Na pozadí života výjimečné ženy se autor zamýšlí nejen nad obecným dramatem „ojedinělce“ tváří v tvář moci, ale poutavě líčí také kulturní a náboženské dějiny barokního Mexika a to, co z něj dosud přetrvává v mentalitě jeho národa v současnosti. Pazovo ocenění barokní kultury je přitom v jistém smyslu analogické rehabilitačnímu procesu, který proběhl (a dosud probíhá) od dob Josefa Pekaře a Zdeňka Kalisty i u nás, a v tomto smyslu může být kniha poučná a inspirativní také v našem prostředí.