Františka Kalendu (nar. 1990) není na tomto místě nutné znovu blíže představovat, recenzi druhého dílu jeho Přemyslovské kroniky si nejspíše najdou hlavně čtenáři, které zaujal už první díl Rytíř zeleného kříže. Ten skončil zcela otevřeným cliffhangerem a Strážce svaté relikvie na něj bezprostředně navazuje (pomineme-li úvodní, dosti násilnou scénu, která však má, jak se posléze ukáže, své opodstatnění).

Nerozlučnou dvojici Roberta z Tarentu, malomocného člena řádu lazariánů, a Mikuláše z Bíliny, u něhož se nakonec ukázalo, že tímto onemocněním netrpí, jsme loni opustili na hostině pořádané králem Přemyslem I. Otakarem, která vlastně skončila dříve, než vůbec začala, neboť královský ochutnavač se s neklamnými příznaky otravy zhroutil k zemi a v nastalém zmatku kdosi odcizil vzácný dar od samotného císaře, hřeb ze Svatého kříže. Druhý díl se začíná odehrávat jen o několik hodin později, kdy oba pátrači musí sami sobě a především na nejvyšší míru rozčilenému panovníkovi přiznat, že zatím nemají sebemenší stopu ani indicii, kudy by se pátrání mělo dále ubírat.

Jak je tomu nejen u Kalendy zvykem, pátrání postupně zavede oba vyšetřovatele na nejrůznější místa, od brlohu osaměle žijícího poustevníka přes ležení potulných kejklířů, katovnu či klášter jeptišek až po dvůr samotného císaře. Opět přitom platí mnohé z toho, co zaznělo již v recenzi prvního dílu – pátrání je sice napínavé, avšak poměrně přímočaré, bez falešných stop a nevinných podezřelých. Napětí pramení zejména ze skutečnosti, že každé odhalení otevírá další otázky, a rovněž z faktu, že mazaný vrah a zloděj, po kterém Mikuláš s Robertem pátrají, je vždy o krok napřed, byť svému osudu nakonec neunikne. Značné komplikace oběma pátračům přináší i vlastní mocenské ambice některých Přemyslovců, snažících se posílit své postavení vůči královskému příbuznému.

Podobně jako v prvním díle sice zůstává hlavní odpovědnost za pátrání na Mikulášovi a Robertovi, ale počet pátračů se nakonec vyšplhá dokonce na pětici odvážných mužů. Každý z nich sice plní především ty úkoly, pro něž je nejlépe vybaven, na rozdíl od prvního dílu ale v týmu chybí náznak nějaké vnitřní dynamiky – alespoň poté, co se Mikuláš s Robertem zbaví Přemyslova zavrženého syna, který je jim při pátrání spíše na obtíž. Jenže uražená pýcha královského syna se vrátí jako bumerang a notně jim zkomplikuje život.

Dynamika a vývoj naopak nechybí vztahu mezi Mikulášem a jeho otcem. Negativní názor na syna možná Slavko změní až příliš rychle, avšak nakonec sehraje ve snaze získat zpět ukradenou relikvii klíčovou roli. Kromě toho bude jistě zajímavé sledovat vývoj mladého Sezemy, jednoho z pětice pátračů, který se zatím nedokáže oprostit od své striktní klášterní výchovy, ale v průběhu děje je konfrontován s tolika odvrácenými stranami každodenního života vně klášterních zdí, že to na něm jistě zanechá následky.

Protože postavy obou vyšetřovatelů čtenář zná již z prvního dílu, stejně jako situaci, v níž je na začátku knihy zastihneme, nemusí se autor zdržovat s obvyklým úvodním vysvětlováním a vyprávění si hned od prvních stran udržuje svižné tempo, jen občas zpomalené nutnou rekonvalescencí jednoho či druhého z nich na lůžku. K plynulosti četby přispívají i některé narážky na známá úsloví, ať už jde o rčení „nevěřit mu ani nos mezi očima“ v případě Roberta, jenž o nos přišel kvůli svému onemocnění, nebo rozkaz jednookého velitele „Budete je hlídat jako moje zbývající oko v hlavě“. Jazykové ozvláštnění, které vyvolá u čtenáře úsměv, ale zároveň nesklouzává k parodii, pak představují pasáže, v nichž vystupují strážci zemské hranice Chodové: autor je totiž nechává promlouvat jejich svérázným dialektem. Jak je tomu u Kalendy téměř již pravidlem, opět do textu umístil několik výrazů, nad nimiž čtenář pozvedne obočí, jelikož si je obvykle spojuje s jiným prostředím než Čechami na počátku 13. století (seržant, bandita, srub, a především mozkové buňky, o jejichž existenci neměli lidé tušení až do vynálezu mikroskopu).

V napětí autor čtenáře udrží doslova až do poslední stránky, neboť tentokrát si pro plynulý přechod k závěrečnému dílu trilogie připravil hned dva cliffhangery. Nechme se tedy překvapit, jak Mikuláš s Robertem obstojí v závěrečné zkoušce, kterou před ně autor postaví.