Už máme svého Váchala
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1

Už máme svého Váchala

Ve Velkém sále Knihovny zahraniční literatury v Moskvě v pondělí 2. října proběhla prezentace ruského překladu Krvavého románu (1924) Josefa Váchala (1884-1969).

Ve Velkém sále Knihovny zahraniční literatury v Moskvě v pondělí 2. října proběhla prezentace ruského překladu Krvavého románu (1924) Josefa Váchala (1884-1969).
Návštěvníky v předsálí čekalo milé pohoštění v podobě vychlazeného piva Bernard, které se stalo již téměř tradičním sponzorem kvalitní české kultury v Rusku. Kvalitu piva bohužel poněkud zhoršila nezkušenost výčepních, jimiž byli zaměstnanci českého centra, pro niž zájemce dostal devadesát procent kelímku pěny a teprve onen nepatrný zbytek zlatavé tekutiny. Času, aby pěna opadla, nezbývalo, večer byl zahájen a všichni odveleni do sálu – „Bez kelímků!“ výhružně zavelela zaměstnankyně knihovny.

Večer uváděli rusista a toho času ředitel českého centra v Moskvě Tomáš Glanc, profesorka české literatury na Moskevské státní univerzitě Jelena Koftun a ředitel Národní knihovny České republiky v Praze Vlastimil Ježek. Dříve než se výše jmenovaní dostali ke slovu, chopil se mikrofonu vědecký tajemník knihovny, který přivítal hosty na pódiu rozvleklým historickým výkladem o rusko-českých vztazích za komunistického režimu: „Všichni víme, jaký byl poměr mezi Sovětským svazem a Československem... pro nás to byla také velká tragédie... ale bez ohledu na chyby – sovětské, ale i české! vlády... jsem rád, že naše spolupráce přetrvala...!“ Nebylo zcela jasné, co „všichni víme“ a kam tím vědecký tajemník míří. Prezentace naštěstí pokračovala a tento úvod šlo chápat zkrátka jen jako nezbytný kolorit současných rusko-český vztahů.

Poté Tomáš Glanc obšírně představil dílo a osobu Josefa Váchala, z kterého se tak pro českých poměrů neznalé Rusy vyklubal nejen básník, prozaik, výtvarník, typograf a knižní grafik, ale také šílenec, esoterik, heretik, snílek, exhibicionista a misantrop, který měl rád pouze svého psa Tarzana. Následovalo vysvětlení, proč vůbec Krvavý román vychází v Rusku. Jistý Dmitrij Volček z časopisu Mítin žurnál (v jehož knižní edici ve spolupráci s nakladatelstvím Kolonna publications je kniha vydána) přesídlil kdysi z Ruska do Čech, kde pracuje v Rádiu Svoboda, jež vysílá zpět do Ruska. Jen co se prokousal běžně dostupnou a v čítankách propagovanou literaturou, začal se zajímat také o literaturu čítankami a mnohdy i čtenáři opomíjenou. Padl při tom na Váchalův Krvavý román, rozhodl se ho vydat a našel pro svůj úmysl i překladatele. Konečně se tedy vyjasnilo, proč na prezentaci ruského překladu chybí sám překladatel, který snad jen nedopatřením nebyl uveden ani na reklamních letáčcích Českého centra. Autor prvního ruského překladu Krvavého románu Alexandr Bobrakov-Timoškin totiž dlí v Praze, kde píše svou již druhou disertaci.
Slovo si vzala Jelena Koftun, která se poněkud rozpačitě omluvila, že rozhodně není „váchaloložkou“ a že její řeč (která trvala bezmála čtvrt hodiny) je poskládána jen ze čtenářských dojmů. Poté si povzdechla, že za jejích studentských let se vyučovali a překládali jen Galki (rozuměj Hálkové) a Máchy (tj. Máchové) a že teprve od devadesátých let se otevírají nové obzory, takže: „Nyní máme svého Weinera, Váchala a snad v brzké době budeme mít i Ladislava Klímu.“

Vlastimil Ježek, patrně unavený nejen z moskevských vzdáleností ale i z besedy na téma projekty Národní knihovny ČR v Praze, která probíhala od čtyř hodin v Oválném sále Knihovny zahraniční literatury, jen konstatoval (v ruštině), že při prvním čtení Krvavý román nepochopil.

Vrcholem večera, na který se patrně nechalo nalákat nejvíce návštěvníků, měla být projekce filmového zpracování Krvavého románu z roku 1992 v režii Jaroslava Brabce. Na hodnocení kvalit filmu se však již naštěstí nedostalo, neboť sama kopie byla natolik špatná, že pro rozmlžený a skákající obraz bylo promítání přerušeno. Návštěvníci se postupně rozprchli do ulic večerní Moskvy přeplněné automobily. Někteří z nich si snad pod rukou nesli Váchala, který jim tak přibude k „jejich Weinerovi“ a příjemně jim zkrátí čekání na „jejich Klímu.“

Aktualita

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Alexandr Bobrakov-Timoškin, Tver’, Mitin žurnal, Kolonna publications, 2005, 328 s.

