Knížka Janka, Jonáš, Berta, pojmenovaná podle tří dětských hrdinů, provází čtenáře celým rokem od jara do zimy. Jednotlivá roční období však nepřibližují pouze změny v přírodě, ale především drobné okamžiky všedních dní, které se v dětské představivosti mění v nevšední zážitky. Jaro vybízí k pohledu na svět z ptačí perspektivy a k představám o útočišti v podobě hnízda. Blížící se léto prozrazuje poslední jahodová marmeláda ve spíži a podzim sice přináší uspěchaná zářijová rána, ale také vůni hřejivé dýňové polévky. A pak je tu maminčin hlas, který děti vytrhává ze světa představ a zve je ke stolu. Společně strávený čas u jídla však dokáže zlepšit i rozmrzelou náladu a nabízí pocit bezpečí a jistoty.

Zapomenout na pravidla dospělého světa

Šest krátkých kapitol zachycuje především dětské rozhovory a situace všedního dne – v zimě se bojuje s nachlazením, v létě je nejlepší se potápět ve vodě. Nejde ani tak o souvislý příběh, jako spíše o sled obrazů, nápadů a drobných postřehů, které dohromady skládají pestrý obrázek světa tří sourozenců. Toto přeskakování od jednoho nápadu k druhému může zprvu působit nesourodě, text tím však kopíruje těkavou dětskou pozornost. Vyprávění je vystavěno na řetězení asociací, které otevírají prostor, kde se může stát ledacos. Protože proč by také nemohlo? Že jednorožci nemívají křídla? Ten v představách malé Janky je má, a to úplně stačí. A co kdyby se jednorožec proměnil v chobotnici, jen tak, aby se děti mohly lépe udržet na jejím hřbetě? V dětské hře na sebe tvor bere jakoukoli podobu a každý nový nápad otevírá prostor pro další. Fantazie nepotřebuje vysvětlení. Při čtení je proto dobré přistupovat k textu s otevřenou myslí a přestat se nad vším příliš zamýšlet. Ne všechno musí dávat smysl podle pravidel dospělého světa.

Noemi Cupalová navazuje na svou tvorbu originálně vystavěných příběhů, které vyšly ve spolupráci s nakladatelstvím Běžíliška. I tentokrát dává prostor neotřelému pohledu na svět, dětské logice a představivosti, která se nenechá svazovat tím, co je běžné či pravděpodobné. Dospělým čtenářům text připomene bezstarostné dětství, kdy se fantazii nekladou hranice a sebemenší drobnost může být předzvěstí velké hry. Cupalová si obratně pohrává se slovy i rytmem vyprávění: plynoucí text tak občas naruší úsečným odsazováním: „Všechna ta pole a louky jsou jejich, stačí jenom / roztáhnout ruce / zakřičet / a skočit.“ Zdlouhavé momenty nemoci zas rozděluje jednoduchým citoslovcem „kap“, které odkazuje k procesu léčení, ke smutku či k tajícímu sněhu. Text si tak udržuje lehkost a čtenáře jednotlivými fantazijními odbočkami přirozeně provází.

Jak to bylo dál?

Výraznou součástí knihy jsou ilustrace Terezy Vostradovské, jejíž tvorbu mohou čtenáři znát například z úspěšných autorských knih Hravouka a Hravocesta. Výtvarný doprovod má k dispozici velkorysý prostor a často se rozprostírá po celé dvoustraně. Kresby tak text často doslova obklopují – odstavce jsou například sázeny přímo do volných ploch luk, oblohy či písku. Ty jsou plné detailů a vybízejí k bližšímu pozorování a zvídavým otázkám: Čemu se podobá tento mrak? Kolik jahod je potřeba, aby měl jednorožec křídla? Ilustrace přirozeně navazují na text a pomáhají přenášet čtenáře mezi snovou, hravou až bláznivou atmosférou knihy.

Janka, Jonáš, Berta připomíná, že k malému dobrodružství není potřeba nic zvláštního. Stačí otevřít oči, všímat si věcí kolem sebe, nechat myšlenky volně plynout a nezapomínat, že i obyčejný den může být docela neobyčejný. Kniha je vhodná ke společnému hlasitému čtení s dětmi zhruba od 5 let. Dospělým nabízí příležitost zpomalit a na chvíli se podívat na svět dětskýma očima, dětem zas ukazuje, že jejich nápady a představy mají své místo. Krátké kapitoly otevírají řadu fantazijních epizod ze života dětských hrdinů, které ovšem nesměřují k jednoznačnému závěru. Tato otevřenost odpovídá světu, v němž žádný nápad nemusí být definitivní a každá příhoda může pokračovat podle toho, co děti právě napadne. Takovou svobodomyslnost vystihuje úplný závěr knihy: „Jak to bylo dál? Nikdo neví. Kromě dětí. Děti vždycky něco vymyslí.“