JE

Jakub Ehrenberger

Když mu pravá ruka vyletí vzhůru v krkolomné napodobenině nacistického pozdravu, stojí protagonista románu Erck Dessauer zrovna v zaplněné berlínské kavárně. Provokace? Skandál? Pro Maxima Billera, enfant terrible německé literární scény, nic nového. Vždyť image výmluvného esejisty, energického buřiče a nemilosrdného kritika zatuchlých literárních pořádků si Biller buduje už roky. A přiživuje ji i zmíněnou scénou z loňské novinky Der falsche Gruß.

Detektivní romány mají obvykle pevně danou, lineární strukturu. V úvodu dochází ke zločinu, jehož vyšetřování se poté čtenář ve společnosti detektiva či jemu podobné instance účastní. Rakouský prozaik Paulus Hochgatterer tento lineární způsob vyprávění záměrně rozbíjí. Jeho detektivní příběhy připomínají skládačky, v nichž si čtenář odpovědi tak trochu hledá sám.

Radost a uznalé pokyvování hlavou na straně jedné, vztek a zděšení na straně druhé. Loňské udělení Nobelovy ceny za literaturu rakouskému prozaikovi, dramatikovi a esejistovi Peteru Handkemu pořádně rozvířilo poklidnou hladinu evropských literárních vod. Vášnivá debata o rozhodnutí Švédské akademie uzavřela nebývale plodný rok rakouské literární scény.

V předvečer vídeňského knižního veletrhu Buch Wien se i letos udělovala Rakouská knižní cena. V hlavní kategorii uspěl uznávaný prozaik Norbert Gstrein s novinkou Als ich jung war, cenu za nejlepší prvotinu si odnesla Angela Lehnerová za titul Vater unser.

V březnu 2018 uplynulo 80 let od připojení Rakouska k nacistickému Německu, na podzim pak rovných 100 let od rozpadu monarchie. Reflektovala rakouská literatura tato výročí, nebo se spíše nechala strhnout ke komentářům na adresu soudobé Evropy? Tradiční přehled nejdiskutovanějších knižních titulů a událostí roku zve čtenáře do vylidněných alpských údolí i na chodby ponurých pečovatelských domů.

Letos potřetí se v předvečer vídeňského knižního veletrhu Buch Wien udělovala Rakouská knižní cena. Porota svým rozhodnutím možná leckoho překvapila. Z pětice nominovaných totiž nakonec prstem ukázala na Daniela Wissera, respektive jeho román s poeticky znějícím názvem Königin der Berge (Královna hor). Hlavní hrdina, vozíčkář Turin, se v něm potýká s roztroušenou sklerózou a bolestivá životní zklamání utápí v alkoholu.

Co s třináctiletou dívkou, která při bombardování zbrojovky přišla o rodinu? Co s uprchlým válečným zajatcem, jenž znenadání stojí přede dveřmi s neobvyklou kořistí přes rameno? A co se smutkem, který se nedá vyjádřit slovy? Novinka rakouského prozaika Pauluse Hochgatterera vykresluje na příkladu několika osob nejrůznější podoby lidského neštěstí. Autorovi loni vynesla nominaci na Rakouskou knižní cenu.

Dvakrát za posledních osm let se Angelika Klüssendorfová dočkala nominace na Německou knižní cenu, dvakrát pronikla i do užšího výběru, v obou případech však nakonec Frankfurt opouštěl jako vítěz někdo jiný. Novinka Jahre später, vracející se k téže postavě jako předchozí dva romány, vynesla autorce další nominaci. Čtenáře nechává nahlédnout do zákulisí nešťastného manželství.

Rodina s třemi dětmi tráví chmurnou dovolenou na tureckém pobřeží. Postarší manžel se tvrdohlavě vzpírá návrhům dcer, jak zlepšit životní situaci své dementní ženy. Matka s obavami sleduje dění v dceřině třídě, kde se dost možná schyluje k velké křivdě. Rakouská prozaička Eva Menasse v povídkové sbírce Tiere für Fortgeschrittene nahlíží do životů obyčejných lidí. Loni za svazek získala Rakouskou knižní cenu.

Menasse, Menasse, Menasse. Tak nejspíše muselo loni zájemcům o rakouskou literaturu v uších znít vyzvánění vídeňského zvonu Pummerin. Právě sourozenci Robert a Eva Menasseovi na sebe v uplynulé knižní sezóně strhli nebývalou pozornost. Jejich oceněné svazky názorně ilustrují, jak pestrá současná rakouská literatura může být.

Vlivný japonský ministerský úředník Masahiko Amakasu si dobře uvědomuje, že rostoucí obliba filmového média skýtá nebývalý společenský potenciál. I proto by rád z japonských biografů vytlačil dominující hollywoodskou produkci a nahradil ji domácí tvorbou. Tu totiž může snáze využít k šíření vlastenecké propagandy. Novinka švýcarského prozaika Christiana Krachta zavádí čtenáře do Japonska 30. let a dle autora je silně ovlivněna tradiční podobou divadla nó.

Švýcarský prozaik a dramatik Lukas Bärfuss patří k předním německy píšícím autorům střední generace. Některými kritiky je dokonce považován za nejpozoruhodnějšího švýcarského spisovatele současnosti. Jeho texty čtenáře staví před etické problémy moderního světa, Bärfuss v nich s oblibou klade nepříjemné otázky a poukazuje na nešvary takzvané civilizované společnosti. Nejinak je tomu i v novince Hagard, jež si letos na jaře vysloužila nominaci na Cenu Lipského knižního veletrhu. Právem?

