Cílem bylo představit současnou českou literaturu – rozbít místní stereotypy a ukázat, že česká literatura není jen o Hrabalovi, Kunderovi či Kafkovi, ale že i ve 21. století vznikají kvalitní díla schopná prosadit se na mezinárodním poli.
Co se letošního tématu týče, musela jsem udělat určitý kompromis mezi tím, co mě osobně zajímá, a tím, o čem jsem věděla, že bude fungovat. Dětské knihy se na Tchaj-wanu těší velké oblibě a rodiče i školy kladou důraz na vzdělávání a rozvoj čtenářských návyků. Během veletrhu se zde běžně pohybují školní skupiny zapojené do speciálních vzdělávacích programů TIBE, do jednoho z nich jsme se letos také zapojili. Knihy jsou zde zároveň populární i po vizuální stránce, a ilustrace a knižní design jsou velmi atraktivní nejen pro děti, ale i pro dospělé. S tímto cílem jsme oslovili místní publikum i nakladatele a opravdu jsme zaznamenali zájem o konkrétní tituly.

iLiteratura: Evidujete, kolik návštěvníků se na stánku zastavilo a co konkrétně je nejvíce zaujalo?
Markéta Lipold Záhumenská: Nevedeme přesnou statistiku návštěvníků našeho stánku, ale celková návštěvnost veletrhu každoročně pohybuje přes půl milionu lidí. U nás na stánku bylo téměř nepřetržitě živo a velký zájem vzbudilo např. několikametrové leporelo Na pouti od Robina Krále a Andrey Tachezy vydané nakladatelstvím Meander. K leporelu jsme měli tematické doplnění: cukrovou vatu ve tvaru lvíčka, kterou jsme nachystali pro naše nejmenší návštěvníky. I když letošní ročník byl hlavně o dětské literatuře, stále si návštěvníci všímali i naší „černé knihy“, což je pracovní označení pro loni vydaný soubor ukázek Co chybí v okolí, nenacházíš uvnitř. Zájem byl také o ukázku výstavy Beyond Paper Plane a o další prezentované tituly.

iLiteratura: Projevil zájem o české knihy pro děti a mládež i přímo někdo z nakladatelů? Dává účast na veletrhu příslib, že vyjdou další čínské překlady našich knih?
Markéta Lipold Záhumenská: Rozhodně ano. Musím říct, že má očekávání se naplnila. Knihy pro děti a mládež přitáhly pozornost nejen běžných návštěvníků, ale i samotných nakladatelů. V průběhu veletrhu jsem měla možnost vyměnit si vizitky a osobně hovořit s poměrně velkým počtem zástupců místních nakladatelství. Mimořádný ohlas vzbudilo leporelo Na pouti. Velký zájem byl také o knihu Já, chobotnice od Magdaleny Rutové (mimo jiné jedné z ilustrátorek knihy Co chybí v okolí, nenacházíš uvnitř). Pozornost přitáhla rovněž publikace Mosty od Magdy Gargulákové, kterou jsme prezentovali i v překladu do tradiční čínštiny. Samozřejmě nešlo o jediné tituly, které místní nakladatele zaujaly, zájem byl širší a velmi konkrétní. Zda a které knihy nakonec na Tchaj-wanu skutečně vyjdou, ukáže až čas. Já jsem však připravena s nakladateli dále aktivně komunikovat, rozvíjet navázané kontakty a udělat maximum pro podporu čínských překladů české literatury.

