Sphaera octava. Mýty a věda o hvězdách I–IV
Hadravová, Alena: Sphaera octava

Sphaera octava. Mýty a věda o hvězdách I–IV

Editorka Alena Hadravová vydala čtyřsvazkový soubor pojednání, počínající antickými texty připisovanými Hyginovi (Báje a spis O astronomii), doplněnými Pseudo-Eratosthenovým Zhvězdněním a Aratovými Jevy na nebi, pokračující středověkými pojednáními o souhvězdích a završený katalogem hvězd a popisem a analýzou prvního dochovaného globusu křesťanské Evropy, kterým je přemyslovský nebeský globus uložený dnes v Bibliothek des St. Nicolaus-Hospital v Bernkastel-Kues nad Moselou.

Pod tímto názvem vydala Alena Hadravová čtyřsvazkový soubor pojednání, počínající antickými texty připisovanými Hyginovi (Báje a spis O astronomii), doplněnými Pseudo-Eratosthenovým ZhvězdněnímAratovými Jevy na nebi, pokračující středověkými pojednáními o souhvězdích a završený katalogem hvězd a popisem a analýzou prvního dochovaného globusu křesťanské Evropy, kterým je přemyslovský nebeský globus uložený dnes v Bibliothek des St. Nicolaus-Hospital v Bernkastel-Kues nad Moselou. Na souboru spolupracovali i další odborníci, především astrofyzik Petr Hadrava, který zde spolu s Alenou Hadravovou zveřejňuje výsledky studia tohoto vzácného a dosud nedostatečně prozkoumaného globu, a kunsthistorička Lenka Panušková, zabývající se ikonografií planet ve středověkých rukopisech. To je ovšem jen suché shrnutí, svědčící o mé naprosté nekompetentnosti, s níž si do nekonečna prohlížím nad poměry sličné knihy s přepychovými ilustracemi a dokonalou ambaláží.

Doufám, že se recenze ujme někdo, kdo je peritus rebus, a mně prominete, že chci upozornit jen na skutečnost, že tu máme v ruce první překlad Hygina, poněkud mysteriózního spisovatele, o němž víme pramálo, ale jehož díla, ať už vlastní, nebo jen jemu připisovaná, měla velký význam pro znalost mytologie a astronomie a byla základem dalších pojednání ve starověku i středověku. Už naše vědomí o tom, že Gaius Iulius Hyginus pocházel buď z Hispánie, nebo z Alexandrie, svědčí o nejistotě, kterou v jeho případě máme. Podle Suetoniových informací se dostal do Říma v 1. stol. př. n. l. jako válečný zajatec nebo otrok, Augustus jej propustil na svobodu a učinil jej správcem Palatinské knihovny. Ačkoli byl patrně velmi plodný autor, zachoval se jen jeho spis De astronomia, založený na Aratově básni Fainomena a Eratosthenově spisu Katasterismoi. Stejně velký, ne-li větší ohlas měly jeho Fabulae, prozaická sbírka krátkých textů, reprodukujících obsahy řeckých mýtů. Určitá stylistická primitivnost vedla nejrůznější badatele k pochybnostem, zda je dílo pravé („styl a jazyk díla není hoden vzdělaného Augustova knihovníka“, jak píše autorka v II, 13). Alena Hadravová soudí, že jde o dílo mladší, zkrácený a zjednodušený výtah ze ztraceného původního Hyginova díla, patrně pocházející z 1. nebo 2. století n. l. Zdá se, že neznámý gramatik pořídil tento výtah pro školní či studijní potřeby. Označuje jej tedy jako Pseudo-Hygina, aby jej odlišila od autora spisu De astronomia, za něhož považuje samotného Hygina. Pseudo-Hyginovo podání plné stereotypního opakování odpovídá pochopitelně tradicím pozdní antiky s jejím stylistickým zjednodušováním, které mělo mj. také pedagogický důvod: dobře se četlo i těm, jejichž znalost latiny byla malá a současně uspokojovalo etymologické zájmy čtenářů. Samostatnou kapitolou pak je výtvarné zpracování mytologických látek, kterým Alena Hadravová věnuje pozornost (I, 23–36) a které dokládá znalost bájí v celém antickém světě – od Kypru po Pompeje.

Spis De astronomia, jehož kompozice i styl prozrazuje podstatně vyšší ambice autora, než mají Pseudo-Hyginovy Báje, byl patrně psán jako komentář k nějakému astronomickému ztvárnění hvězdné oblohy. I pro ty z nás, kdo mají nepatrné znalosti astronomie, však bude jeho spis (končící v půli věty), jeho prameny i ohlasy v antice i ve středověku (a zvláště pak diskuse Tadeáše Hájka z HájkuAnnibalem Raimundem nad Hyginovým popisem rozvržení hvězd v souhvězdí Kassioppeia II, 52–55) velkou pobídkou k dalšímu studiu. K tomu přispěje i velmi instruktivní kapitola o astronomických přístrojích v antice (IV, 237–276). Na rozdíl od Bájí se astronomický spis nečte lehce, čtení však usnadňují pečlivé poznámky, jež jsou dalším zdrojem ponaučení, stejně jako nesmírná spousta nádherných ilustrací a autorčiny vlastní překresby provázející všechny části tohoto skvostného souboru.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Alena Hadravová (ed.): Sphaera octava. Mýty a věda o hvězdách I–IV. Artefactum/Academia, Praha, 2013, 1208 s.

Zařazení článku:

historie

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse