Projevem největší úcty k zemřelému autorovi by bylo sesbírat počmárané a proškrtané stránky rozepsaného rukopisu a škrtnout sirkou. To ale nikdo nedokáže, zvědavost a materiální ohledy jsou příliš mocné. A ne že by například torzo románu, v němž se kronikář jazzového věku Fitzgerald vydává do Hollywoodu, nestálo za přečtení.

Rok poté, co přestal Fitzgeraldův román Velký Gatsby spadat pod ochranu autorského práva, vyšel „v novém, moderním překladu“ (Rudolfa Červenky a Alexandra Tomského) v nakladatelství Leda – Rozmluvy. Při bližším zkoumání ale vychází najevo, že k překladu, pod nějž se roku 1960 podepsal Lubomír Dorůžka, nemá nová verze tak daleko, jak bychom mohli předpokládat.

Výbor Poslední polibek od Francise Scotta Fitzgeralda, který před nedávnem vydalo nakladatelství Dokořán, sestává ze tří povídek s názvy Ach, rusovlasá kouzelnice! (1922), To nejrozumnější (1924) a Poslední polibek (1940). Všechny spojuje motiv femme fatale anebo přinejmenším nedosažitelné ženy, po níž hlavní hrdina více či méně zoufale touží a za kterou nelze tušit nikoho jiného než krásnou a zprvu nedostupnou Zeldu Fitzgeraldovou.