Hlavními hrdinkami románu jsou Peggy a Molly, dcery slavného anglického portrétisty a krajináře 18. století Thomase Gainsborougha. Vyprávění nás nejprve zavede do městečka Ipswich v hrabství Suffolk, kde prožily část dětství, a posléze do lázeňského městečka Bath, kam se rodina přestěhovala, protože pro malíře znamenal pobyt v tehdejším centru kulturního a společenského dění více portrétních zakázek a jeho dcery zde mohly být uvedeny do společnosti.

Howesová se dotýká známých faktů ze života malíře a kolem nich vykresluje intimní portrét čtyřčlenné rodiny. Příběh vypráví v ich-formě mladší ze sester Peggy a jeho stěžejním tématem je vyjma blízkého vztahu obou dívek i pozvolna se rozvíjející duševní onemocnění o rok starší Molly. Peggy se neobvyklé projevy v sestřině chování pokouší v dětství skrývat před rodiči a ani v dospělosti nepřestává nad sestrou bdít a snaží se duševně nemocnou Molly ochránit před nepříjemnými zraky okolí a společenským fiaskem v době, kdy se od žen očekávalo, že se z roztomilých dívek stanou vzornými manželkami a matkami.

Životní osudy sester podřizuje Howesová vlastnímu uměleckému záměru – snaze vystihnout, jak složitý sourozenecký vztah může být, jak se v něm může prolínat sounáležitost se závislostí. Nevyhne se mu ani chvilková rivalita, když se obě sestry zamilují do stejného muže – malířova skutečného přítele, hobojisty a skladatele Johanna Christiana Fischera.

Howesová mezi řádky klade otázku, jak různé mohou být podoby lásky a kde leží tenká hranice mezi láskou a sebeobětováním, což je často ženské téma. Zatímco mužům je v románě tato hranice až příliš vlastní, Peggy se k ní teprve musí celým svým životem propracovat.

Okénko do dějin umění

Osobnost malíře Thomase Gainsborougha tvoří mnohdy jen kulisu k líčeným událostem. Knihou se mihnou někteří z jeho skutečných přátel, příležitostně jsou zmíněny známé skutečnosti – Gainsboroughova láska k hudbě nebo jeho přesycenost malováním portrétů na zakázku a touha věnovat se více krajinomalbě. V závěru se umírající Gainsborough v rozhovoru s Peggy dožaduje příchodu svého současníka a rivala Joshuy Reynoldse, aniž by autorka vztahu těchto dvou významných portrétistů věnovala dříve pozornost a nepoučený čtenář tušil, o koho se jedná. Tyto vsuvky působí v románu mechanicky – jako by měly pouze ten účel, aby čtenář nezapomněl, že otcem sester je proslulý malíř a v domě, kde žijí, se nachází ateliér hojně navštěvovaný bohatými zákazníky.

Odkazy na Gainsboroughovy slavné dvojportréty dcer naopak působivě dokreslují jejich ne zcela šťastný osud: „Jenže tatínek má na podobizny až příliš velký talent, než aby dokázal zakrýt pravdu. Nadání ho zrazuje. A tak z portrétu, který měl vystavit na odiv jeho úchvatné dcery, jejich krásu a vytříbenost, čiší pouze onen zvláštní, křehký smutek, který se tatínek pokoušel schovat.“ (s. 258)

Tři generace žen

„Ženská témata“ v románu převažují nad těmi historickými a uměleckohistorickými. Souběžně s příběhem sester Gainsboroughových rozvíjí Howesová druhou dějovou linii, jež líčí okolnosti nemanželského početí a narození matky obou sester Margaret. V ní autorka vychází z historické skutečnosti, že Gainsboroughova manželka měla po otci šlechtický původ a dostávala rentu. Howesová využila spekulací a skutečným otcem učinila místo vévody z Beaufortu tehdejšího prince z Walesu Frederika. Naznačuje tím, že Molly své onemocnění zdědila po královských předcích (existují domněnky, že ona i vnuk Frederika král Jiří III. trpěli vzácným dědičným onemocněním porfyrií).

I zde však spisovatelka upravenou historickou skutečnost použila jen jako rámec k tomu, aby rozvinula jiné téma – boj Meg (babičky malířových dcer) o sebe a své nemanželské dítě ve společnosti, která ženám, jež se ocitly v takto složité situaci, nezajišťovala žádné právo na existenci. Pasáže z těchto kapitol patří v knize k těm nejsilnějším a vystihují ryze ženský typ zkušenosti – odvahu tváří v tvář (zdánlivé) beznaději a schopnost riskovat v zájmu dítěte: „Aby tohle přežila, aby dostala, co chce [peníze pro svou nemanželskou dceru, pozn. recenzentky], musí být zlodějkou, uklízečkou, mořeplavkyní, bojovnicí, kuchařkou, děvkou, musí snášet puchýře, osamělost a bolest, musí tvrdě dřít, musí být otrlá, odhodlaná a nezlomná, nesmí být hloupá – a teď ještě musí být pokorná.“ (s. 309)

Howesová v knize zachycuje tři generace žen v rámci jedné rodiny, jejichž osudy se zrcadlí. Srovnání příběhu sester s příběhem jejich babičky Meg podtrhuje jedinečnost života každé z nich. Zatímco Meg pro sebe i své dítě vybojovala zajištění a narození dítěte je pro ni hřejivým a vítězoslavným okamžikem, její vnučce Molly zůstává podobný osud upřen. Howesová nemodeluje své postavy černobíle, každá má svůj kousek pravdy, a ne náhodou mladinké a idealisticky obětavé Peggy nastavuje zrcadlo prostopášný Fischer, manžel její sestry a svého času svůdce jich obou.

Obě sestry si v sobě nesou dědictví po předcích, v dobrém i zlém. Howesová zde navazuje na tvůrčí postup, který rozvinula například Emily Brontëová v románu Bouřlivé výšiny. Generace se střídají, ale stále jsou spojeny neviditelnými vlákny osudu. Malířovy dcery se však bohužel vyznačují jistou nevyvážeností a nejsou tak pečlivě promyšlené jako geniální román Brontëové. První část knihy, která se věnuje dětství a dospívání sester, ubíhá v pomalejším tempu než část druhá, jež zobrazuje jejich dospělá léta a spěje k rychlému rozuzlení. Závěrečný epilog, který má být svorníkem mezi třemi generacemi žen, působí vysloveně sentimentálně – utajená návštěva prince z Walesu Frederika u své dcery a vnučky Molly. Rovněž se zdá, jako by množství nápadů místy autorce přerůstalo přes hlavu – některé skutečnosti v románu pouze letmo zmiňuje, aniž by je osvětlila. Čtenář pak například tápe, co znamená neobvyklé zbarvení Mollyiny moči; bez vysvětlení jím Howesová odkazuje na výše zmíněné onemocnění, což je však potřeba si zjistit jinde.

Emily Howesová, která se živí i jako psychoterapeutka, dosud psala jen povídky, a přestože má její románový debut dílčí nedostatky, jedná se o poutavé čtení. Nehledě na poučený vhled do ženské psychiky a vědomí toho, jaký vliv mají předchozí generace na život člověka. V neposlední řadě pak v románu formulovala své dlouhodobější téma, jímž je „neviditelné“ okolí slavných umělců – soudě podle námětu jejího druhého románu Mrs. Dickens o manželce spisovatele Charlese Dickense, který má vyjít v letošním roce.