Własny rachunek
Pacześniak, Jakub: Własny rachunek

Własny rachunek

Měl jsem zařídit několik věcí ve městě. / Koupit, nahlédnout do, sníst. A asi ještě něco. / Rezignoval jsem...

(Měl jsem zařídit několik věcí ve městě)

Měl jsem zařídit několik věcí ve městě.
Koupit, nahlédnout do, sníst. A asi ještě něco.
Rezignoval jsem.
Šel jsem pouze, ponořený do sebelásky.
Ulice se tulily k chodcům. Jenom ne ke mně.
Je těžké vyjít a nevrátit se k sobě.

Jiná verze

Od rána zbytečně jezdím
autem po městě.
Když volá Beáta, už nejsem doma.
Večer v kruhu jejích známých -
výměna úsměvů, pohledů, slov.
Jakási krátká věta mi vleze
za límec a začíná škrtit
(Jak je to nepohodlné!)
Dostat se odsud (nejlépe
najednou s ní)!
Konečně (za chvíli a po všem)
se vracíme a samozřejmě mlčíme.
Oba víme, že už je pozdě,
že už to není možné déle odkládat.

Déšť,

kapka za kapkou, čím dál rychleji, až se tichem naplnil,
jazykem jsem prováděl milostný rituál
na jejích odhalených stehnech:
chvějících se, s chutí vlhké země.

Nehoda v muzeu

Toho dne se čas zdál být rychlejší
než obyčejně.
Ráno jsme se potkali v prázdném bytě.
(Co udělat s prázdným bytem?)
Odpoledne procházka. (Ach, to proměnlivé
červencové počasí!)
Nakonec jsme autem dojeli do muzea.
Nalevo od východu byly umístěny boty
ze sbírky od Warhola. To shoe or not to shoe.
Zkoušeli jsme prohlížet si ty práce ”po svém”
tedy ”daleko od sebe”.
V jistém momentě jsem ustoupil a koukám
na Beátu. Stojí přímo proti dvaceti Marilyn.
Je černě oděná. Světlé vlasy dobře
pasují do kompozice

Ještě než jsem odtamtud vyšel, poprosil jsem
o vyjasnění příčin její sebevraždy.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse