Každoroční oslavy osvobození a konce druhé světové války nabývají v Česku největších rozměrů patrně v Plzni. Jako by si největší české město, které osvobodili západní spojenci, snažilo od roku 1990 vynahradit skutečnost, že předchozích čtyřicet let se o roli amerických osvoboditelů smělo mluvit jen šeptem. Jejich zásluhy byly buď znevažovány poukazem na těch několik excesů, jimž se při nejlepší vůli nevyhne žádná armáda, nebo rovnou popírány tvrzením, že ve skutečnosti město osvobodili ruští vojáci v amerických uniformách. Vysvětlit zvídavým dětem spletité souvislosti, které vedly k tomu, že o osvoboditelích se dlouhá léta nesmělo mluvit, může být přitom nesnadné i pro leckterého rodiče či prarodiče. U příležitosti letošního kulatého výročí konce války se naštěstí nejen plzeňským rodičům a dětem dostává do ruky pomůcka, která jim srozumitelnou formou usnadní celou problematiku alespoň v základních obrysech pochopit. Útlou, leč informačně nabitou knihu s prostým názvem Spojenci připravila plzeňská autorka a výtvarnice Tereza Marianová (1993), absolventka tamní Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. Především v nakladatelství Meander publikovala už celou řadu dětských knih, nejvýrazněji přispěla do edice Repolelo, a to autorskými tituly Jak se koník ztratil a rostlinnou trilogií Květolelo, Keřolelo a Stromolelo. Aktuální Spojence vydal koncern Euromedia Group ve své divizi Pikola.

Helma ukrytá na půdě

Román se odehrává v roce, který díky Georgi Orwellovi už patrně navždy zůstane symbolem totalitních režimů (dle sdělení autorky na křtu knihy se jedná skutečně o autorský záměr). Základní syžet je přitom poměrně jednoduchý – desetiletý František náhodou na půdě nalezne pečlivě skrytou americkou vojenskou helmu a další artefakty, s jejichž identifikací si marně láme hlavu. Záhy zjistí, že věci kdysi na půdu ukryl jeho dědeček Bohumil – ten před udiveným Františkem začne v pečlivě odměřovaných dávkách odkrývat skutečný příběh osvobození města Plzně, který se od verze vykládané v učebnicích a kovanou soudružkou učitelkou notně liší. Zároveň dědeček klade Františkovi na srdce, ať své nově získané vědomosti nikomu dalšímu nevykládá (což František samozřejmě nedodrží), díky čemuž získává název knihy i druhotný význam – neodkazuje jen ke Spojencům, kteří v roce 1945 osvobodili Plzeň, ale i na pouto mezi dědečkem a vnukem, jež společně usilují o to, aby historické události neupadly v zapomnění.

Kromě popisu samotného konce války a příchodu Američanů do Plzně vysvětluje dědeček Františkovi i mnohé další dobové souvislosti, ať už jde o všeobecný nedostatek potravin za války, drastické tresty za poslech zahraničního rozhlasu, prvotní seznámení obyvatel města s americkou kulturou, žvýkačkami či nylonkami, nebo o setkání tváří v tvář s černošskými vojáky. Zároveň jsou do textu poměrně nenásilně zakomponovány i reálie roku 1984, takže malí čtenáři si mohou udělat představu o mizivé nabídce televizních programů, nedostatku zboží v obchodech, existenci mléka v pytlíku nebo hře v céčka.

Autorka v knize citlivě reflektuje i rozdílné historické zkušenosti žen a mužů, kdy v jedné kapitole naznačuje, že vzpomínky babičky Olgy se od těch dědečkových mírně liší, neboť místní mládenci obvykle nebyli na rozdíl od svých vrstevnic v roce 1945 na taneční zábavy, pořádané americkými vojáky, zváni.

Encyklopedický ráz

Aby dědečkovo vyprávění nepůsobilo až příliš suchopárně jako výčet dat a jmen, vypomáhá si autorka vloženými encyklopedickými pasážemi, v nichž vysvětluje další dobové souvislosti, pojmy a přibližuje některé známé i méně známé historické postavy – k těm druhým přitom patří především dodnes žijící válečný veterán Lincoln Harner, jemuž je celá kniha věnována. Plynulost čtení lehce narušuje občasné zařazení těchto pasáží přímo do textu jednotlivých románových kapitol místo na jejich konec (jsou sice graficky odlišeny jinou sazbou písma, ale i tak mohou odvádět pozornost čtenářů od příběhu). Někteří čtenáři pak budou patrně zápasit i s větami v angličtině pronášenými americkými vojáky – na druhou stranu se o to lépe vcítí do tehdejších dětí, jejichž znalosti angličtiny byly vesměs nulové, a přesto se nějak dokázaly s osvoboditeli domluvit.

Encyklopedický ráz mají i ilustrace doprovázející text knihy, obvykle nezachycují děj odehrávající se v roce 1984, ale slouží spíše k lepší představě o událostech roku 1945. Vyobrazena přitom není jen čistě válečná či vojenská tematika, autorka do knihy zahrnula i ilustrace zachycující dobové americké poštovní známky, reklamní etikety, krabičky cigaret a další předměty, které na čerstvě osvobozené obyvatelstvo protektorátu musely působit jako zjevení z jiného světa. Svou výtvarnou erudici autorka nezapře ani při grafickém vyznění jednotlivých kapitol, v jejichž nadpisech a občas i celostránkových podkladech se střídají nejrůznější barvy. Podle jakého klíče autorka barvy volila, se recenzentovi s mizivým citem pro výtvarnou estetiku nepodařilo zcela odhalit, velice výmluvně však působí kapitola odehrávající se ve škole, vyvedená v kombinaci červené a žluté barvy, jejíž symbolika je v daném kontextu více než výmluvná.

Jakkoliv může být válečná tematika v knihách pro děti předmětem diskuse, je nepopiratelné, že autorka dokázala téma zpracovat citlivě – čtenáře ušetřila líčení těch nejhorších válečných hrůz, ale přitom jasně ukazuje, že válka skutečně není jen dobrodružství větších rozměrů. Lze očekávat, že čtenáře si kniha najde především v Plzni a jejím okolí, její hlubší morální poselství o nutnosti udržovat při životě pravdu i v době oficiálně posvěceného překrucování historických fakt ale jistě osloví i čtenáře v dalších regionech. Obzvlášť pokud mají zálibu v detailních ilustracích americké dobové vojenské techniky.