Žijete vedle pokročilé formy života, která je výsledkem práce vašeho geniálního přítele Chřástala – humanoidů vyšlechtěných systematickým vylepšováním genofondu o vlastnosti napříč živočišnou říší. Těmto Chřástalovým dětem říkáte láskyplně Chrastíci a staráte se o ně téměř otcovsky. Na rozdíl od vás ovládají samoléčení, přežijí o trávě a listí, neznají násilí, žárlivost ani majetek, jsou však naivní, důvěřiví a ve své podstatě dětinští. A jakkoliv je vaše existence fascinuje, zoufale ji nechápou. Žijete vedle nich, ne s nimi, a vlastně se snažíte spíš přežít než žít.

Věrnými společníky jsou vám hlad, nihilismus, blouznivé ozvěny časů dávno minulých a slova, jejichž význam už znáte jen vy: muškařit, afázie, ruchadlo, enigma, špuntovka. Slova, která nepředáte dál a která zemřou s vámi. Příběhy, o které se s Chrastíky podělíte, budou žít dál jako novodobé mýty. Jste něčím na pomezí učitele, proroka, který dokáže promlouvat se stvořitelem (protože Chrastíci vám to bez jakýchkoliv pochybností uvěřili a vy se za tu lež teď stydíte), a podivného exotického zvířátka. Jste pánem dějin lidstva a planety, které můžete podle libosti upravovat, protože neexistuje nikdo, kdo by vaši verzi zpochybnil. A taky jste docela v hajzlu, jak by svou situaci shrnul Sněžný.

Nový překlad, nový název

Román Gazela a Chřástal (Oryx and Crake) kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové vyšel poprvé v roce 2003. V roce 2005 se dočkal českého vydání v nakladatelství Mladá fronta s poněkud nešťastně zvoleným názvem Přežívá nejsmutnější. O 20 let později přichází překlad Dominiky Křesťanové pod hlavičkou nakladatelství Argo. Není častým jevem, aby novodobá kniha vyšla ve dvou různých překladech v tak rychlém sledu. Argo ale plánuje rozšířit své portfolio Atwoodové a vydat ucelenou postapokalyptickou trilogii MaddAddam, do které Gazela a Chřástal čtenáře uvádí. (Varování předem: kniha má otevřený konec a budete chtít číst pokračování.)

Nový překlad je čtivý, jazykově hravý a je radost sledovat, jak se překladatelka vypořádala s novotvary, které Atwoodová v originále zavádí a které ve verzi z roku 2005 spíše drhnou. Radost přináší i přehlídka archaismů, jejichž přeříkáváním si Sněžný krátí dlouhou chvíli. Slova jsou pro něj mantrou a připomínkou vlastní identity, jsou pojítkem se životem, který přestal existovat stejně jako koncepty, jež slova popisují.

Svět bez zábran a východiska

Román ve dvou časových rovinách vypráví příběh Sněžného: zachycuje jeho snahu o přežití v době po katastrofě a zároveň se vrací do doby, kdy se ještě jmenoval Jimmy a vyrůstal se svými rodiči genetiky v izolovaných areálech biotechnologických firem. Stáváme se svědky velikášských experimentů, které se snaží vyřešit všechny palčivé problémy lidstva, od nedostatku potravin přes nedostupnost orgánů pro transplantace až po vrásky hyzdící dokonale hladkou pleť. Sledujeme manželskou krizi Jimmyho rodičů, zrod přátelství s vizionářským Chřástalem i jejich sdílenou fascinaci tajemnou ženou, exotickou Gazelou, která se prolíná celým příběhem až k jeho tragickému rozuzlení.

V postcovidových časech uprostřed dezinformačních kampaní působí Gazela a Chřástal ještě o kapku děsivěji než v době svého vydání. Pokládá totiž velmi aktuální otázky. Co je vlastně pro dobro lidstva a kdo o tom rozhoduje? Kde končí touha po lepším světě a lepším člověku a začíná nebezpečná hra na bohy? A kdo na tom všem má finanční zájem? Odpovědi, které Atwoodová v románu nabízí, nevyznívají pro lidstvo právě pozitivně.

Ve Spojených státech patří kniha k nejčastěji zakazovaným. Naposledy ji v roce 2024 vyřadili ze školních knihoven v Utahu, ale na černé listině je i v Missouri nebo Texasu, tradičně konzervativních státech. Oficiálním odůvodněním je obscénnost. Atwoodová skutečně popisuje morální úpadek lidstva v jeho nejčistší podobě – mladistvý Jimmy tu s Chřástalem sleduje dětskou pornografii i popravy v přímém přenosu, v dospělosti se oddávají nevázaným sexuálním dobrodružstvím v plebsurbiích, nekontrolovaných oblastech mimo vědecké areály. Tady všude si Chřástal upevňuje svůj názor, že lidstvo trpí fatálními nedostatky a potřebuje zdokonalit.

Některé recenze autorce vyčítají prvoplánovost a neschopnost nabídnout alternativní řešení. Královna sci-fi Ursula K. Le Guin vidí ve trojici přátel postavy z moderní paralely k tudorovským moralitám, kde jednotlivé role představovaly lidské vlastnosti – ctnost, neřest či pokoru. Je to pravda a je to trochu škoda. Nicméně jakkoliv jsou Gazela s Chřástalem vykresleni v typizovaných rysech, postrádají větší hloubku a jejich motivace není místy zcela přesvědčivá, Sněžný je postavou se vším všudy. Ztělesňuje vše, co je nám jako čtenářům známé a neumíme si představit, že bychom o to přišli. Na nebezpečné výpravy za potravou vyrážíme s ním. Netrpělivě obracíme stránky a doufáme, že přežije. Protože v živém vysílání sledujeme poslední předsmrtné záškuby vlastního druhu, který se pomalu zařazuje na seznam v Jimmyho oblíbené počítačové hře – Extinkci.

Margaret Atwoodová v Gazele a Chřástalovi ukazuje, kam to lidstvo ve své posedlosti dokonalostí a efektivitou může dopracovat. Chřástal se svou nespornou genialitou, ale absolutním nedostatkem empatie a svědomí a pocitem vlastní nadřazenosti demonstruje, jak zničující může být moc ve špatných rukou. Gazela se navzdory svému pohnutému životnímu příběhu ve své naivitě podobá Chrastíkům, kterým vštěpuje první vědomosti. A Sněžný? Sněžný je muž, který přišel o veškeré ideály a o všechno, čemu věřil. Muž, který se přímo přičinil o vlastní zkázu, aniž by o tom měl tušení. Jsou to účelové typy? Možná. Ale jakmile přijmete autorčina pravidla, budete mít problém knihu odložit (také proto, že cesta ke zkáze lidstva je dlážděná neodolatelně černým humorem hlavního hrdiny). Na poslední straně pak u neuzavřeného příběhu jen nespokojeně vydechnete a půjdete pátrat po navazujícím dílu.

„Na umění pozor, varoval Chřástal. Jakmile začnou s uměním, je to v háji. Jakékoliv abstraktní myšlení bral jako úpadek. Ani se nenaděješ a přijdou s modlami, pohřby, dary pro zemřelé, posmrtným životem, hříchem, hieroglyfy, králi a vzápětí s otroctvím a válkami.“