Jakkoli bývají obrázkové knihy s rozkládacími stránkami primárně určené k prohlížení malým dětem a řemeslně dokonale zvládnutý titul Na pouti byl nominován na cenu Magnesia litera 2025 v kategorii knih pro děti a mládež, je to především kniha artová, která počítá s dvojím čtenářem: dětským i dospělým. Koneckonců sami tvůrci to v rozhovorech přiznávají a netají se ani tím, že od první myšlenky na tuto společnou knihu do její realizace uběhlo mnoho let.

Než nápad uzrál

Prvním literárním počinem dvojice Robin Král a Andrea Tachezy bylo mimořádně úspěšné prostorové leporelo o netopýří partě nazvané Ferdinande!, kterým v roce 2013 vstupovalo na český knižní trh nakladatelství Běžíliška. Tamtéž později vyšla rozverná říkadla o zvířecích rodinkách Když dá husa huse pusu (2020), zatímco nápad, jak vzdát hold české avantgardě, především hravému poetismu, pomalu zrál.

Kdo zná tvorbu Andrey Tachezy podrobněji, tomu jistě neunikla podobnost knihy Na pouti s titulem O čem sní (2016). I tam je v tvrdých deskách uloženo měkké rozkládací leporelo s barevnými kolážemi na straně jedné a skicami na straně opačné, které vizuálně rozvíjejí mikrobásně a básně v próze Petra Borkovce. Na pouti hru s oboustrannými ilustracemi povyšuje na přímý dialog pestrobarevného pitoreskního světa s úspornými glosujícími perokresbami na rubové straně.

Střelnice, kolotoč a perníková srdce

Nostalgický obraz tradiční venkovské pouti se střelnicí, kolotoči a perníkovými srdci, jak jej evokují Králova čtyřverší, přenáší imaginace Andrey Tachezy do světa cirkusových manéží. Na scéně se tak vedle domáckých psů, ptáčků a motýlů objevují i exotičtí sloni, lvi a tygři, opice a hadi. Rozkvetlé stromy, plující maringotky, roztočené pouťové atrakce, vznášející se balónky, obří lepkavá cukrová vata, civil a kostýmy. Naší pozornosti se dovolává bezpočet překvapivých detailů od roztodivných účesů, čepek a kloboučků přes předlouhé nohy, načančané dámy až po akrobacii modrého slona nebo medvěda v sukénce.

Barvy jsou rozjásané, vše tančí, víří, předvádí se a čtenář žasne. Může otáčet stránku za stránkou, jak je v knihách zvykem, ale teprve když ručně lepené strany roztáhne do šířky jako harmoniku, všimne si, jak na sebe ilustrace plynule navazují a jak se zvolna stmívá. Čas na pouti doslova letí – jak se dlouho očekávaná předletní neděle pod záplavou dojmů přehoupne k soumraku, pozadí kreseb postupně tmavne. Do popředí nápaditě ilustrované dvojstránky najednou vystupuje zívající panáček: ještě naposledy uprosit maminku, ještě jedno kolo – a střih na poslední stranu. Je tu nové ráno. Byl to sen?

Mámě! Za to, že má mě

Robin Král veršuje lehce, až na výjimky se drží střídavého rýmu, rytmické odchylky jsou vzácné, při hlasitém přednesu všechno krásně vyzní. Na stabilním formálním půdorysu pak vyniká jazyková ustrojenost básně: aliterace („pouť putovala po pláních”), metafory („oblak čechraného cukru”, „nebe plné zlatých očí”), přímá řeč („Dejte nám osm diabolek.”), inspirace lidovou tvořivostí (nápis na srdci z perníku: „Mámě! Za to, že má mě.”). Lyrický subjekt je laskavý, situaci popisuje účastným pohledem, oslavuje pospolitost a radost ze sdíleného okamžiku.

V porovnání s gejzírem výtvarných nápadů, paletou barev a hravých detailů je básnický výraz úspornější, z obou složek však cítíme poučenost literární a výtvarnou tradicí (namátkou Nezval, Hrubín, Tichý). Dýchnou na nás vzpomínky, nostalgické ladění spouští ve čtenářích novou vlnu představ a otevírá bránu do říše vlastní fantazie. Osvědčila se také snová poetika kreseb Andrey Tachezy, která rozpouští hranice mezi malým a velkým, všedním a svátečním, realitou a fantazií. Kniha je gesamtkunstwerk, svádí k mísení vjemů – oslovuje všechny naše smysly.