Nadšení pro živá literární setkání

iLiteratura: Expozici na stánku rozvíjel bohatý program autorských diskusí a výtvarných workshopů, kterých se zúčastnily Bára Dočkalová, Petra Soukupová, Nikola Logosová a díky nakladatelství Mi:Lu a podpoře ČLC také Kateřina Tučková. Návštěvnost na těchto diskusích byla poměrně vysoká, odhaduji v průměru kolem 40 hostů, sály byly z valné většiny zaplněné – je to standard tohoto veletrhu, nebo zkrátka česká literatura táhne?
Markéta Lipold Záhumenská: O Česko a českou kulturu je na Tchaj-wanu dlouhodobě velký zájem a literatura není výjimkou. Některá výrazná jména české literatury jsou zde již poměrně známá, což přirozeně vzbuzuje zvědavost a chuť dozvědět se více i o dalších autorech a současné tvorbě. Myslím si tedy, že česká literatura skutečně dokáže publikum přitáhnout. Zároveň je ale fér říct, že vysoká návštěvnost debat je do značné míry také standardem tohoto veletrhu. TIBE je mimořádně živá platforma a Tchajwanci mají skutečně silný vztah ke knihám a literární kultuře obecně. Sály bývají zaplněné u většiny programů.
Velmi mě potěšilo, že na naše diskuse přicházeli lidé nejen poslouchat, ale také osobně se setkat s autorkami, pozdravit je, vyfotit se s nimi nebo si nechat podepsat brožuru, kterou jsme společně s Jitkou Nešporovou připravili k prezentaci české dětské literatury. Právě tato bezprostřední interakce mezi českými autory a tchajwanským publikem je podle mě klíčová. Pokud publiku představíme nejen samotné dílo, ale i osobnost, která za ním stojí, a umožníme krátký osobní kontakt, zanechá to mnohem silnější dojem a často i dlouhodobější zájem o českou literaturu či kulturu jako takovou. V době prudkého rozvoje digitálních technologií a umělé inteligence je navíc opravdu krásné sledovat, s jakým nadšením a respektem zde lidé přistupují ke knihám a živým literárním setkáním.

iLiteratura: Který z programů u publika nejvíce rezonoval?
Markéta Lipold Záhumenská: To je podle mého názoru velmi těžké jednoznačně vyhodnotit, protože náš program skutečně pokrýval široké spektrum témat. Dotýkali jsme se jak nakladatelské praxe a fungování literárního trhu, tak citlivých témat, jako jsou pocity „jinakosti“, s nimiž se mohou některé děti potýkat, ale také otázky, jaké je to dnes být ženou-spisovatelkou. Každé z těchto témat oslovovalo trochu jiný typ publika. A právě tuto pestrost považuji za velkou přednost celé prezentace. Silnou odezvu měly bezpochyby programy, které otevíraly osobní a společensky aktuální témata, publikum se aktivně zapojovalo a diskuse často pokračovaly i po oficiálním skončení. Velmi pozitivní atmosféru měly také workshopy Nikoly Logosové, které byly určeny studentům a dětem. Právě práce s nejmladší generací je podle mě mimořádně důležitá, protože buduje dlouhodobý vztah ke čtení i k české literatuře.

iLiteratura: V příštím roce se má stát Česká republika čestným hostem veletrhu TIBE. Jakým způsobem bude prezentace pojednána? Můžete zmínit nějaké akcenty, kterým by měla patřit zvýšená pozornost?
Markéta Lipold Záhumenská: Momentálně jsme teprve v první fázi příprav, takže nechci prozrazovat konkrétní detaily, ale jisté je, že nadále budeme pracovat s naší knihou ukázek současné české literatury Co chybí v okolí, nenacházíš uvnitř. Tato kniha otevírá témata, která rezonují jak v Česku, tak na Tchaj-wanu, například feminismus a postavení žen ve společnosti, LGBTQ+, environmentální otázky či generační vztahy a konflikty. Při plánování první literární prezentace pod vedením Českého centra Tchaj-pej, která proběhla loni, jsme počítali s každoročním postupným rozšiřováním naší přítomnosti – větším stánkem a vyšším počtem autorů a delegátů – a tyto kroky budou pokračovat, aby příští rok, kdy budeme hostující zemí, naše účast dosáhla svého vrcholu a česká literatura zde byla prezentována v co největším možném rozsahu.

