Fyziognomie psaní: v záhybech literárního ornamentu

Jak jsme viděli v souvislosti s arabeskou, nedílnou součástí arabsko‑islámské kultury je ornament, jehož modem je rostlinná vegetace. To není samo o sobě nic výjimečného, vždyť kupříkladu evropský secesní ornament je florálními motivy zcela prostoupen. Podstatné je však to, že islámský ornament přírodu nezobrazuje, nýbrž její život sugeruje či evokuje.

Jestliže text pojednává o krizi jazykového vyjadřování, alespoň pro ten typ čtenářů, jako jsem já, se i sám autor místy dostává na hranici srozumitelnosti, případně čtenáři hrozí nebezpečí, že se v „excesivním bujení ornamentu“ ztratí. Pokud ale úspěšně projde labyrintem Jirsových úvah, může si odnést zážitek z psaní o literatuře, které je u nás nevšední.