Uketsu je pseudonym japonského youtubera, spisovatele a příležitostně i hudebníka, který vytrvale skrývá identitu, ačkoliv jej proslavila videa, v nichž vystupuje. Nikdy se však neukáže bez bílé masky a v Japonsku si nejsou jistí dokonce ani tím, zda jde spíše o muže nebo o ženu. Videa točí už téměř deset let, v roce 2021 pak vydal první knihu Strange Houses (Divné domy), na níž o rok později navázal Divnými obrázky, kde využívá ilustrací jako stop k odhalení zločinu. Kniha se stala japonským (prodáno 1,2 milionu výtisků) i mezinárodním (celosvětově zatím další dva miliony) bestsellerem. Volná série pokračovala titulem Strange Buildings (2023, Divné stavby) a Strange Maps (2025, Divné mapy), kde podobným způsobem zapojuje kresby a náčrtky do děje příběhu. Metoda to není nová, použil ji už Antoine de Saint-Exupéry v Malém princi, v krimi žánru obrázky, symboly a nákresy jako stopy s oblibou využívá americký bestsellerista Dan Brown. Ale u Uketsua jsou obrázky tou nejpodstatnější složkou děje.

Podobně jako u Browna, i Uketsuovy obrázky mají cosi prozradit poučenému adresátovi, zatímco ten nepoučený v nich vidí jen něco fádního a nezajímavého. Uketsu pracuje s hlavní čtveřicí obrázků v několika časoprostorových rovinách: nejprve zvídavý student a milovník různých záhad objeví zprvu nenápadný internetový blog, který ovšem končí posledním dramaticky vyhlížejícím záznamem, k němuž jsou připojeny snímky pěti kreseb. Ve druhé kapitole učitelka ve školce zkoumá obrázek svého žáčka, který nakreslil sebe s matkou vedle domu, v jehož horním patře se nachází mrak či kouř. Třetí kapitola se točí kolem podezřele neumělé kresby krajiny od profesora kreslení, který byl zavražděn a tento náčrtek byl u něj nalezen. A hlavní obrázek, který se prolíná celou knihou, zachycuje usměvavou holčičku vedle rodinného domku a stromu, kde hnízdí pták. Různé postavy amatérských pátračů se snaží tyto výjevy analyzovat, vyčíst tajené anebo podvědomé poselství, které skrývají. Všelijak je skládají, otáčejí, porovnávají, zkoumají, zda bylo něco vymazáno nebo překresleno. A postupně se doberou nějakého překvapivého zjištění, které ovšem samo o sobě k vyřešení záhady nestačí: k tomu dojde po dramatickém závěru druhé kapitoly až na konci kapitoly třetí, kdy se propojí různé případy nakonec celkem pěti vražd, které všechny spáchal jediný pachatel. Poslední kapitola pak rekapituluje vrahův život a jeho v kriminálním žánru poměrně neobvyklou motivaci (ochranitelskou).

Proces pátrání skrze obrázky je rozhodně zajímavý a nápaditý, zpestřený různými cestami, jak kreslená tajemství rozluštit, i různými motivacemi kreslířů. Spád a napětí posiluje také velké množství postav, z jejichž perspektiv příběh sledujeme – a pochopitelně ne všichni jsou spolehlivými vypravěči. Častokrát něco zamlčují či vyloženě tají, přičemž Uketsu jejich výpovědi konstruuje natolik zručně, že to odhalíme až ve chvíli, kdy to autor dovolí nebo přímo potřebuje. Uketsu přitom perspektivy mění občas i velmi rychle, v rámci jedné dvoustrany i dvakrát. Čtení je to velmi vtahující, čtenáři si musejí postupně doplňovat skládačku, a to z epizodních dějů, které jdou střídavě po i proti proudu času. Uketsu se navíc příliš nezdržuje nějakými psychologiemi vedlejších postav (zato na ty hlavní se soustředí dost důkladně), rodinnými problémy pátračů a podobně, což bývá zejména v evropských detektivkách obvyklé, ale míří rychle k věci, tedy k odhalení něčeho neobvyklého a podezřelého za zdánlivou banalitou. A střídáním perspektiv umí rychle a jednoduše vystihnout různé pohledy na tutéž věc, přesvědčivě ukázat, jak odlišně postavy vnímají jiné i samy sebe.

Je to důmyslné a neotřelé, jen jako detektivka kniha funguje pouze zčásti. Zejména proto, že vrahovi vše hraje až příliš do karet, dosti často mu pomáhá náhoda či málo pravděpodobná shoda okolností, že oběti mu podléhají příliš snadno až odevzdaně a že policie je nápadně neschopná (připomeňme, že všichni „obrázkoví“ pátrači jsou amatéři: student, učitelka ze školky či novinář) a její forenzní metody jako by se zastavily někdy před sto lety. Děj se sice odehrává v současnosti, ale mnohem lépe by vše vyniklo v dobách Agathy Christie.

Divné obrázky jsou každopádně v současné detektivní produkci docela osvěžujícím čtením. A pokud Uketsu v dalších knihách volné série pracuje s uvěřitelnější detektivní zápletkou, máme se na co těšit.