Jan Luffer

Obvyklá definice pověsti, s níž se můžeme setkat v domácích i zahraničních příručkách, mluví o krátkém, fantasticky zabarveném vyprávění s reálnou motivací, které se odehrává v historickém čase a o jehož pravdivosti jsou vypravěč i posluchači přesvědčeni. Taková charakteristika sice není úplně přesná, ale můžeme v ní vidět způsob, jak postihnout žánr pověsti.

Obvyklá definice pověsti, s níž se můžeme setkat v domácích i zahraničních příručkách, mluví o krátkém, fantasticky zabarveném vyprávění s reálnou motivací, které se odehrává v historickém čase a o jehož pravdivosti jsou vypravěč i posluchači přesvědčeni. Taková charakteristika sice není úplně přesná, ale můžeme v ní vidět způsob, jak postihnout žánr pověsti. Klíčem je kombinace kritérií dvojího druhu – textových (ve zmíněné definici je to forma a obsah) a kontextových (v tomto případě víra v pr

Jak se nejčastěji chová vodník, čarodějnice, klekánice nebo vodní panna? Když je potkáme, je lepší se pokřižovat, anebo klít? Jan Luffer prozrazuje, jaké informace na toto téma našel v několika tisících lidových pověstí.