České literární novinky v Nizozemsku – podzim 2008
Česká literatura v Nizozemsku se dočkala nebývalého úspěchu. Čapkův román Obyčejný život, který vyšel koncem srpna v nákladu zhruba dvou tisíc výtisků, je už teď, tedy během dvou měsíců, vyprodán. A co víc – nakladatelství Wereldbibliotheek připravuje dotisk. I to je pro český titul v Nizozemsku něco zcela výjimečného.
Česká literatura v Nizozemsku se dočkala nebývalého úspěchu. Čapkův román Obyčejný život, který vyšel koncem srpna v nákladu zhruba dvou tisíc výtisků, je už teď, tedy během dvou měsíců, vyprodán. A co víc – nakladatelství Wereldbibliotheek připravuje dotisk. I to je pro český titul v Nizozemsku něco zcela výjimečného.
Zdá se, že Čapkovo jméno přece jen pořád ještě není docela zapomenuto, přestože hlavní vlna nizozemských překladů jeho díla spadá do druhé poloviny třicátých let minulého století. V nedávnější době vlastně vyšel pouze Zahradníkův rok (Het jaar van de tuinier, obnovené vydání s použitím francouzského překladu, Gianotten, Amsterdam 2003) a předtím ještě První parta (De eerste ploeg, přel. Hans Krijt, Leopold, Den Haag 1986), která se však v nizozemské verzi dostala do kategorie knih pro mládež.
Čtenářský úspěch Obyčejného života je o to pozoruhodnější, že ohlasy v tisku sice dosud byly příznivé až nadšené, ale zatím nijak hojné. Kromě amsterodamského listu Het Parool a celostátního listu De Volkskrant, kde se recenze ujal proslulý literární kritik Michaël Zeeman, jiná média vydání ještě nezaznamenala.
V deníku Het Parool píše Alle Lansu pod titulem „Trapné zjištění” m.j.:
„Stále znovu objevujeme posmrtně spisovatele, kteří upadli v zapomnění. Nejpřevratnějším příkladem tohoto desetiletí je Maďar Sándor Márai (1900-1989), jehož si od vydání románu Svíce dohořívají už z literární krajiny nelze odmyslet. Stejný senzační pocit objevu jsem zažil při čtení Obyčejného života Čecha Karla Čapka (1890-1938). Také spisovatel, který si před mnoha desetiletími svým průzračným stylem posvítil na velké, nadčasové životní otázky v románu, který i teď čteme, jako by inkoust sotva stačil oschnout. (...) Od Nočního vlaku do Lisabonu (Nachtzug nach Lissabon) od Pascala Merciera jsem nečetl román, který by mě tak uchvátil. Je to povznášející kniha inspirující k zamyšlení, kterou ještě dlouho po dočtení nedokážeme vyhnat z hlavy.“
A Michaël Zeeman píše („V ajznboňákovi se skrývá básník“, De Volkskrant, příloha Boeken, 26. 9. 2008):
„U Čapka to vypadá, jako by si inženýr přidřepl k jednotlivým součástkám stroje, aby z nich vyčetl, jak kdy mohl fungovat. Vzhledem ke společenskému i psychologickému zmatení, na které železničář po celý život naráží, postrádá jeho autobiografie souvislost. Psaním se ji pokouší nalézt. V tom je cosi zastaralého, ale také naléhavého. O tu naléhavost jde: ta čtenáře bere za srdce.“
Zbývá doufat, že nakladatelství Wereldbibliotheek bude v připomínání Karla Čapka a oživování jeho díla v nových překladech pokračovat.
V edici Moldaviet nakladatelství Voetnoot se v každém případě v únoru 2009 chystá nové vydání Čapkových Obrázků z Holandska – poprvé vyšly pod titulem Over Holland v roce 1933. Překladatel Kees Mercks zvolil pro svou novou verzi název Prenten van Holland.