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Magda de Bruin,

Diskusi o clánku jsme mezitím s Alenou Machoninovou soukrome, smírne a k oboustranné spokojenosti vyresily a uzavrely. Dalsí príspevky do diskuse ci osobní invektivy vuci kterékoliv z nás jsou tedy bezpredmetné.

jika,

Ani bych na "Peter van de Ploeq" nereagovala - ale preci jenom... Vubec nemusite cist nic navic, ani znat autora, abyste rozeznal poutavou reportaz od sarkastickeho blabolu atd. Nepoznate-li rozdil, prectete si neco vic od autora... Vy znate styl pani Machoninove (recnicka otazka), ze rikate, ze je bidne, kdyz ma nekdo pouze jeden? Totiz - bavime se zde stale o reportazi p. Machoninove? Nebo se nizozemska sekce jenom nudi?

Peter van de Ploeg,

Takze podle "Jiky" musime vdzy nejprve vsechno cist co nekdo psal, abychom pak vubec neco smeli rict o tonu a zameru jednoho clanku? Mi pripada dost bidny, kdyz clovek umi jen psat jednim stylem.

jika,

Reportaz byla, stejne jako valna vetsina praci, ktere pochazeji z pera pani Machoninove, vyborna - svezi, plna humoru. Mozna by mela pani Magda de Bruin vice sledovat jeji clanky - vyhnula by se tak soudum a vyrokum, ktere spise ukazuji na jeji neznalost stylu prace nez na sarkasmus pani Machoninove. Budiz ji pricteno k dobru, ze aspon umi cepovat to pivo...

k,

Sice som na tej prezentacii nebol, ale podla clanku si dokazem zivo predstavit, ako prebiehala (a povedzme si uprimne, vsetky podobne akcie su tak trochu fraskou, takze nechapem tie dotknute reakcie). Vazena pani Machoninova, nedajte sa odradit a piste dalej v rovnakom duchu (hutne, sviezo, s lahkostou), zabavil som sa vynikajuco.

machonina,

Vazena pani ci pane pod jmenem jasi,
mam takovy pocit, ze cela diskuze nabyva ponekud osobne utocneho charakteru. Neni mi jasne, co ode mne vlastne chcete. Klidne ten clanek stahnu, pokud Vam tak lezi v zaludku. Kazdopadne dalsi podobne vypady pro jistotu piste jiz na muj mail. Myslim, ze se to na tento server opravdu nehodi. Srdecne AM

jasi,

Skutečně si nemyslím, že problém je v tom, že se "rýplo do našeho českého rybníka". Cílem diskuse, která se zvedla okolo "subjektivní reportáže" p. Machoninové, je alespoň podle mého názoru ukázat, že tato reportáž postrádá přesně to, co podle p. Machoninové chybí diskusi - totiž věcnost. Pokud mělo být cílem jejího příspěvku podat českým čtenářům zprávu o tom, že v Rusku vydali Váchala, proč v úvodu zaměřuje celý odstavec na nekvalitně načepované pivo? Proč večer, kterého se z diskutujících účastnila skutečně zřejmě jen ona, popisuje v intencích "veselých příběhů z natáčení" a vybírá jen takové momenty, díky nimž má člověk pocit (a nemůže mít jiný), že šlo o jakousi recesistickou frašku, jíž se účastnilo pár nekompetentních podivínů "mimo mísu"? Možná do souteže "vtipnější vyhrává", ale jako seriózní reportáž na seriózní server...?

machonina,

To neni sarkasmus. Pozastavil se nekdo ze ctenaru nekdy nad nejakou ciste ruskou zalezitosti? Nepozastavil. Teprve, az kdyz se ryplo do naseho ceskeho rybniku. Ve vsech komentarich k tomuto clanku jsem si jen vsimla, ze jejich autori postradaji vyhradne oceneni ceske kultury v Rusku. Ale myslim, ze to vecne placani se po zadech, jak jsme to pekne udelali, neni treba a ani na miste. Byl to zkratka jen jeden z rady veceru, na nejz se tu zahy zapomene. Nebyl nicim zvlastni, ani spatny ani vyborny. A pro tech par Rusu, co si koupili knizku, snad zustane aspon ten Vachal a oni si sami udelaji predstavu, konktertnejsi, nez jak byl predstaven. Diskuse mi moc vecna nepripada, protoze nechapu, co je jejim cilem. A bez kapky ironie to zkraka neumim. Navic reportaz je pro me zanr dosti subjektivni, jde o to, jak tu danou situaci vnimal svyma ocima a usima sam autor - i kdyz z toho treba nakonec vyjde jako blbec. Ale na druhou stranu nikdo z komentatoru clanku se vecera neucastnil...

