Jan Marek Šík

Jan Marek Šík

Absolvoval finštinu a švédštinu na FF UK a posléze baltistiku a teorii vyprávění na FF MU. Působí na Ústavu jazykovědy a baltistiky FF MU v Brně, kde přednáší mimo jiné o finské literatuře. Věnuje se propagaci skandinávské kultury, ve volném čase pak vlastní tvorbě a hře v metalové kapele.

Přírodní motivy, metapoetičnost a zaujetí jazykem se spojují v působivém obrazu lyrického já, které zadumaně promýšlí limity vlastního světa. Sbírka klasika finského básnictví Paava Haavikka Zimní palác osloví rozjímavé duše, které rády bloumají mezi slovy a neobávají se zabloudění.

Původní česká antologie se ohlíží za lyrickou poezií psanou na území Finska, a to od jejích počátků za reformace až po konec 80. let 20. století. Nesporně tím v českém kulturním prostoru zaplňuje určitou mezeru, neboť mnoho z básnířek a básníků jejím prostřednictvím do české kultury vstupuje poprvé – má však i potenciál oslovit čtenáře, kterým jde především o zážitek z četby poezie jako takové?

„Jednotlivec proti blížící se katastrofě často příliš nezmůže. Jednoduše nechápeme, co se kolem nás odehrává, prohlédnout svou současnost je složité,“ říká Kjell Westö v rozhovoru u příležitosti vydání prvního českého překladu jeho románu. Ačkoliv se Chiméra 38 odehrává v předvečer druhé světové války, mnohá její témata rezonují i v současném světě: pocity jednotlivce tváří v tvář neznámé hrozbě, přetrvávající společenské rozdíly či neschopnost národa vstřebat obtížné události svých dějin.

Ukázka z románu Chiméra 38 finskošvédského spisovatele Kjella Westöa, v němž má čtenář možnost plně se ponořit do atmosféry meziválečných Helsinek, přivádí čtenáře mezi cestující plavící se z Finska do Stockholmu.

Antihrdina líčí konflikt dvou zemí, dvou přístupů k životu, dvou totalizujících narativů. Stát se sebevědomým názvem Utopie je ekosocialistická republika, v níž se alfou a omegou stala ochrana přírody, koroNovo pak charakterizují prokonzumní, utilitaristické postoje a veřejný prostor zde vedle peněz utvářejí média. Teze a antiteze jsou tak vyhrocené, že cesta k syntezi se zdá nemožná.

„My Islanďané jsme stejně mírumilovný národ jako vy Češi, na rozdíl od vás ale nemáme žádné sousedy, jen moře. My jsme ostrov uprostřed moře, vy ostrov uprostřed Evropy,“ podotkne islandská autorka Auđur Ava Ólafsdóttir a rozhovoří se o motivu cesty ve svém díle, o tom, jestli se jí lépe tvoří mužské, či ženské postavy a jestli na sobě profesionální spisovatel může mít při psaní pyžamo.

„Dělá mi velkou starost, že ve společnosti dochází k vyostření různých názorů tak, že se rozdělí na dva tábory, které mají problém spolu jakkoli diskutovat,“ říká finský prozaik a neuropsycholog Jussi Valtonen a dodává, že pro něj je jeho román Oni nevědí, co činí především o složitosti komunikace a nedorozuměních, která mohou zásadně ovlivnit naše životy.

Žánrové spektrum do češtiny přeložených islandských knih se rozrostlo o čtivý young adult kousek, se kterým můžete vy či vaše odrostlejší děti přečkat podzimní prázdniny – pakliže nemáte v plánu něco lepšího, třeba stejně jako protagonistka Bergljót prchat před invazí mimozemšťanů.

Fredrik Backman sepsal recept na to, jak se nezbláznit při pokusech o přežití s malým dítětem a v nejlepším případě mu i předat něco z vlastní těžce nabyté moudrosti. Na rozdíl od jiných autorových knih se jedná o mozaiku textů, která potěší především fanoušky současné popkultury a blogů o životě, zároveň ale otevírá řadu závažnějších otázek, nad kterými se dříve či později musí zamyslet každý rodič.

V knize sice sehrává stěžejní roli postava literáta, jehož úkolem je napsat za peníze v zájmu PR jisté turistické destinace „prozaický epos charterové turistiky“, Hans Gunnarsson však na rozdíl od tohoto svého literárního alter ega napsal spíše další sbírku povídek, která svou žánrovou všehochutí dovolenou nijak zvlášť neokoření, ale ani neznechutí.