V předvečer zahájení vídeňského knižního veletrhu Buch Wien byla udělena v pořadí teprve druhá Rakouská knižní cena. Její držitelkou se stala spisovatelka Eva Menasse, která pětičlennou porotu přesvědčila sbírkou všednodenních povídek Tiere für Fortgeschrittene. Ocenění za nejlepší debut si odnesla rodačka z Teheránu Nava Ebrahimiová.

Rakouská prozaička a esejistka Olga Florová patří k výrazným hlasům střední spisovatelské generace. Nebojí se kriticky upozorňovat na zásadní společenské nedostatky či zpochybňovat léty zkostnatělé normy. V polovině května 2017 se autorka, která podle kritiků „sype písek do postideologicky fungujícího soukolí kapitalismu“, představila na veletrhu Svět knihy. Vhodná příležitost seznámit se v hrubých rysech s její dosavadní tvorbou.

Rakouskou spisovatelku Olgu Florovou provází pověst neúprosné kritičky neduhů soudobé společnosti. V románu Die Königin ist tot, moderní adaptaci Shakespearova Macbetha, nahlíží do života v nejvyšších sférách americké podnikatelské vrstvy. Roli novodobé Lady Macbeth svěřila odstavené manželce vlivného mediálního magnáta Duncana, která po boku nového manžela pomalu splétá myšlenky na odplatu.

Švýcarský novinář Sacha Batthyany vyrůstal s vědomím, že jeho šlechtičtí předkové spoluutvářeli dějiny. Když mu ale jednoho dne na pracovním stole přistál článek o válečném masakru zhruba sto osmdesáti Židů poblíž zámku Rechnitz, musel svůj vlažný vztah k rodinné historii radikálně přehodnotit. Nepříjemné zjištění mu totiž nedalo spát.

Na 23. ročník mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy přijel do Prahy úctyhodný počet zahraničních autorů včetně těch německy píšících. Ti však letos nepoutali takovou pozornost, jakou by si organizátoři i milovníci německy psané literatury nejspíše přáli.

„Olvassuk egymást!“ neslo se ve dnech 20.–23. dubna zas a znovu výstavní halou parku Millenáris, kde se každoročně koná Budapešťský mezinárodní knižní festival. Olvassuk egymást! Čtěme se navzájem! Právě pod tímto heslem se na letošním 24. ročníku největšího maďarského knižního veletrhu prezentovaly jako čestný host zbývající státy visegrádské čtyřky.

Ve dnech 20.–23. dubna se v Budapešti konal 24. ročník Budapešťského mezinárodního knižního festivalu (Budapesti Nemzetközi Könyvfesztivál). Jeho hlavní zahraniční hvězdou byl letos laureát Nobelovy ceny Orhan Pamuk. V zahajovací diskusi s moderátorkou Krisztou D. Tóthovou přišla řeč mj. na nálepku istanbulského prozaika, ale také specifika autorova předposledního románu Kafamda Bir Tuhaflık (Podivnost v mé hlavě).

Rakousko 2016. Zatímco celá země v bouřlivé atmosféře volila nového prezidenta, vybírala odborná porota historicky prvního laureáta samostatné Rakouské knižní ceny. Na scénu také s nebývalou silou vtrhly dvě výrazné debutantky, zatímco tradiční hráči se drželi spíše v pozadí. O kom a o čem se ještě mluvilo? Ohlédnutí za rakouskou knižní produkcí minulého roku včetně anotací vybraných titulů.

Německý poválečný svéráz Arno Schmidt v povídce Jezerní krajina s Pocahontas testuje nové způsoby zachycení intimity. Jeho jazykově svébytná próza opět nabízí koncert asociací, aluzí a parafrází. Dobrý dojem z celého svazku však kazí doslov překladatele Radovana Charváta.

Několikadenní zimní dovolená, osamoceně stojící chata v horském svahu, mladý manželský pár a jejich čtyřletá dcera. Z podobných ingrediencí vznikají humorné romány o strastech rodičovství i komorní vztahová dramata. Daniel Kehlmann si vybral spíše druhou možnost. V útlé novince Du hättest gehen sollen zavítal do hájemství hororu.

Odile je tím nešikovnějším dvojčetem. Zatímco její akrobaticky nadaná sestra metá salta, hraje v záklonu na piano a polyká meče, hodí se pokřivená Odile tak akorát na asistentku vrhače nožů. Když jejich divadlo na Coney Islandu lehne popelem, otevírá se před oběma dívkami nová životní kapitola. Jenže pro jednu z nich se zdá být už příliš pozdě.

Autobiografický text Die Welt im Rücken úspěšného německého spisovatele Thomase Melleho platil za nejžhavějšího kandidáta na zisk letošní Německé knižní ceny. Nakonec se porota sice rozhodla pro novelu Widerfahrnis Boda Kirchhoffa, ani Melleho zpověď o životě s bipolární poruchou však rozhodně s léty nezapadne.

Žít na venkově není žádný med. Přesvědčil se o tom už leckterý literární hrdina a své o tom vědí i bratři Alexander a Jakob Fischerovi. Starší Alexander i proto raději zvolil vojenský mundúr, dospívající Jakob však tísnivé atmosféře rodinného statku nadále vzdoruje. Jenže jak dlouho ještě? Román Fremde Seele, dunkler Wald vábí čtenáře do temných koutů lidské duše.