Tato báseň je založená na Cavalcantiho lásce k dívce jménem Mendetta, které věnoval celý cyklus básní a již si představoval jako pastýřku. Ballata je napsána podle vzoru provensálské pastorely. Jedná se o žánr, ve kterém muž, zpravidla šlechtic, při cestě po venkově potkává krásnou dívku, žádá ji o lásku a je mu vyhověno. Jde o žánr, který zobrazuje milostné pletky mezi šlechticem a dívkou z lidu, která pokud se mu brání, ještě více pobízí jeho chtíč. Důraz je kladen na vykreslení okolní krajiny (ptáci, kteří si prozpěvují, svěží loubí porostu, pestré kvítí) a ženské postavy (vlnité plavé vlasy, růžolící pleť). Pojetí lásky je silně smyslné a materiální. Tato skladba se zdá být vzdálená strojeného a vznešeného stilnovistického pojetí lásky, nejde zde o povznesení duše, a proto je ballata považována za tematicky nižší básnický útvar než kancóna nebo sonet. Pastýřka je chudá dívka, která bosá popásá ovce a lehkomyslně si prozpěvuje o lásce. Naproti tomu stilnovistická žena-anděl téměř nemluví a svým pohledem by milence téměř zmrazila. Pozdrav pastýřky muže nevelebí ani ho morálně nepozvedá, tak jako pozdrav ženy stilnovistické, jedná se naopak čistě o žádost o tělesnou lásku. Na rozdíl od nedostupné ženy-anděla je zde žena představována jako sexuální objekt – a jak bývá zvykem v erotické či pornografické literatuře všech dob, nemá žádnou psychiku, jejím hlavním znakem, který je v básni vyjádřen, je její touha po sexu.

Metrum
Kratší ballata složená ze čtyř strof po šesti verších, z nichž je prvních pět hendekasyllabů (jedenáctislabičných veršů, které jsou nejpoužívanějšími italskými verši) a poslední je dakasyllab (v originále je celá ballata složena z jedenáctislabičných veršů). První čtyři verše každé sloky jsou spojeny střídavým rýmem (ABAB), zakončení pátého verše se rýmuje se zakončením první poloviny posledního verše.

Skladbu můžeme rozdělit do dvou částí. V první (verše 1-8) lyrik vypráví o tom, jak potkal pastýřku, která si po cestě, když vedla ovce na pastvu, zpívala, jakoby byla zamilovaná. Druhá část (verše 9-26) vypráví o důvěrném rozhovoru s pastýřkou, o sblížení s ní a o šťastném konci tohoto setkání (tj. milování).

Pastýřka v háji ovce popásala
a mně se zdála – krásnější než květ.

Prstence plavých zlatých vlasů měla,
ve tvářích růže, v očích plameny;
zeleným prutem ovce poháněla
a byla bosá, nohy zroseny.
Jak zamilovaná šla plna krásy
a zpívala si – radost pohledět.

Pozdravil jsem ji s láskou bez váhání
a zeptal jsem se, koho s sebou má;
a ona řekla tiše na mé ptaní,
že chodí hájem sama, samotná:
„Ale když slyším, jak ti ptáci pějí,
rázem si přeji – s hochem rozprávět!“

Když jsem ji viděl hovořit tak mile
a když jsem slyšel ptáky houštinou,
pomyslel jsem si: „Teď je pravá chvíle
potěšit se s tou krásnou dívčinou.“
A prosil jsem ji, aby pověděla,
zdali by chtěla – že ji zlíbám hned.

a tu se s touhou podívala na mne
a pověděla, že je celá má,
a do svěžího loubí zavedla mne
na pestré kvítí, co tam rozkvétá;
a mně tam bylo blaženě a sladce,
jako bych krátce – samu Lásku zhléd.

V první strofě autor popisuje pastýřku: kudrnaté zlaté vlasy jsou typickým znakem ženské krásy, plameny v očích představují vášeň, bosé a zrosené ženské nohy působí velmi eroticky, její zpěv je znakem veselosti a bezstarostnosti.

Pomlčka ve dvanáctém verši pravděpodobně vyjadřuje krátké zaváhání, neboť dívka nemůže přímo říct, že se chce s mužem pomilovat, ale jen cudně zaobalí svoji touhu slovem „rozprávět“. Příroda zastoupená ptačím zpěvem (verše 11 a 14) vytváří romantickou atmosféru, která přímo vybízí k lásce, podobně jako například v Máchově Máji.

Velkou roli hraje v této básní příroda, která dotváří obraz idyly a vybízí k erotickým hrátkám. Ptáci, kteří si prozpěvují, jsou symbolem jara, také měsíce května, který je k lásce určen. Houština ve čtvrté sloce a svěží loubí ve sloce poslední přímo lákají k tomu, aby tam milenci vešli a měli soukromí. Zmínka o pestrých květech v poslední sloce navozuje představu, jak spolu milenci uléhají na měkkou zem a oddávají se vášni.

Bibliografie:
Navštívení krásy. Italská renesanční lyriky, Mladá fronta nakl. ČSM, Praha 1964, str. 34., překlad Jan Vladislav.
R. Ceserani, L. de Federicis, Il materiale e l’imaginagio, sv. 3, Loescher, Torino 1979, str. 29-31.
M. Pazzaglia, Letteratura Italiana, 1, Zanichelli, Bologna 1985², str. 168-169.
G. Cavalcanti, Rime, Rizzoli, Milano 1998⁵, str. 29-31.
M. Conti, Introduzione, in G. Cavalcanti, Rime, Rizzoli, Milano 1998⁵, str. 11-20.

http://girodivite.it - italsky psaná internetová encyklopedie světových autorů se stručnými informacemi o životě a díle jednotlivých umělců.