Vesnická detektivka s neviditelným ptakopyskem
Forró, Markéta: Případ mrtvého čaroděje

Vesnická detektivka s neviditelným ptakopyskem

To poslední, co obyvatelé Mizerné Lhoty potřebují, je nečekaná mizérie v podobě mrtvého čaroděje, která naruší jejich poklid. Debutující autorka vykresluje kouzelný svět, který je i přes množství nadpřirozených postav veskrze povědomý a lidový.

Vesnice Mizerná Lhota, kde se román Případ mrtvého čaroděje odehrává, působí na první pohled jako každá jiná. Řeší se tam běžné drobné maloměstské problémy, „vožungři“ u výčepu, ale i drobné šarvátky hobitích dvojčat. Když však záhadně zemře příchozí čaroděj, rozvíří to poklidné vody jejich života, a s tím i staré křivdy a vztahové peripetie. Debut Markéty Forró přináší originální českou variaci na fantasy detektivku, která zaujme především jemným, ironickým humorem. 

Román se pohybuje na pomezí obou zmíněných žánrů. Základní kostru tvoří klasická záhada v duchu Agathy Christie: mrtvý příchozí, uzavřený kruh podezřelých, pátrání a staré křivdy, které vyplouvají na povrch. Jenže tento zažitý rámec je prošpikován fantaskními prvky a groteskními detaily. Případu mrtvého čaroděje se tak ujímá dvojice přerostlých barbarů, kteří s pomocí obyvatel vesnice pátrají, kam by mohla stopa vést. Nejvíce si však přejí, aby byla záhada vyřešena a v Mizerné Lhotě byl opět klid.  

Autorka si propůjčuje mytologické bytosti, které nezapadají do jedné konkrétní mytologie, naopak, jedná se o již popkulturní postavy: barbary, čaroděje, hobity či chiméry. V magickém světě Forró lze hledat odkazy na tvorbu Andrzeje Sapkowského, J. R. R. Tolkiena, Terryho Pratchetta či Roberta E. Howarda, ale v rozmanitém výběru kouzelných postav lze spatřovat i vliv prvků ze hry Dungeons & Dragons.

Výsledkem je vesnická low fantasy, která si vypůjčuje ingredience vysokého žánru. Na začátku knihy zaznívá: „Chiméra, jistě, tu každý znal... Gryf, drak, jednorožec, všechny tyhle tvory znaly i nejmenší děti“ (s. 12), Případ mrtvého čaroděje však navíc přináší neobvyklé prvky, především neviditelného ptakopyska. Všechny postavy podléhají běžným trápením obyčejných lidí, ať už se jedná o barbara Efernase, který by rád cvičil a bojoval, ale místo toho musí řešit záhadu mrtvého čaroděje, či hospodskou Malvínu, která by chtěla žít život v pravdě a lásce, ale brání jí v tom vlastní předsudky o tom, co by na to lidé řekli. 

Ironické poznámky a celkově humor a jazyk jsou jedním v největších taháků knihy. Autorka si hraje s češtinou, používá hospodský slang („vožungr“, „frťan“) i novotvary. Tato hravost je patrná i při pojmenovávání, ať už se jedná o hobití sourozence Zaruda a Toulitku, bylinkářku Jestli či vesnici Náchořečí. Zvukomalebná vlastní jména dotvářejí útulnou, magickou atmosféru Mizerné Lhoty. Přestože román balancuje na hranici mezi fantasy a detektivkou, nehraje si na víc, než čím je. Postavy klejí, popíjejí pálenku a mají zkrátka všechny lidské neduhy. Ačkoliv tedy mezi poetickými popisy mohou citace typu „Byl to zasranej parchant“ nepřipraveného čtenáře zaskočit, dotvářejí specifickou atmosféru literárního vesmíru Markéty Forró, vykresleného s jazykovou hravostí a zároveň i českou zemitostí.

Největší slabinou knihy je samotná detektivní linie. Pátrání po pachateli působí nahodile, a to i s vědomím toho, že ho provádějí detektivové-amatéři: barbarští bratři, učitel Bel a léčitel Ef. Oproti klasické detektivce zde tedy nenajdeme vyšetřování podléhající logice a metodice. Odhalování vraha postupuje spíše dílem nečekaných okolností, rozuzlení pak škodí především samotná forma v podobě přiznání. Nápadité pojetí celého díla tak kontrastuje s neuspokojivým rozuzlením.

Originálnímu světu kolem Mizerné Lhoty by také prospěl větší prostor, v náznacích se sice dozvídáme o sousední vesnici Náchořečí, ale okolní svět za hranicemi Mizerné Lhoty zůstává zahalen tajemstvím. Vzhledem k nedávno vydanému druhému dílu lze však předpokládat, že v pokračování autorka tento prostor dále rozvine. Za zmínku stojí i vizuální zpracování knihy. Kapesní formát knihy doprovázejí ilustrace Václava Šlajcha, které podtrhují groteskní poetiku vyprávění.

Markéta Forró na přebalu knihy tvrdí, že píše příběhy, jaké by sama chtěla číst. Její debut to potvrzuje: je to kniha zábavná, jazykově hravá, zároveň překračující klišé fantasy i detektivky. Fanoušci Pratchetta, Sapkowského i Christie si v ní najdou to své. Ukazuje, že i ve vesnici s příznačným jménem Mizerná Lhota se může odehrát zábavný a jazykově nápaditý příběh.

Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.