Magda de Bruin,

Ale vyváženější článek by přinesl serioznější informaci, což je přece na iliteratuře náš cíl. To je jádro věci - nikoliv české vlastenectví (proč ostatně zase už ten sarkasmus? Vedeme přece věcnou diskusi). Že má iliteratura čtenáře, se nezdá, to je už dlouho nesporný fakt.

machonina,

Jsem opravdu velmi prekvapena, rozsahlou diskusi, ktera se tu rozpoutala. Za existenci ruskych stranek iliteratury je to, myslim, poprve. Jen me mrzi, ze se takova pozornost nevenuje ruske literature. Kazdopadne je aspon videt, ze i Cesi jsou vlastenci a perou se za svou kulturu, jakmile jim na ni nekdo sahne. Toho bych se skutecne nenadala. Navic jedine, co tam pisatelum chybi je chvala, ale s tou bych opravdu setrila. Jeste jednou tedy mimo clanek opakuji, ze preklad Vachala do rustiny je pocin, jenz si zaslouzi pozornosti. To si ovsem musite pockat, az tu knihu prectu a napisi o ni recenzi. Toto byla skutecne jen reflexe prezentace, ktera pro me, byt Cecha, byla jen jednou z mnoha, na nez bylo mozne ten vecer v Moskve zajit. Zamerem clanku nebylo nic jineho nez popis tech nekolika podvecernich hodin, ktere z meho pohledu vypadaly tak, jak jsem napsala. A at jiz jsou ohlasy jakekoli, nakonec se zda, ze iliteratura ma ctenare, coz je to hlavni a coz me tesi. Pozitivni clanek by je vsak asi sotva prinutil neco napsat.

Anna,

Celý článek jsem chápala, stejně jako předchozí diskutující, spíše jako zesměšnění celé akce, která sice mohla být kdovíjaká, ale na pozitivním faktu, že byl Váchal do ruštiny přeložen, to nic nemění. A právě toto z příspěvku jaksi uniklo.

machonina,

Asi mám zvláštní smysl pro humor. Každopádně překladu Váchala do ruštiny si vážím, stejně jako činnosti Českého centra v Moskvě. Ve slovech "Už máme svého Váchala" není ani kapka ironie. Jsem za to skutečně ráda, tak jako za další uvedené překlady. Že jsou podobné prezentace poněkud komické, je fakt, nic to však na kvalitě prezentace české kultury v Rusku (tedy v současné době) neubírá.

jasi,

I mně přijde v první řadě nejasné, co celým tím příspěvkem A. Machoninová zamýšlela? Vyjádřit své roztrpčení - nadčím vlastně? Myslím, že paní de Bruin to vystihla velmi přesně: když nic jiného, tak je namístě obdiv... Zpráva podobného druhu svědčí spíše o autorovi/autorce než o událsoti, kterou popisuje...

Magda de Bruin,

Nechápu dobře ten mírně sarkastický tón. Míří na Rusy, nebo snad na práci Českého centra v Moskvě? Cílem bylo představení Váchala ruskému obecenstvu - z článku nevyplývá, že by se minulo účinkem. Pokud k tomu podle autorky přesto došlo, měla by to upřesnit, případně naznačit, jak by si představovala zdařilou prezentaci překladu. Ptám se na to z profesionálního zájmu (pracuju v Českém centru v Haagu, mimochodem pivo čepovat umím :-)). Shlížet na domácí publikum je mi cizí - vážím si naopak jejich zájmu o českou kulturu (v záplavě jiných kulturních událostí). Na druhé straně mi není neznámý přístup některých krajanů, kteří chodí na akce Českého centra s cílem ohrnovat nos - od kolegů vím, že tento jev nezná hranic. Že se úsilím několika nadšenců podaří vydat v překladu Krvavý román, je úžasné - v Nizozemsku se nám o něčem takovém může leda zdát. Místo ironického podtónu by si od nás zasloužili uznání - bez ohledu na to, zda se prezentace vydařila.

Martin Vlček,

Díky za obraz současné ruské společnosti. Autentická reflexe toho panoptika jímž se šaškuje i kolem toho nejlepšího co máme!! V tomto případě kolem outsidera Váchala (notabene Weinera a Klímy. České poměry jsou oproti tomuto možná o něco rutinnější, ale myslím, že nejasným dopadem na čtenáře a běžný den téměř shodné, nebo převálcuje Váchal v Moskvě Sorokina?!?? Ha, ha....