Jean-Philippe Toussaint patří k předním francouzským spisovatelům střední generace.
JT
Jean-Philippe Toussaint
Jean-Philippe Toussaint uzavírá románový cyklus, složený ze čtyř útlých svazků vydávaných od roku 2002, knížkou Nue (Nahá). Obnažuje v něm zejména literární řemeslo. Kromě toho, že prozrazuje další peripetie příběhu vypravěče a jeho milované i nenáviděné Marie, jež mu nadále uniká.
Koupelna je sedmá kniha belgického autora Jeana-Philippa Toussainta, která byla přeložena do češtiny. Nakladatelství na reklamní pásce nadšeně oznamuje, že „změnila francouzskou literaturu“. Ve francouzské, resp. frankofonní literatuře jsou literární „projekty“ a paradoxní – či parodické – „koncepty“ literatury málem domáckým standardem, nemusí nás tedy překvapit, že se v útlé, avšak myšlenkově nadité knížečce po dějové stránce dohromady nic nestane.
Koupelna vyšla v roce 1985. Útlá knížka s obálkou prestižního nakladatelství Minuit, které o několik desetiletí dříve objevilo Samuela Becketta a stalo se například i zázemím autorů řazených k Novému románu, vyvolala mezi odbornou kritikou, ale i v řadách běžných čtenářů nečekaný ohlas.
Když jsem začal trávit svá odpoledne v koupelně, ještě jsem nepočítal, že se tam usadím; kdepak, prožíval jsem tam příjemné hodiny, přemýšlel jsem si ve vaně, někdy oblečený, jindy nahý. Edmondsson se u mě líbilo, zdám se prý teď uvolněnější; někdy se mi podařilo zažertovat, smáli jsme se. Vykládal jsem a živě gestikuloval, soudil jsem, že nejpraktičtější jsou právě tyhle vany s rovnými okraji, šikmou zadní stěnou a plochým dnem, kde uživatel nemusí užívat opěrku pro nohy.
Vychutnat si čtení o tom, kde spisovatel pracuje, jak při tom postupuje a jaké má literární vzory, lze pouze v případě, že jde o autora, kterého si vážíme. Toussainta ale netřeba slepě uctívat: svou zpověď rozkouskoval do různých pohledů a podává ji odlehčeně, vtipně a se sobě vlastní (sebe)ironií.
Jean-Philippe Toussaint se v letošním roce svým čtenářům připomněl hned čtyřmi projekty, a všechny jsou odbočením z jeho cesty romanopisce. J.-P. Toussaint se nikdy nevěnoval literatuře výhradně, kromě psaní také točil filmy. Uvádí ostatně, že ho profesní nálepky (zda je spisovatel, režisér, fotograf anebo výtvarník) nezajímají, chce zkrátka publiku nabízet svůj pohled na svět různými způsoby.
Průzračnost, smutek oné poslední noci probleskuje bílým světlem sněhu a žhne v přetopeném pokoji, zároveň však tón knihy nikdy nesklouzává k prvoplánovému patosu, hlas je neustále držen na uzdě trefnými sarkastickými pozorováními okolí, knihou prostupuje jemná linka humoru.
Očekávaný poslední díl ohlášené trilogie, již Jean-Philippe Toussaint nakousl před sedmi lety „japonským“ románem Faire l´amour (česky Milovat se, 2004) a v roce 2005 doplnil „čínským“ dílem Fuir (česky Utíkat, 2006), je velkým překvapením.
Skončí to s Marií vůbec někdy? - ptá se hned v první větě vypravěč prózy Utíkat a tomu, kdo četl předchozí Toussaintovu prózu Milovat se, je hned jasné, že půjde o její „pokračování“. Na obálce se pak lze také dozvědět, že s Marií to hned tak neskončí - belgický autor totiž označuje Milovat se a Utíkat za první dvě části zamýšlené tetralogie.
Díky péči nakladatelství Garamond, vychází v těchto dnech český překlad frankofonního belgického spisovatele Jeana-Philippa Toussainta Utíkat (Fuir, 2005, oceněno Prix Medicis). Román volně navazuje na předchozí Toussaintovu novelu Milovat se.
Román Utíkat obsahuje různé klíčové, neustále se vracející, rotující a v mysli vypravěče často doslova vířící motivy. Vedle již zmíněných pro Toussainta typických pojmů jako například čas tu stojí náměty symbolizující a charakterizující už román předchozí, jako láska, slzy, odloučení, a dále okruhy nové, jaksi shrnující konkrétně celý tento román: vedro, pot, prach, tekuté světlo, voda... a samozřejmě mobilní telefon co hůlka v rukou zlého čaroděje.
Nejnovější román Jean-Philippe Toussainta, Fuir (Běžet, Prchat či Utíkat), by měl být součástí budoucí volné tetralogie, započaté titulem Milovat se z roku 2002. Toussaint v těchto dvou čerstvě vydaných knihách potvrzuje své kvality spisovatele, který klade velký důraz na techniku psaní.
Toussaintovy texty jsou přemýšlivé, inteligentní, intelektuálské. Na to dnešní doba slyší. Nikdy nepoučují, nezobecňují, nejsou zakotveny v konkrétním čase...
Jean-Philippe Toussaint je Belgičan, ale jako většina jeho krajanů spisovatelů publikuje ve Francii.
Milovat se je příběh o nekonečně smutném rozchodu, jehož důvod se však nedozvíme. Vypravěč doprovází Marii de Montalte, svou nastávající bývalou (román se točí kolem rozpadajícího se vztahu, odehrává se zčásti v přítomnosti, zčásti v minulosti) do Japonska...
Fotoaparát je román o zcela běžných potížích a starostech, které vás mohou potkat, když se budete chtít naučit řídit auto a přitom se zadíváte do půvabné, věčně ospalé sekretářky v autoškole.
Stejně jako předchozí Toussaintovy romány, Koupelna a Pan, Fotoaparát vypráví historky, které jako by nebyly vůbec zatíženy vahou reality, historky nikterak obrazné...
Jean-Philippe Toussaint (*1957) je belgický spisovatel a scénárista. V románové tvorbě volně navazuje na tradici Nového románu.
Nedělal jsem ale nic. Nicneděláním rozumím nedělat nic nepromyšleného nebo vynuceného, nedělat nic vedeného zvykem nebo leností. Nicneděláním rozumím nedělat než jen to nejdůležitější, myslet, psát, poslouchat hudbu, milovat se, procházet, jít si zaplavat, sbírat houby...
