Malý ostrov ve velkém světě
Bjarnason, Egill: Jak Island změnil svět

Malý ostrov ve velkém světě

Islandský novinář Egill Bjarnason sice ani zdaleka nehlásá „Za vším hledej Island“, ale stopa jeho rodné země je ve světových dějinách přeci jen výrazně zřetelnější, než většina čtenářů tuší.

Zdůrazňovat cizincům stopu svého národa ve světových dějinách je vlastní mnoha lidem bez ohledu na etnický původ, jakkoliv se často jedná o stopu notně zveličenou, značně zjednodušenou či dosti pochybně interpretovanou. Téměř vždy ale přicházejí na řadu zajímavé historky, oživující jinak suchopárný historický výčet jmen panovníků, dějišť bitev a letopočtů. Proč by právě Island měl být výjimkou? 

Role vypravěče se ujal novinář Egill Bjarnason (nar. 1988) a ve své publikaci Jak Island změnil svět (How Iceland Changed the World, 2021) seznamuje čtenáře se známými i téměř neznámými momenty z islandských dějin (zkusme odhlédnout od skutečnosti, že pro většinu anglicky mluvících čtenářů, pro něž autor knihu psal především, jsou téměř neznámé nejspíše celé islandské dějiny), které nějakým způsobem ovlivnily globální vývoj. 

Ačkoli jde o knižní debut, s přibližováním Islandu světu má tento islandský nezávislý novinář, píšící například pro New York Times, National Geographic, Al Jazeera Online nebo Lonely Planet, bohaté zkušenosti. Jednotlivá témata Egill Bjarnason podává chronologicky, nepříliš překvapivě tedy začíná vikinskými plavbami do Ameriky, pokračuje kapitolou věnovanou staroseverským ságám, následují sopečné výbuchy, formování moderního národa v 19. století a události 20. století, které v recenzi nemá smysl vyjmenovávat, aby čtenář nebyl ochuzen o veškerá překvapení. Uvedený chronologický rámec autor nedodržuje dogmaticky, třeba v kapitole o sopečných erupcích roku 1783 samozřejmě nechybí pasáž o výbuchu sopky Eyjafjallajökull v roce 2010, který na několik dní paralyzoval leteckou dopravu nad celou Evropou. 

Autor do kapitol zapracoval i osobní postřehy a zkušenosti, byť vlastní názory se snaží držet stranou (třeba v otázce izraelsko-palestinského konfliktu), jen v kapitole o feminismu dává své postoje najevo, když se zaměřuje více na argumenty ve prospěch feminismu, a argumenty protistrany buď ironizuje, nebo ani nezmiňuje. Je trochu škoda, že text nemá jakýkoli ilustrovaný či fotografický doprovod, pestrobarevná obálka totiž v tomto ohledu vzbuzuje určitá očekávání. Pozitivním překvapením je naopak přítomnost rejstříku, který u takto odpočinkově-poučných publikací zvykem nebývá.

Historické souvislosti autor osekal na nezbytné minimum, a kde může, vyhýbá se odbornému jazyku a píše co možná nejsrozumitelněji, s lehce ironickým nádechem. Místy tak jeho jazyk připomíná styl ediční řady Děsivé dějiny. Ocenění si zaslouží vynalézavost při vymýšlení oslích můstků, kterými Egill Bjarnason jednotlivé, tematicky nepříliš související kapitoly mezi sebou propojuje. Sympatická je i skutečnost, že se nesnaží hledat islandskou stopu v dějinách za každou cenu, někdy naopak takovéto teorie zpochybňuje (odmítá například názor, že by sopečný výbuch na Islandu roku 1783 měl po šesti letech vliv na neúrodu francouzského obilí, která se nakonec stala katalyzátorem vypuknutí Velké francouzské revoluce).

Čtivý ironizující styl a snaha o zjednodušení souvislostí si bohužel vyžádaly určité oběti ve faktické správnosti. V rozmezí několika stránek tak autor zdůrazní, že Island si nikdy nenárokoval vládu nad žádným cizím územím, aby se vzápětí rozepsal o založení osad v Grónsku a na severoamerickém pobřeží; pevninskou Skandinávii pokládá za poslední pohanskou oblast v Evropě, čímž zcela pomíjí litevské velkoknížectví. I pojetí formování moderních evropských národů působí eufemisticky řečeno zjednodušeně (a není příliš jasné, proč je tato kapitola vůbec v knize zařazena, patrně autor potřeboval zaplnit chronologickou díru / mezeru). V některých případech pak není lehké rozsoudit, zda neobratná formulace jde na vrub spisovatele nebo překladatelky: skupinu domácích kolaborantů obvykle označujeme jako „pátou kolonu“, nikoli „pátou armádu“, být zároveň „svobodná a rozvedená“, jak zní charakteristika první islandské prezidentky Vigdís Finnbógadóttir, nedokázala být ani chytrá horákyně, ve zmíněné pasáži o formování evropských národů se směšují pojmy Uhry a Maďarsko. V publikaci o Islandu pak obzvláště zamrzí zkomolení názvu hlavního města na straně 92.

Zamýšlený cíl, tedy poukázat na propojení malých islandských a velkých světových dějin, ale kniha bezpochyby plní, kromě toho čtenáře obohatí i o drobné zajímavé epizody, které kolikrát utkvějí v paměti lépe než informace pokládané obecně za důležité. Island v podání Egilla Bjarnasona se tak před námi vyprofiluje jako moderní země se zajímavou historií, nikoli jen jako ztracený ostrov v severním Atlantiku žijící především vzpomínkami na svou slavnou minulost.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Lucie Korecká, Argo, Praha, 2022, 296 s.

Zařazení článku:

historie

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse