Ještě před několika málo lety by prvotina americké spisovatelky Bethany Jacobsové (věk ani datum narození nikde neuvádí) možná vzbudila pozdvižení a senzaci, dnes už to nikomu zvláštní nepřijde. A je to v pořádku: proč by hrdinové akčních sci-fi, kde se nejen létá kosmickými loděmi, ale také střílí a bojuje chladnými zbraněmi, museli být nutně jen muži. Děj románu Hořící hvězdy, který v USA vyšel roku 2023, se točí kolem tří hrdinek, které se navzájem střetávají na planetách, ve vesmíru i v kyberprostoru, a rozhodně si nic nedarují.

Není jasné, která z nich je tou hlavní. Nejvíce prostoru dostávají dvě kamarádky (byť jedna je v podřízeném postavení), které nahánějí třetí (a možná také čtvrtou) hlavní postavu. Oslnivá krasavice Esek je členkou mocného rodinného klanu Nightfootů, ovládajícího výrobu syntetického prvku, který umožňuje kosmickým lodím rychle překonávat velké vzdálenosti. Je výjimečná v boji s dýkou (ale i jinými zbraněmi), obklopuje ji skupina skvěle vycvičených noviců, z nichž některé si občas vtáhne večer do postele, aniž by jim to ale ráno dávalo nějaké výhody. A má plány, jak posílit moc svou i své rodiny v rámci Trojspolku, meziplanetárního sdružení, které ovládá známé civilizace. Mlčenlivější a rozvážnější Čo je její bývalá učednice, dnes klerička: ovšem dostala se do potíží, protože vzteky zabila výše postaveného klerika, který zneužíval malé děti. Mladá Jun je šikovná a věhlasná zlodějka a hackerka. Možná nedopatřením, možná cíleně se dostala k záznamu, který by mohl kompromitovat rodinu Nightfootů i jejich impérium na výrobu zmíněného paliva. A Šestka je tajemný rebel, pověstná osina v zadku krasavice Esek. Kdysi jej poznala v jedné řádové škole, všimla si jeho bojového umění, ale trochu jím (anebo jí, studenti v tu dobu ještě neměli vyjasněná pohlaví, ta se navíc v Jacobsové fikčním světě mohou měnit) pohrdla a trochu z povýšenosti a trochu z hecu jej vyzvala, aby jí vybranými skutky prokázal, že je opravdu výjimečný. Což Šestka brzy začne činit, jen ne tak, jak si Esek představovala – a ta jej začne umanutě pronásledovat.

Po expozici, která představí postavy i sci-fi svět s feudálními, kapitalistickými i církevními prvky, se všechny tři (respektive čtyři, protože Šestka sice není přímým účastníkem, ale z pozadí vše sleduje a nejspíše také ovlivňuje) hrdinky začnou střetávat. Esek s Čo pronásledují Jun, která má paměťovou minci s kompromitujícím záznamem, přičemž Esek zároveň doufá, že ji Jun zavede k Šestce. Přičemž chvíli se zdá, že Esek, Čo a Jun jsou srovnatelně rozporné hrdinky, a i proto dění sledujeme střídavě z jejich perspektiv. Pak ale začnou na povrch vycházet další a další ošklivé činy panovačné a samolibé Esek a je jasné, že právě ona bude z těch tří postavou nejzápornější, jakkoliv je její vztah k autoritářskému Trojspolku ambivalentní. Přítomný děj je zhruba od druhé třetiny knihy docela akční honička, kterou autorka prokládá flashbacky do různých období minulosti, které vyjasňují povahy a motivace hlavních postav. Všechny ženské postavy jsou přitom při snaze dosáhnout svých záměrů dosti nemilosrdné (jistěže v tom vede Esek), velmi vychytralé, mimořádně inteligentní i fyzicky zdatné; pravda, Jun je subtilnější postavy, takže hlavní práci v bojích za ni zastane její milenka, odpadlice z elitního bojového řádu asasínů.

Americké ohlasy Hořící hvězdy označují za space operu, což je pravda, ale ne úplně. Space operu si přece jen představujeme rozvětvenější, bohatší na postavy i na hloubku zápletky. Ale v zásadě to platí, jen k tomu ještě přidejme trochu kyberpunku s hackerkou Jun a docela dost bojové akce. Dohromady je to chytlavé čtení, výjimečné především v tom, jak z dobrodružství dříve psaného vesměs pro mužské hrdiny bezstarostně a neokázale, ale dosti důsledně vynechává pověstně „silnější“ pohlaví. Muži ve vesmíru Hořících hvězd sice nechybějí, ale v příběhu mají jen epizodní, vedlejší role.

A pokud není čtenář mizogyn, brzy to přestane vnímat. Román Jacobsové nemá být nijak radikální, nezpochybňuje roli mužů, nebouří se proti patriarchátu a nespravedlnostem, jen muže k vytvoření věrohodného akčního sci-fi příběhu nepotřebuje. Ženy v čele s Esek (a Šestkou) jsou břitké v uvažování a bleskurychlé v boji, intrikují, lžou a manipulují. Možná čtenáři mohli více čekat od poněkud statické Čo, možná je finální únik několika kosmických lodí z obklíčení až příliš pohádkově snadný. Román nevyžaduje žádnou velkou znalost žánru nebo technologickou průpravu, příběh je přímočarý a přitom ne triviální, má jeden vskutku překvapivý zvrat (a ano, zde se trochu blíží pokleslejším odnožím space oper, ale snadno to autorce odpustíme) a možná trochu přepjatě pozitivní závěr. Ale v USA už autorka vydala volné pokračování (On Vicions Worlds, 2024) a ještě letos má vyjít i třetí díl (This Brutal Moon), což znamená dvojí: happy-end z Hořících hvězd není věčný a příběh má jasnou tendenci rozbujet do epičtější a košatější space opery. Tak jen doufejme, že i v pokračováních budou podobně sarkastické a neodolatelně jedovaté postavy jako zde. Ať už to jsou muži, nebo ženy.