Dnes ráno se knoflík od tvých džín vznesl na nebe místo slunce
a tak to teď bude každé ráno
a to mě dost mrzí i když zas díky tomu bude celkem čerstvo

stainless still, zářivě šedé slunce mé nepřekonatelné neopatrnosti
velké tlusté bílé slunce mé nepopsatelné neschopnosti
slunce bude bloudit spadne a zase se zvedne jednou, podruhé, potřetí
cesta vede po jedněch a týchž slunečních tělesech v 16 tisících barevných odstínech
muže dělá slovo a cíl
kovový knoflík na oblohu vyskočil

Zjeví se a zmizí (Pică & pleacă)
podobám se všem básníkům na světě
jenže já nejsem, ach opravdu nejsem básník.
píšu proto abych měl něco pro syna
píšu jako ten co věří
že jednou bude mít co dát své dceři
za pozdního večera
když se lampa pokazí
pokoj se noří do šera
už vím že zas narazím
s výrazem slavného aktéra
když já totiž nic neumím!
přeju si napsat báseň v níž konečně
přijde někdo s nožem – a ne zbytečně
sním o básních v nichž zavládne strach
a nakonec se vynoří i vrah
v tomhle světě je těžké uhájit vlastní cestu
a vyniknout ve sféře intertextu
je těžké být tím kdo zrovna letí
na přelomu tisíciletí
a když lidi už chodí na kutě
a světlo lampy bledne
najednou myslím na chutě
co pospávají ve dne
a píšu básničku v níž se mi zjeví
a blíží se ke mně slečinka
že bude mou ještě neví
sladká a divoká třešinka
a pak už jen jeden verš z něhož zmizí
chudá a škaredá, zkrátka cizí.

Pořádek a čistota (Ordine & Curăţenie)
pořádek a čistotu na celé planetě
pořádek a čistotu na celém světě
pořádek a čistotu na celém světě a na všech
dnes možných světech
pořádek a čistotu v mých mozkových závitech (od mládí až k stáru)
žádné nepříjemné pachy (z pisoárů)
uklidil jsem vytřel umyl
zametal a zdobil
na balkónech v šuplíkách a v komorách
ve výtazích na schodištích na márách
na silnici na parkingu v parku
v zahradách ve stáncích s prodejem párků
ve vlacích a v letadlech
na veřejných prostranstvích a zdech
v metru, na lodích a v ponorkách,
na ostrovech Mallorca a Menorca
v řekách, rybnících a jezerech
(až se nakonec bolestně vynořila otázka)
pořádek a čistota jako u maminky v děloze
v maminčině děloze, ale všude jinde prach a nepřádek.
prach a nepořádek za hranicemi vesmíru (a)
prach a nepořádek až po hranice vesmíru (b)
nepořádek a svinstvo. a hrozný smrad
to vše v době kdy jsem se zapomněl postarat
(a najednou jsem zaslechl hučet entropii)
(a najednou jsem zaslechl jak entropie zapadá)

Jaké to je (se mnou) (Cum e (cu mine))
jaké to je milovat se?
jaké to je být svobodný?
jaké to je když tě rodiče zapomenou v obchoďáku?
jaké to je mít sestru? jaké to je přijít o zub?
jaké to je poprat se?
jaké to je když se se mnou miluješ?
- a muž odpovídá: dobrý
ale dejme pozor, vzpomeňme si
uvědomme si
jaké to je uvědomit si. jak si uvědomíš
viděl jsem co jsem chtěl
chtěl jsem
vidět zblízka gherguţe
a stal se ze mě gherguţ.
mé oči vidí mé prsty
mé prsty chtějí vyloupnout mé oči.
mé zuby se zakusují do mých uší
do uší které je zaslechly skřípat.
- viděl jsem je už předtím, za oknem, v rozloženém stavu.
Jaký je život? Jaké to je mít rodiče? Jaké to je se poprat?
- chtěl jsem se svést. pozval jsem se do kina,
do města, nabídnul jsem si limonádu, žárlil jsem na sebe
(telefon byl pořád obsazený) a pak jsem se chtěl
svézt na lodičce ale odmítl jsem
Poznejme se lépe, řekl jsem si,
jednoho dne se mi povedlo
že jsem se políbil ale mé sliny ve mě nic
nevyvolaly, kromě pocitu hnusu,
ale můžem zůstat přáteli.
- Jaké to je mít rodinu? Jaké to je mít ženu? Jaké to je mít muže?
Jaké to je mít přítele?
Nemiluju se, nemám pro sebe slabost
Miluju se jenom já
byl bych zůstal na místě
ale vykročil jsem protože jsem měl nohy
žil jsem protože jsem se hýbal.
Ne moc, jen tolik aby si někdo
uvědomil, co je. že je matkou.
- Co mi, příteli Gherguţi, záleží na tom, kdo to je, zda já, či někdo jiný?

Sorin Gherguţ: básně ze sbírek Time Out a Orice.