LV

Libuše Valentová

O literárních počátcích, o obtížnosti přesunu ze škatulky „poezie“ do škatulky „próza“, o tom, proč psala román z ceauşescovské totality jako „posmrtné dílo“, nebo o strastech při porevolučním budování památníku obětem komunistického režimu mluví v rozhovoru nejpřekládanější rumunská básnířka.

Rumunsko-francouzský autor Dumitru Ţepeneag, který mj. seznamoval francouzskou veřejnost s československým disentem a „paralelní“ kulturou, je spoluzakladatelem oneirismu, rumunského literárního směru, který se snažil vytvářet realitu rovnocennou snu (nešlo mu tedy o zkoumání podvědomí, jako tomu bylo v surrealismu). Výbor Probuď se do snu představuje průřez jeho třemi sbírkami prozaických textů.

Po záslužné antologii moldavských povídek Naše zrcadlo uspořádal Jiří Našinec soubor současných povídek z balkánské oblasti, jejichž překladateli jsou studenti Katedry jihoslovanských a balkanistických studií na pražské filozofické fakultě. Výbor se jeví jako reprezentativní, neboť vedle žijících klasiků uvádí výrazné (a v zahraničí hojně překládané) představitele střední generace a vedle toho i mladší, ale již úspěšné autory.

Krista Szöcs se narodila r. 1990 v sedmihradském městě Sibiň. V současné době dokončuje magisterské studium na tamější Fakultě filologie a umění Luciana Blagy (Facultatea de Litere şi Arte „Lucian Blaga“) a působí rovněž jako tajemník redakce sibiňského literárního čtvrtletníku Zona Nouă, zaměřeného na poezii a prózu mladých rumunských i zahraničních autorů.

Rumunský básník Emil Brumaru se narodil 1. 1. 1939 v obci Bahmutea (dnes Mihailovca) v Besarábii. Po maturitě na gymnáziu v Jasech vystudoval na tamější univerzitě medicínu a v letech 1963–1975 působil jako lékař v severomoldavském městečku Dolhasca.

Rumunský diktátor Nicolae Ceauşescu, který byl v čele státu jako generální tajemník komunistické strany a posléze i jako prezident v letech 1965–1989, měl jednu velkou vášeň: lov zvěře. Nebyl však lovcem srovnatelným s jinými. Stejně jako byl posedlý touhou soustředit do svých rukou veškerou politickou moc, i při lovu se choval jako despotický vládce nad vším a nad všemi. Tuto jeho stránku poznal zblízka autor knihy Vasile Crişan.

Hned příští noc bylo v kanceláři prvního tajemníka Gârmocie živo. Důstojník pověřený ostrahou okresního výboru strany ho přišel vytáhnout z postele. Gârmoci běžel celý splavený na sekretariát, kde ho služba informovala, že z krajského výboru napřed poslali telegram a pak ještě hrozně rozčileně volali a vyhrožovali kvůli té samé záležitosti: do čtyřiadvaceti hodin ať připraví k odjezdu vlakovou soupravu s těmi lidmi z okresu, co mají být posláni do vyhnanství.

Prozaik, básník a publicista Gabriel Chifu je v současnosti šéfredaktorem prestižního bukurešťského týdeníku România literară (Literární Rumunsko). Jako básník debutoval v roce 1976 sbírkou Sălaş în inimă (Přístřeší v srdci), je také autorem úspěšných románů.

Na návštěvu Sumce Protektora se Kočkopes a Teodosie náležitě připravili. Celou rezidenci nechali zaplavit vodou, takže polštářky z pohovek a kuchyňské ubrousky se volně vznášely v modravých vlnách a koberce se pomalu kolébaly deset či dvacet centimetrů nad podlahou. Sumec Protektor se však rozhodl jinak, buď z přehnané opatrnosti, anebo proto, že si přál, aby hostina proběhla méně obvyklým způsobem.

Rumunská básnířka Domnica Drumea se narodila 26. srpna 1979 v Râmnicu-Vâlcea. Absolvovala studium rumunštiny a angličtiny na Filozofické fakultě Bukurešťské univerzity, nyní působí jako redaktorka v nakladatelstvích Polirom a Trei. Do dnešní doby publikovala sbírku Krize (Crize, Ed. Vinea), za niž obdržela v roce 2003 Cenu za debut Společnosti bukurešťských spisovatelů, sbírku Not for sale (Ed. Cartea Românească, 2009) a kolektivní sbírku 40238 Tescani (Ed. Image, 2000).

Básník a překladatel Sorin Gherguţ (nar. 1973) společně s několika vrstevníky debutoval roku 1995 kolektivním sborníkem Tablou de familie (Rodinný portrét), který sestavil nejvýznačnější básník „generace 80. let“ Mircea Cărtărescu. V roce 1998 mu vyšla jeho první vlastní sbírka Time Out.

V málokteré evropské zemi je folklor pro národní kulturu tak významný jako v Rumunsku, kde se lidové zvyky, umění a řemesla udržují nejen v etnografických muzeích a profesionálních souborech, nýbrž na mnoha místech přetrvávají jako nedílná součást všedního života a zejména svátečních dnů. Podobně je oprávněné tvrzení, že jen nemnohé moderní literatury jsou tak těsně spjaty s dědictvím lidové slovesnosti jako písemnictví rumunské.