Před deseti lety získala Lina Wolff švédskou Augustovu cenu za román Na ostří jazyka. Loni úspěch zopakovala s románem Liken vi begravde (Mrtvoly, co jsme pohřbili), v němž groteskně i hrozivě popisuje život v jednom jihošvédském městečku, kde se vraždí ostošest a nikdo soudný v něm nevydrží. Wolff zajímá moment, kdy komunita přestane milovat bližního svého a začne jednat na vlastní pěst.
JM
Jan Mrva
Války gangů ve velkých švédských městech jsou od roku 2015, kdy došlo k první přestřelce, snad nejdiskutovanějším tématem místních reportáží. K situaci se vyjadřuje množství odborníků, nastal ale čas nechat promluvit i ty, kterých se neutuchající konflikt týká nejvíc.
Historický vztah Švédů k národnostní menšině Sámů a především jeho nenávistné projevy byly donedávna veřejným tajemstvím. Dlouhé mlčení prolomila sámskošvédská spisovatelská generace, k níž patří i Ann-Helén Laestadius. Čtenáře tentokrát vyvede z hlubokých lesů a posadí do školních lavic. Hodina začíná, trestu se nikdo nevyhne.
