Jasnou kandidátkou pro letošní českou účast na TIBE, mezinárodním knižním veletrhu v Tchaj-peji, byla držitelka ceny Magnesia Litera 2025 v kategorii Kniha pro děti a mládež: Bára Dočkalová, autorka knihy Kost. České centrum Tchaj-pej letos vsadilo na literaturu pro děti a mládež a nabídlo tchajwanskému publiku vhled do tohoto progresivního segmentu českého knižního trhu nejen prostřednictvím vybrané kolekce knih, ale také v autorských besedách – Bára Dočkalová diskutovala mimo jiné o tom, jestli při psaní knih pro děti preferovat pečlivé plánování, nebo intuici.

iLiteratura: Báro, protože se osobně známe, dohodly jsme se, že si i v rozhovoru pro iLiteraturu budeme tykat. Tvá kniha Bitva o diamant se odehrává v Americe, tvá nejnovější Kost naopak v domácím českém prostředí – a zavedla tě před tchajwanské publikum. Na začátku února jsme společně navštívily největší knižní veletrh v Asii. Představovala jsi své knihy poprvé před mimoevropským publikem?
Bára Dočkalová: Ano, bylo to poprvé, a navíc to byl vůbec můj první zahraniční veletrh, takže ani nemám srovnání s podobnou akcí v Evropě. Udělalo to na mě silný dojem, zvlášť ta obrovská návštěvnost a neustálá pozornost médií – fotoaparáty neustále cvakaly, každou chvíli byli u nějaké akce vidět reportéři a kamery, a to všechno kvůli knihám… to byla krása.

iLiteratura: Jak místní reagovali na tvé knihy, o kterých se mluvilo v rámci jedné debaty s překladatelkou do čínštiny a tchajwanským nakladatelem?
Bára Dočkalová: Vnímala jsem velký zájem publika o mé psaní i témata, ale co se týče nejúspěšnější knížky Kost, tam bych si o tom ještě potřebovala promluvit s někým v klidu a dlouho, mimo ten veletržní mumraj. Dozvídala jsem se důležité kulturní rozdíly, které se týkají vztahu ke smrti a rituálům pohřbívání. Na jednu stranu tam není tak zvláštní dotýkat se lidských ostatků, protože existuje rituál, při kterém se po několika letech od úmrtí předka kosti z hrobu vyzvedávají a znovu se pietně ukládají. Ale na druhou stranu jsem vyrozuměla, že smrt je velmi citlivé téma. Takže zatím si pořád nejsem jistá, jestli by tam příběh o klukovi, který na pohřbu vezme z hlíny starou lidskou kost, byl příliš neuctivý, anebo naopak by čtenáři nechápali, co je na tom tak problematického.

iLiteratura: Co tě na samotném veletrhu nejvíc překvapilo?
Bára Dočkalová: Asi ten obrovský nával – bylo tam některé dny tak těsno, že se člověk skoro nemohl pohybovat, zvlášť poslední dny. Jednou jsem se pokoušela najít spisovatele, který se zajímal o mé psaní a přišel na naši besedu. Chtěla jsem se taky podívat na jeho knížky. Ale když jsem dorazila ke stánku malých nakladatelů, kde vystavoval, bylo tam tak plno, že jsem ho nenašla. Dav mě sevřel a v jednu chvíli jsem jenom stála a nemohla se hnout ani na jednu stranu.

iLiteratura: Podělíš se s námi o tip na knihu, která tě na první pohled okouzlila?
Bára Dočkalová: Zaujala mě knížka The Playground We Love and Loved od ukrajinské autorky a ilustrátorky Anny Sarviry, vydaná v Tchaj-peji. Je to dvojjazyčná (čínsko-anglická) obrázková kniha s dvojí obálkou, čte se z obou stran. Z jedné strany vede příběh ukrajinského chlapečka, z druhé příběh hongkongské holčičky. Oba museli s rodinou uprchnout ze své země, z domova, a stýská se jim po hřišti, které měli rádi. A uprostřed knihy se setkají na novém hřišti a skamarádí se.

iLiteratura: Jak prezentuje Tchaj-wan svou literaturu a literární provoz své země? Co bychom se od něj mohli přiučit?
Bára Dočkalová: Pokud jsem dobře rozuměla projevům na slavnostním zakončení, tchajwanský ministr kultury byl na veletrhu každý den a kupoval si pořád nové a nové knížky. Moc se mi líbí, že šel takhle příkladem. Ale možná jsem se přeslechla a nebylo to každý den. V každém případě ale bylo jasně vidět, že Tchaj-wan věnuje knihám a umění vůbec velkou pozornost. Hlavní slogan veletrhu zněl „Reading is amazing“ a po celou dobu bylo cítit, že to není jen heslo na plakátu.

iLiteratura: Můžeš porovnat prezentaci českého stánku s jinými? Co ti na našem stánku nejvíc scházelo a co by podle tvého názoru nemělo chybět příští rok, kdy má být ČR čestným hostem veletrhu?
Bára Dočkalová: Náš stánek byl moc pěkně řešený. Co bych tam ale příští rok, až budeme mít víc místa, přidala, by bylo nějaké útulné zákoutí, kde si člověk může na chvíli sednout na zem, zklidnit se, opřít záda a hlouběji se začíst nebo aspoň zakoukat do nějaké knížky.

iLiteratura: Který stánek nebo event na veletrhu tě nejvíc zaujal a čím?
Bára Dočkalová: Samozřejmě ten náš! Bylo pro mě nesmírně zajímavé tam vždycky přicházet a říkat si, jak to asi působí na lidi, kteří o nás třeba nic neví. Nebo pozorovat návštěvníky ze všech možných zemí, jak si listují českými knížkami, prohlížejí si obrázky, něco si k tomu vzájemně sdělují…

iLiteratura: Vezeš si domů inspiraci pro svou příští tvorbu?
Bára Dočkalová: Ano, úplně nečekaně, ale něco mě tam napadlo. Ale i kdyby z toho nic nebylo, vezu si větší chuť začít zase něco psát.