Olga Stehlíková

Ve své čtvrté básnické sbírce osciluje Olga Stehlíková mezi různými měřítky i různými vrstvami jazyka. Nehledě na to, jestli sledujeme včelu, nebo celý vesmír, jedno je jasné – sebemenší proces zanechá stopu. A básnířka je ve Zkoušce Sirén odhaluje, ať už jde o jizvy z „dávného kola dětství“, nebo o zářezy ve zdi po stěhování klavíru.

Současný příběh ze života devítileté školačky: Mojenka je milovaný jedináček, rodiče ji ale nenosí na rukou, dopřávají dívce velkorysý prostor k rozvoji sebedůvěry a soběstačnosti. Mojenka zbožňuje přírodu, ráda se toulá v blízkých lesích, ráda si čte v encyklopediích o zvířatech. Maminka přírodovědkyně ji odmala učí brát přírodu jako spojence a společníka, což Mojence pomůže, když maminka vážně onemocní.

Klimatická krize a její dopady dnes už nejsou jen tématem vědeckých konferencí a ekologických organizací, nýbrž se jimi zabývají i umělci a kulturně činné osoby (teď už jen zbývá, aby se o ně opravdu začali zajímat i politici). Téma enviromentální poezie v poslední době rezonuje i českým literárním prostorem. Do tohoto kontextu vstupuje kniha Olgy Stehlíkové O čem mluví Matka, když mlčí.

Páťáci z baletního souboru trénují třikrát týdně na celorepublikovou soutěž. Intenzivně trávený společný čas akceleruje řadu vztahů, nejen mezi kamarády, ale i mezi spolužáky, učiteli a rodiči. Škoda jen, že svižně vyprávěný text s mnoha dobrými nápady tolik strádá nedostatečnou jazykovou redakcí.

Básnířka Olga Stehlíková má v poslední době napilno. V minulém roce jí vyšla atypická dvojjazyčná sbírka dvojverší Vejce/Eggs a společně s Milanem Ohniskem vydala pod pseudonymem Jaroslava Oválská sbírku básní Za lyrický subjekt. To nejočekávanější si ale básnířka nechala na konec roku, respektive na začátek roku nového. Není řeč o ničem jiném než o její nové sbírce Vykřičník jak stožár, kterou navazuje na velmi oceňovanou prvotinu Týdny, za niž obdržela v roce 2015 Magnesii Literu za poezii.

Vajíčko tvoří žloutek a bílek, který je obalený skořápkou. Až ta z nich dělá vejce. Takto, možná banálně, popisuje pro TV Kosmas svou novou básnickou sbírku Olga Stehlíková. Zároveň tím ale prozrazuje hlavní koncept spočívající ve dvojakosti významů. Vejce, od kterého je odvozen název díla, se stává metaforou toho, že dvě věci mohou zároveň tvořit jeden celek i stát vůči sobě v opozici. Kniha zaujme také svým nestandardním formátem s centrální perforací – jak jinak než ve tvaru vejce.

Debutová sbírka redaktorky a básnířky Olgy Stehlíkové je především velmi ambiciózní počin. Týdny jsou uspořádány podle určitého koncepčního klíče, který je z textu poměrně složité vyčíst. Básně samotné mají charakter čtenářsky snadno přístupných reflexí životní situace, jindy jsou zase „zdrhovány“ na náročnější texty, stavějící na zvuku a imaginaci.