Osobní přítomnost autorů a systematická podpora překladů

iLiteratura: Jak rozvinuté jsou česko-tchajwanské literární kontakty, je na co navazovat?
Markéta Lipold Záhumenská: Česko-tchajwanské literární kontakty jsou už nyní poměrně dobře rozvinuté a je na co navazovat. Už při založení Českého centra Tchaj-pej předloni jsme mohli stavět na spolupráci s katedrou bohemistiky na Národní univerzitě Chengchi, kde působí paní profesorka Melissa Lin, která nejen překládá českou literaturu, ale také vzdělává nové generace překladatelů. Právě ona a její studenti přispěli překlady do naší knihy ukázek. Dále se výrazně angažuje nakladatelství Mi:Lu Publishing, jehož zakladatel, ilustrátor Tomáš Řízek, na Tchaj-wanu dlouhodobě působí a má zde vlastní řadu české literatury v čínském překladu. Nakladatelství Větrné mlýny zase přivezlo české básníky, kteří zde měli besedy a veřejná čtení. Obě nakladatelství současně podporují i propagaci tchajwanské literatury v Česku, takže již před založením Českého centra existovala velmi solidní základna pro další spolupráci a rozvoj literárních projektů mezi oběma zeměmi.

iLiteratura: Čím je tchajwanský knižní trh specifický?
Markéta Lipold Záhumenská: Tchajwanský knižní trh je specifický silnou čtenářskou kulturou a vysokým zájmem o literární akce i zahraniční tituly. Nakladatelé jsou velmi otevření překladové literatuře, ale zároveň rozhodují pragmaticky a v silně konkurenčním prostředí. Důležitou roli hraje vizuální kvalita knihy, osobní přítomnost autora a dlouhodobé budování vztahů.

iLiteratura: Dokázala byste zhodnotit, jaká je obeznámenost místních s českou literaturou?
Markéta Lipold Záhumenská: V povědomí širší veřejnosti jsou pevně zakořeněna jména jako Franz Kafka, Bohumil Hrabal a Milan Kundera, u publika se zájmem o mezinárodní politiku, lidská práva či divadlo pak také Václav Havel. Na zemi, kterou od nás dělí téměř devět tisíc kilometrů, je to podle mě velmi dobrý výsledek, obzvlášť pokud vezmeme v úvahu kulturní a geografickou vzdálenost. Zároveň si ale přiznejme, že povědomí se týká především několika „klasických“ jmen. Avšak troufám si říct, že málokterý běžný český čtenář by dokázal vyjmenovat více než tři tchajwanské autory. Osobně mě mrzí, že mezi nejznámějšími českými jmény na Tchaj-wanu zatím nefiguruje žádná autorka. O to větší radost mám z toho, že nakladatelství Mi:Lu vydalo román Žítkovské bohyně, a že se tak do širšího povědomí může dostat i Kateřina Tučková. Byla bych velmi ráda, kdyby se do budoucna podařilo posílit viditelnost dalších českých autorek i autorů, zejména těch, kteří mohou na Tchaj-wan přijet osobně a sdílet s místními čtenáři nejen své knihy, ale i zkušenosti. Právě osobní přítomnost autorů a systematická podpora překladů jsou podle mě klíčové.

iLiteratura: Poslední otázka na závěr: máte tip na knihu, která by stála za překlad do češtiny?
Markéta Lipold Záhumenská: Myslím si, že za překlad by stála kniha Nákupní trasa tradiční tchajwanské dívky (老派少女購物路線) od autorky Chung Aj-ču (洪愛珠). Jedná se o velmi oceňovanou a v současnosti populární knihu, která se věnuje tématům identity, rodinné paměti a roli žen ve společnosti. Prostřednictvím vzpomínek na rodinné nákupy a každodenní jídlo zachycuje život tří generací žen, jejich vztahy a kulturní dědictví spojené s tradičními trhy, jídlem a domácími rituály. Je to v podstatě taková oslava „staromódních“ krás života a věřím, že českým čtenářům by umožnila poznat jak tradiční, tak i moderní způsob života na Tchaj-wanu.