Deník NRC Handelsblad z 15. října 2015 sestavil Top 100 představitelů nizozemské kultury (osob i institucí), kteří v roce 2014 ve světě nejvíc přispěli k obrazu bezmála sedmnáctimilionového Nizozemska jako kulturní země. Údaje o pronikání nizozemské kultury do světa shromažďuje poradenská agentura Dutch Culture, financovaná nizozemskými ministerstvy kultury, zahraničních věcí a Evropskou komisí. Z žebříčku odborné poroty, která porovnávala počet zahraničních vystoupení, návštěvníků a ohlasů v zahraničních médiích, ale i mezinárodní ceny a finanční zisk, vyplývá, že nejvýznamnější nizozemské kulturní vývozní artikly jsou design, tanec a elektronická taneční hudba (EDM). Nejvýraznějším představitelem nizozemské kultury v cizině je podle tohoto žebříčku architekt Rem Koolhaas, v roce 2014 kurátor Bienále architektury v Benátkách. Vzhledem k prostupnosti hranic v kulturním světě v seznamu figurují i mnozí umělci jiné národnosti, kteří však v Nizozemsku žijí a působí, takže jsou v cizině vnímáni jako představitelé nizozemské kultury. Současně se Nizozemci nezříkají krajanů, kteří žijí už léta v cizině. Vítěz Koolhaas zpochybňuje smysl nizozemského žebříčku, protože se cítí jako Evropan.

Z celkového objemu kulturních akcí s nizozemskou účastí pořádaných v cizině tvořila v roce 2014 literatura 0,6 procenta – podíl možná poněkud naroste příští rok, až bude Nizozemsko a Vlámsko čestným hostem Frankfurtského knižního veletrhu. Do Top 100 dýdžejů, výtvarníků, hudebníků, divadelníků, filmařů a představitelů dalších uměleckých disciplín či význačných nizozemských galerií pronikli tři spisovatelé. Na pětadvacátém místě je Herman Koch, jehož mezinárodní bestseller Večeře (č. 2013) zaznamenal ohlas i v USA. V roce 2014 tam vyšel jeho další titul Letní dům s bazénem (č. 2015) a také ten se dočkal recenze v New York Times. V Kochově medailonku v Top 100 se s jemnou ironií poznamenává, že už má v tomto listu svou stálou recenzentku – Janet Maslinovou. Román Večeře svého času strhala s odůvodněním, že hrdina není morálně na výši, Letní dům s bazénem s odpudivými pasážemi o zhnisaném oku a plísni na nohou označila za „odpornou“ knihu. Nicméně o zfilmování Večeře projevila zájem filmová hvězda Cate Blanchett (nizozemská filmová verze už existuje) – Koch pod dojmem toho prohlásil, že napříště budou mít zahraniční filmové verze jeho knih přednost.

Na třicáté čtvrté příčce se umístil Cees Nooteboom, jeden z loňských hojně zmiňovaných kandidátů na Nobelovu cenu za literaturu (sázkový kurz 25:1). Ve stejném období, při příležitosti pětadvacátého výročí pádu berlínské zdi na podzim 2014, s ním vyšel rozsáhlý rozhovor ve španělském listu El País, v jehož úvodu je narážka na Nooteboomův román Allerzielen (Dušičky), věnovaný této historické události: „tu historii můžeme popisovat vědecky, ale můžeme ji vyprávět i v rytmu Nooteboomovy poezie“. Z díla Ceese Nootebooma vyšly česky tři tituly: novela Následující příběh (1999), román Rituály (1999) a novela Ráj ztracený (2008).

Třetím spisovatelem v žebříčku je Arnon Grunberg – na čtyřicátém devátém místě. V roce 2014 vyšlo devět jeho titulů v překladu do nejrůznějších jazyků – od afrikánštiny po hebrejštinu. V Evropě vystoupil v tom roce devětadvacetkrát. Navštívil mimo jiné Egypt a Afghánistán a zážitky z cest uplatnil v novinových článcích. K jeho zahraničním vydáním brzy přibude další český překlad – román Gstaad (přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Dybbuk). Autor přijede knihu představit osobně jako host Festivalu spisovatelů Praha (6.–9. 11. 2015). Po románech Modré pondělky, Statisté, Fantomová bolest a Tirza to bude už pátý Grunbergův titul v češtině.