Po nedávném úmrtí izraelského autora Amose Oze (1939–2018) vyšla v češtině další jeho kniha, Mezi svými. Doslovný překlad titulu by zněl „mezi přáteli“ nebo „mezi soudruhy“, tj. „mezi členy kibucu“. V osmi povídkách ze života kibucníků nabídl autor citlivý i kritický vhled do tragických i humorných okamžiků ze života jednotlivců žijících v idealistickém a ideologicky motivovaném kolektivu.

Zatím poslední román Amose Oze, jedné ze stabilních hvězd na izraelském literárním nebi, čtenáře zavede do ponuré atmosféry zimního Jeruzaléma. Zde na něj čekají různé odstíny samoty a zrady na pozadí velkého biblického příběhu.

Ne náhodou se román Amose Oze točí kolem tří osudů: Ilany, jejího bývalého manžela Aleka a nového manžela Michela. Obdobně jako judaismus, křesťanství a islám v Jeruzalémě se i tito tři lidé snaží najít způsob, jak žít vedle sebe. Situace je napjatá, proto spolu komunikují prostřednictvím dopisů. Epistolární román zprvu plný nenávisti pomalu spěje ke smíření, vášně však neutichnou nikdy.

Paralela, kterou Oz svým románem sugeruje, je zřejmá: podobně jako byla Jidášova víra v Ježíše sice krásná, ale blouznivecká, nerealistická – a ve svém výsledku mistra přivedla na smrt –, tak je krásný, ale nebezpečně blouznivecký sen izraelských mírových aktivistů, kteří svou představou ideálního (pro všechny spravedlivého a všem otevřeného) Izraele vystavují skutečný Izrael zkoušce, aniž by byli schopni nést důsledky za tragédii, k níž by došlo, kdyby se Izrael vzdal síly.

Autoři nevnímají židovskou Bibli jako posvátný dokument, ale jako kulturní výtvor velké ceny, který v tomto nenáboženském smyslu uctívají. Knihu tak ortodoxní věřící – z řad křesťanů i židů – můžou vnímat jako diskutabilní, zároveň ale představuje skvělou interpretaci židovství pro současného sekulárního člověka.

Amos Oz, jeden z nejčtenějších izraelských autorů současnosti, se narodil v Jeruzalémě čtvrtého května 1939. Jeho otec – Jehuda Arje Klausner – byl doktor hebrejské literatury a pracoval v národním archivu.