Při turnaji poraněná dolní čelist Karla IV., jazyky Jana Jessenia a (údajný) Jana Nepomuckého či domnělá kůže Jana Žižky z Trocnova. A také slavná česká siamská dvojčata, sestry Blažkovy nebo jistý František Filip (1904–1957), známý jako Bezruký Frantík, který se narodil bez obou horních končetin, ale dokázal stát na jedné noze a druhou psát křídou na tabuli nebo oběma plést košíky. I to najdeme v knize Kuriozity v medicíně, jejímiž autory jsou gynekolog Antonín Doležal, stomatolog Eduard Hábl a historik Jan Lomíček. Přinášejí pikantní, šokující či překvapivé perličky z dějin lékařských objevů, neobvyklých nemocí a úrazů, úmrtí či naopak nenadálých „obživnutí“. Nechybí ani pár lékařských či funebráckých vtipů a místy zkušení starší lékaři nostalgicky vzpomínají na své oborové kolegy a historky s nimi spojené: „Je obvyklé, že navečer po lékařské konferenci se účastníci scházejí na večírku a při šampaňském a kaviáru (jiné se tam ani nekonzumuje) se vzájemně trumfují, sdělují si příhody, případy nevšední, ojedinělé i pro znalce.“

Tón některých kapitol je trochu lascivní, například když prý při sexuálním styku zůstali do sebe partneři na dlouhé minuty zaklesnuti neboli tělesně „svázáni“, jak k tomu častěji dochází u psovitých šelem: „Za minulého režimu se to stávalo funkcionářům KSČ, které pod dekou převáželi do nemocnice svázané s manželkami předsedů JZD. Tehdy vznikl i český lidový termín pro tuto patologii – svazáci“. (Autoři připouštějí možnost, že v případě lidí se může jednat jen o nepotvrzené legendy.)

Další kapitoly ukazují, jak inovativní někteří lékaři byli, když se bránili výhrůžkám či agresi mocného politika. To se přihodilo významnému německému lékaři, patologovi a politikovi Rudolfu Virchowovi (1821–1902). Virchow v roce 1865 vystoupil proti vojenskému rozpočtu navrženému Otto von Bismarckem, který jej kvůli tomu vyzval na souboj. Jako vyzvaný měl Virchow možnost volby zbraní. Vybral si netradičně uzenky, které se měly rozdělit na dvě části a do jedné z nich navrhoval vložit larvy trichinelly – svalovce. Ten, komu by připadl nakažený díl, tedy poražený, by pravděpodobně „umíral s nauzeou a nervovými poruchami v kaluži vlastních výkalů“. Souboj se pochopitelně nakonec nekonal.

Mnoho pozornosti je v knize věnováno diagnostickým metodám, někdy opět pro laika nezvyklým. Kupříkladu lékaři pracující na oddělení šestinedělí mnohdy čichem rozpoznají, že některá z pacientek má jiný pach než ten obvyklý a zbystří pozornost. U břišních operací zase lékaři jako na dobré znamení čekají na odchod plynů, který dokládá počínající obnovenou peristaltiku. Tak při velké vizitě jistému operovanému advokátovi nečekaně hlučně vyběhly „flaty“. Dotyčný se strašně styděl a začal se omlouvat. Přítomný operatér prý nešťastníka objal se slovy: „Příteli, co jsem se na to načekal, mně to znělo jak nejkrásnější varhanní hudba.“

Kniha zohledňuje i to, jak se do lékařské praxe promítal dobový světonázor. Kupříkladu v Anglii byl první člověk, který dostal krevní transfuzi, jistý bohoslovec. Použita byla ovčí krev spojovaná s Ježíšem, „Beránkem božím“, proto měla v sobě mít „symbolickou sílu“.  

Mnohé z probíraných kuriozit (třeba o ženě předstírající, že porodila králíky) zdejší čtenář mohl najít už v mnohem obsáhlejší a systematičtější Knize o medicíně, v níž se pochopitelně vyskytovalo méně příkladů z českého prostředí. Některé exkurzy recenzované publikace do jiných oborů, zvláště biblistiky a kulturní antropologie, působí, mírně řečeno, dosti svérázně a ne zcela přesvědčivě. Ovšem pro laiky kniha poskytuje podnětný „insajderský“ pohled do lékařského řemesla a jeho historie. A i když některé z historek možná spíše osloví jen kolegy-lékaře, většina je srozumitelná, poučná a v dobrém smyslu zajímavá i pro kohokoli dalšího, tedy pro nás všechny psychosomatické bytosti.