Jan Lassner

Jan Lassner

Vystudoval bohemistiku a kulturální studia na Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. V současnosti zde působí jako odborný referent a věnuje se doktorskému studium.

V souvislosti s poezií Ivana Wernische se často píše o jeho zálibě v neologismech, mystifikaci, parafrázích a nápodobě. Wernisch je básník disponující neuvěřitelnou schopností používat jazyk tak, aby ho poslouchal. Básně z „nové“ sbírky staví především na jemném, nepostřehnutelném přechodu od téměř idylických obrazů k překvapivému, ironickému i znepokojivému vyústění.

Vrací se Ivan Wernisch ve svých vzpomínkách? Jsou to vzpomínky, nebo nejsou? Kdo vzpomínal a kdo vzpomínky zapsal? Pro koho? Když Petr Motýl píše o tom pravém a jediném mistru z Malvazinek, otázky se jen hrnou. Chcete znát odpovědi? Možná se jich dočkáte v následujícím textu.

Kniha haiku Romana Darmošlapa Szpuka v sobě snoubí básnické a výtvarné umění tematizující pohyb i nehybnost. Také díky vydařené grafické úpravě knihy se jedná o jedinečný čtenářský zážitek z dobrého slova i působivého obrazu.

Michal Bauer píše poezii poučenou nejen svým oborem – literární historií – a básníky druhé poloviny 20. století. Především se v ní skrývá intimní vyznání vnitřní tísně z nemožnosti vyjádřit se pomocí jazyka. Mohou být alespoň barvy doslova?

Čím to je, že básníci tolik milují mrtvý chlad pokročilého podzimu, těžké mraky a prázdné ticho večera? Možná jde o formu sebemrskačství, možná jen do této atmosféry projektují své nitro. Podobně jako Jan M. Heller v debutové sbírce Spády.

Formálně krátká, přesto s velkým přesahem, znenáhla umlkající, přesto „nemlčí“. Taková je poezie známého jihočeského autora Jiřího Hájíčka. Nejvýstižnější báseň jeho nejnovější sbírky, která vyjadřuje dokonale její charakter, zní: „s každým snem / odletí šedá volavka / do ranní mlhy“.