Velký Gatsby ve dvou českých překladech
Fitzgerald, F. S.: Velký Gatsby

Velký Gatsby ve dvou českých překladech

Rok poté, co přestal Fitzgeraldův román Velký Gatsby spadat pod ochranu autorského práva, vyšel „v novém, moderním překladu“ (Rudolfa Červenky a Alexandra Tomského) v nakladatelství Leda – Rozmluvy. Při bližším zkoumání ale vychází najevo, že k překladu, pod nějž se roku 1960 podepsal Lubomír Dorůžka, nemá nová verze tak daleko, jak bychom mohli předpokládat.

Velký Gatsby vyšel česky poprvé v SNKLHU v roce 1960, překlad pořídil Lubomír Dorůžka (později měl přiznat, že na něm pracoval společně s Josefem Škvoreckým, ale spoluautorství dnes už patrně dokázat nelze). Od té doby vyšel tento překlad v různých nakladatelstvích ještě celkem pětkrát, naposledy v roce 2008 v nakladatelství Leda/Rozmluvy. V roce 2010 uběhlo sedmdesát let od smrti Francise Scotta Fitzgeralda a všechna jeho díla byla rázem volně dostupná – zajímavostí je, že první „nový“ překlad (Rudolf Červenka, Alexandr Tomský) vydalo hned ve dvou vydáních v roce 2011 právě nakladatelství Leda – Rozmluvy, v roce 2012 je pak následoval Československý spisovatel (překlad Michal Prokop) a v roce 2013 Odeon (překlad Martin Pokorný). Nakladatelství Leda v anotaci uvádí, že Velký Gatsby vychází „v novém, moderním překladu“. Při bližším zkoumání ale vychází najevo, že oba překlady k sobě nemají tak daleko, jak bychom mohli předpokládat.

Pokračování textu (pro zachování přehlednosti při porovnávání jednotlivých verzí překladu má text složitější formátování. Abychom zajistili správné zobrazení, nabízíme raději plnou verzi ve formátu .pdf).

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Kritika překladu

Spisovatel:

Kniha:

Charles Scribner’s Sons, New York, 1953.
Přel. Lubomír Dorůžka, SNKLHU, Praha, 1960.
Přel. Rudolf Červenka,
Přel. Alexandr Tomský, Leda – Rozmluvy, Praha a Voznice, 2011.

Zařazení článku:

literární věda

Jazyk:

Země:

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse

Nela Knapová,

U Westchesteru šlo primárně o zkomoleninu jména, ale uznávám, že rozvíjející komentář je spíš zmatečný než konstruktivní, a brněnskou práci jsem skutečně na první zagooglení našla, ale ani v jedné ze dvou uvedených citací Dorůžka jasně neříká, že konkrétně na Gatsbym spolupracovali, a neobjevila jsem to ani v řadě jiných internetových zdrojů pojednávajících o tomto překladatelském tandemu. Samotné Dorůžkovy paměti jsem bohužel k ruce neměla a v rámci minimaxu jsem dalším sáhodlouhým pátráním po okolnostech dodatečné informace v závorce, která pro téma článku není relevantní, nechtěla ztrácet čas, takže jsem zvolila formulaci, která implikuje, že lze dohledat prameny, v nichž se o této otázce čtenář dozví víc, ale já důkaz toho, že Dorůžka spolupracoval na Gatsbym se Škvoreckým, nemám, tudíž si pravdivostí tvrzení nejsem jistá, což přiznávám a nebudu danou informaci uvádět jako absolutně platnou. Můžete to nazývat alibismem, já to považovala za upřímnost. Ale možná to bude tou mou mladistvou horlivostí.

