Dnes je tomu přesně 15 let, kdy v Danderydu, malém městě v severní části stockholmské aglomerace, zemřel ve věku 76 let švédský spisovatel Olov Svedelid (nar. 26. 8. 1932). Ačkoliv má na kontě zhruba 180 knih a v 80. a 90. letech kraloval švédským žebříčkům nejpůjčovanějších titulů, v Česku je to autor prakticky neznámý. Jediný pokus o jeho představení českým čtenářům podniklo v roce 2000 nakladatelství Olympia detektivkou Smrt úplatky nebere, ale kniha se zjevně nesetkala s dostatečnou odezvou (zahájení vydávání nové série rovnou čtrnáctým dílem však asi ani nemohlo dopadnout jinak). Pro úplnost dodejme, že k dispozici jsou rovněž čtyři překlady Svedelidových detektivek ve slovenštině z 80. let (Božie korene a triptych Podozrivý zmizol + Čierna banka + Otrokári), na které občas lze narazit ve slovenských antikvariátech či knihobudkách. První dvě části zmíněného triptychu odpovídají prvním dvěma dílům původní série s kriminálním komisařem Rolandem Hasselem v hlavní roli, poněkud nelogicky je však doplňuje díl šestý.

Komisař Roland Hassel, sloužící u stockholmské policie, je patrně nejznámějším Svedelidovým literárním hrdinou, objevuje se v celkem 27 knihách, vydaných v letech 1972–2004. První díly mohou dobovou atmosférou připomenout známý cyklus „románů o zločinu“ autorské dvojice Maj Sjöwall – Per Wahlöö, na rozdíl od relativně obyčejných zločinů, páchaných obyčejnými zločinci, je ovšem Hassel pravidelně konfrontován s organizovanou trestnou činností a někdy i dosti neobvyklými místy vražd (v paměti utkví zejména scéna vraždy spáchané v muzeu lodi Vasa). Hassel často čelí celým mezinárodním zločineckým sítím, což jej zejména v pozdějších dílech série zavede na různá místa mimo samotné Švédsko (třeba na břehy Kaspického moře). S ohledem na tento aspekt nepřekvapí, že v románu Gengångarna (Přízraky) je hlavou jedné takové zločinecké organizace Čech. Jako jeden z prvních prototypů severského policejního komisaře má i Hassel problémy s alkoholem a rovněž jeho manželství nepatří zrovna mezi ta vydařená. Poměrně novým a dodnes pro severské detektivky málo obvyklým znakem bylo u „hasselovek“ užití ich-formy.

Vedle Hassela je dalším Svedelidovým „dítětem“ židovský advokát Samuel Rosenbaum. Série o něm, na níž se jako spoluautor podílel autorův blízký přítel advokát Leif Silbersky, čítá celkem 22 knih a vycházela paralelně s Hasselovým cyklem v letech 1977–2006. Výše zmíněný jediný dostupný Svedelidův český překlad je součástí právě této série.

Olov Svedelid přitom původně detektivky psát nechtěl, své první pokusy sám označoval jako „symbolové romány“ a snažil se v nich napodobit styl Jeana-Paula Sartra (kromě toho je doloženo, že jej fascinoval Kafkův Proces, ke kterému se během let opakovaně vracel). Nakladatelství však jeho rané pokusy jeden po druhým odmítala, až Svedelid zkusil na radu manželky Elli napsat detektivku. Ta nakonec spatřila světlo světa roku 1964 pod názvem Döden tystar mun (Smrt umlčí ústa), čímž se Svedelidovi otevřely dveře do světa literatury. K hlavní postavě svého debutu, investigativnímu novináři Ralfu Krookovi, se Svedelid ještě třikrát vrátil, ale v roce 1972 jeho sérii románem Döden fyller hundra (Smrt se dožívá stovky) zakončil a obrátil pozornost k Rolandu Hasselovi.       

Na rozdíl od mnoha jiných autorů detektivek se Svedelidovi časem podařilo uspět i v jiných žánrech. V sedmidílném cyklu historických románů, v nichž je hlavní postavou mladá a nebojácná Catharina Dufva, která se vypracuje z děvečky na úspěšnou obchodnici, zavedl čtenáře do období konce 17. století. Do historie zamířil i v několika románech pro děti a mládež, v nichž čtivou formou čtenářům přiblížil různé důležité události ze švédské historie, přičemž hlavní postavou obvykle byl chlapec zhruba stejného věku jako cílová čtenářská skupina. Některé z těchto knih se dostaly na seznam doporučené školní četby. Ve vysokém věku 70 let si autor dokázal pohrát i s motivem nadpřirozena a ve dvou knihách představil postavu dvanáctiletého Maxe, který sice žije v současnosti, ale dokáže cestovat časem. Na dětské čtenáře cílila i desetidílná série Betong-Rosorna (Betonové růže), v níž parta dětí odhaluje různé nepravosti ve svém okolí. Tato série se odehrává na fiktivním stockholmském předměstí Tinglunda a Svedelid byl nejspíše jedním z prvních autorů, kteří dokázali již koncem 70. let do dětské četby nenásilně zakomponovat témata jako alkoholismus dospělých, sociální problémy nebo sílící imigrace. Rovněž postavy zločinců, proti kterým děti bojují, odrážejí rostoucí brutalitu doby a neváhají použít násilí i vůči dětským detektivům.

Po roce 2000 pak autor překvapil několika knihami o známých osobnostech moderních dějin, například příběhem fiktivního syna Adolfa Hitlera a Evy Braunové nebo dosti svérázně pojatým životopisem Hanse Christiana Andersena. I ve vysokém věku dokázal Svedelid sledovat literární trendy, což dokládá román Strömkantring (Překlopení proudů) z roku 2001 – řečeno slovy mladé generace napsal cli-fi dříve, než to bylo cool. Ani v tomto románu nicméně nechybí detektivní zápletka a motiv tajemství, jehož odhalení si vyžádá hromadu mrtvol. Od tvorby neodradila Svedelida ani rakovina čelisti, kterou mu lékaři diagnostikovali v roce 2005, nadále pokračoval ve svém tempu psaní a ještě krátce před smrtí stihl připravit k vydání svou autobiografii. 

Svedelid se nikdy netajil svým blízkým vztahem ke Stockholmu, kde se narodil a v jehož nejbližším okolí prožil většinu života. Nepřekvapí tedy, že se ve Stockholmu zcela nebo alespoň částečně odehrává i většina knih, které Svedelid napsal – to však neznamená, že by jeho dílo nemělo být srozumitelné i čtenářům z jiných zemí. Jeho knihy se ještě za jeho života dočkaly překladu do angličtiny, francouzštiny, němčiny, italštiny i nizozemštiny. Řada Svedelidových románů pro mladé čtenáře se v posledních letech dočkala ve Švédsku opětovného vydání, nedávno se jedno menší nakladatelství vrátilo i k prvotní Svedelidově sérii o Ralfu Krookovi, autorovy knihy tedy zjevně mají potenciál oslovit i dnešní čtenáře. Uvidíme, zda se ještě někdy dočkáme dalších překladů i do češtiny, nebo zda zmiňovaná Smrt úplatky nebere zůstane natrvalo jedinou vlaštovkou, která jaro neudělala. Rolandu Hasselovi by to každopádně v knihovničkách českých milovníků detektivek mezi dalšími severskými policejními komisaři slušelo.