Čtou?
A když čtou, tak co? A proč?
Má, a dá se vůbec čtení učit?

Třetí iLiForum jsme se rozhodli věnovat otázkám kolem čtení. Kdekdo si stýská, že se dnes málo čte. Zejména mladí prý nečtou. Pokud je to pravda, má a dá se s tím něco dělat? K debatě jsme přizvali ty, kdo to nejspíš ještě mohou zachránit, profesorky a profesory češtiny z gymnázií. A abychom je rovnou mohli konfrontovat s realitou, přidají se ještě zástupci studentů: jedna studentka, která už se za roky na gymnáziu ohlíží s patřičným odstupem, a kvartáni z pražského gymnázia, kteří mají ještě hodně před sebou.

Většina rodičů svým předškolním dětem doma čte. Pak si ale děti začnou číst samy. Navíc chodí do školy a rodina často pouští další čtenářský osud dítěte ze svých rukou i z dohledu. Snad v dobré víře, že škola ví nejlíp, jak na to: že dokáže vybrat, co se má číst a kdy, že k tomu děti dovede navnadit anebo donutit.

Na gymnáziu už studenti číst dovedou a ve věku mezi (dvanácti) patnácti a devatenácti už se jen tak nenechají řídit nějakými seznamy povinné četby, o jejichž opodstatnění nejsou přesvědčeni. Možná čtou, co mají, možná čtou něco jiného, možná nečtou vůbec. A proč nečtou? Jsou pro ně záživnější, akčnější filmy? Nepotřebují intelektuální potravu, protože raději třeba sportují?

Přitom jsou mezi studenty i mnozí, kdo čtou rádi, kdo případně sami zkoušejí psát literární texty nebo básničky. A také ti, kdo se budou hlásit na filologické obory, na humanitní vědy, srovnávací literaturu, kulturologii, divadelní vědu, bohemistická studia a podobné směry, kde se četba považuje za stěžejní předpoklad a posléze i náplň studia.

Jak vypadá výuka literatury? Co všechno vymýšlejí ti, kdo se snaží své studenty skutečně přimět k tomu, aby četli? Nespokojí se s opsanými obsahy děl ve čtenářských denících? A jak třeba vypadá výuka literatury v nenaplněných snech profesorů?

Mají se studenti prokousat celým literárním kánonem, aby mohli chápat současnou literaturu v dostatečném kontextu? Mají znát klasiku, nebo číst, co se píše dnes a co vypovídá o aktuálním světě a jeho problémech? Mají číst aspoň tu dobrou, tu nejlepší literaturu? A co je vlastně dobrá literatura? Nebo mají číst cokoli, hlavně že získají čtenářský návyk, ne-li kýženou závislost?

Takové a ještě další otázky jsme si připravili k přemýšlení na poslední týden letošního školního roku. Budeme o nich diskutovat s vybranou skupinou účastníků iLiFora.

K této diskusi iLiFORUM 

Předchozí iLiFORA:
Francouzská literatura česky
Česká literatura v zahraničí