Jan Vaněk jr.,

Dorůžka už není v situaci cokoli "přiznat nebo vyvrátit". Nicméně o podrobnostech své spolupráce se Škvoreckým se po roce 1989 opakovaně vyjadřoval tiskem, třebaže ne tak, aby to kol. Knapová našla na první zagooglení a přesvědčilo ji to aspoň k vypuštění alibistického "měl". Něco z jeho pamětí je například citováno (v překladu do angličtiny) v letošní magisterské práci z brněnské anglistiky, která srovnává oba překlady a — navzdory slabé úrovni — rovněž dochází k závěru o jejich závislosti: is.muni.cz.

Michal Kovář,

Pokud je spoluautorství Dorůžky se Škvoreckým hypotetické a nelze doložit, měl by je Dorůžka buď přiznat anebo vyvrátit, nikoli jen přiznat: "(později měl přiznat, že na něm pracoval společně s Josefem Škvoreckým, ale spoluautorství dnes už patrně dokázat nelze)."

Marie,

M Pokorný: Článek možná opravdu vznikl původně jako studentská práce, popravdě - kdo jiný má na podrobné srovnávání překladů čas? Ale v případech, jako je tenhle, myslím neškodí, když si autor seminárku nenechá jen pro sebe.

RiP,

Je vcelku zbytečné se dohadovat, jestli je shod pět procent či patnáct. Čtyřlístků v jeteli je hluboko pod promile, takže kdyby jich najednou bylo pět procent, je to stejně podezřelé jako patnáct :-) Podstatné je, že podobné shody v přirozeně vzniklém překladu nevznikají častěji než ten čtyřlístek v jeteli, a bylo to už mnohokrát doloženo a demonstrováno. Čili je zcela na místě se ptát, jak TOHLE vzniklo.

Jan Vaněk jr.,

Já naopak soudím, že ty podstatné shody (znáte to o lžíci dehtu v sudu medu) jsou zarážející a publikace, jakkoli ve strašlivém formátu, záslužná; respektive už sám fakt, že si iLiteratura mnohosti nových překladů povšimla (ten Prokopův mi unikl) a rozhodla se jí zabývat.
— Jiná věc je, že ve vlastních "návrzích přesnější formulace podle originálu" se autorka skutečně často nechává unést mladistvou horlivostí, dopouští se přinejlepším sporných, přehnaně úzkých, *undergraduate* interpretací a vystavuje se zbytečné kritice, čímž svou práci oslabuje. Například nechápu, co jí vadí na překladu “over at Westchester” / „naproti ve Welchestru“ (krom toho shodně chybného jména), když píše "Vzhledem ke zkomolenému přepisu místa usuzujeme, že překladatelé nehledali, kde se nachází. Proto také používají nepříliš vhodné „naproti“ (na druhou stranu českému nepoučenému čtenáři asi vadit nebude). Lepší by bylo např. „nahoře“." Dohledal jsem si tedy, že Westchester je okres severně od Brooklynu, ležící proti dějišti románu (daný výrok pak padne v Buchananových "sídle v georgiánském koloniálním slohu nad zálivem", Dorůžka / ...mansion overlooking the bay) na opačném břehu několikakilometrového Long Island Sound (Dorůžka: Průliv). Není, pokud vím, zásadně hornatější než sám Long Island, a zavádět v češtině napoti koncept "upstate New York" se mi taky zdá neproduktivní. (Nebo snad jen s aspergickou důsledností protestuje proti tomu, že over/naproti se v románu používá jak častěji pro východo-západní opozici dvou poloostrůvků na Long Islandu, tak zde pro severo-jižní celého ostrova s pevninou?)

tomáš havel,

Jenomže když se jen v první kapitole vyskytne několik naprosto identických chyb...

M Pokorný,

Já nemám žádný zvláštní zájem být obhájcem dvojice Červenka-Tomský, ale použít výraz "plagiát", byť jakkoli zakulišeně, v souvislosti s domnělými patnácti procenty shod, které se ale před racionálním zrakem smrsknou na procent deset či pět, to je dost silný kafe. A ti studenti, co jsou zprvu unešeni představou, že mohou bez úprav zveřejnit školní práci, netuší, že jde o dar danajský.