MP

Michal Procházka

(1975) publicista, kritik, organizátor. Vystudoval filmová studia na FFUK v Praze, pracoval v literární příloze Salon, nyní působí na volné noze a spolupracuje s řadou festivalů, časopisů i s Českým rozhlasem. Věnuje se zejména frankofonní kinematografii, období přelomu 60. a 70. let a současné tvorbě Dálného východu.

Precious režiséra Lee Danielse je film, v němž cítíte probouzející se „vědomí" černé Ameriky. Byl vnímán jako symbol přicházející obamovské naděje a změny; dokonce se ucházel o hlavního Oscara za titul roku. Bohužel, minimálně mimo americký kontext nabízí právě jen „typický americký příběh".

Dnes se o tom povídá legenda. Maďarský filmař Béla Tarr navštívil údajně promítání Zelenkových Příběhů obyčejného šílenství. Po chvíli vylezl ze sálu, aby zatelefonoval svému producentovi. Film se mu údajně moc nelíbil, zato ho zaujal jeden herec: Miroslav Krobot.

Jako první byl na letošním Febiofestu vyprodán snímek japonského filmaře Hirokazu Kore-edy s názvem Nafukovací panna. Příběh "osudové" lásky oživlé nafukovací panny spojuje několik žánrů i tradičních motivů, ale především vychází z manga komiksu Jošiie Gody.

Převést jeden z legendárních příběhů dětské literatury do filmu není jen tak. Vedle sebe se ocitly dva zcela rozdílné světy – poetika anglické literární tradice s mašinérií hollywoodského velkofilmu.

Tři roky stará adaptace známého románu D. H. Lawrence je jedním z nejzajímavějších počinů mezi literárními přepisy posledních let. Francouzské filmařce Pascale Ferranové se podařilo originálně uchopit kdysi skandální román britské literatury, jehož náboj – jak se zdálo – už pomalu vyprchal.

Tentokrát sáhl sedmaosmdesátiletý režisér po knize L'Incident. Nejnovější Resnaisův snímek nese název Les herbes folles (Šílené rostliny) a získal zvláštní cenu na posledním festivalu v Cannes.

Je docela překvapivé vidět českého hrdinu ve francouzském příběhu. Anebo si uvědomit, že některé kapitoly francouzské historie se nám mohou zdát také tak trochu „české“ – tedy podobné našemu národnímu osudu 20. století. Snímek Un Héros très discret (Falešný hrdina, 1994), otevírající malou Audiardovu retrospektivu ve Francouzském institutu v Praze, byl přesně takovým překvapením.

Autoři filmové adaptace se snažili těžit z úspěchu pět let staré knihy, jíž se v Japonsku zejména mezi mládeží prodalo na milion kusů. Navíc v hlavní roli záškolního milostného trojúhelníku tokijské barbíny se dvěma „drsnými hochy“ se objevila Juriko Yošitaka, mladičká hvězda z filmu Adrift in Tokyo i různých televizních seriálů: její nahoty si divák užije na plátně dost a dost.

Filmová adaptace Je l'aimais byla pro autorku Zabou Breitman zajímavou příležitostí. Filmaři stáli před problémem jak převést na filmové plátno rozjitřený rozhovor právě opuštěné manželky s jejím tchánem, který se odehrává v kuchyni vesnického domku, zatímco ve vedlejším pokoji si hrají dvě nic netušící děti.

Život je cesta, je zapsáno v naší kulturní obrazivosti. Odráží proud života, v němž člověk vždy opouští to staré a skrze nové krajiny či lidi se nakonec setkává sám se sebou. Román Cesta Cormaca McCarthyho, který adaptoval režisér John Hillcoat se scenáristou Joe Penhallem do stejnojmenného filmu, staví na tomto motivu, ale zároveň jej podvratně posouvá úplně jinam.