O bouřích v duši i na literární scéně
Wahl, Caroline: Síla větru 17

O bouřích v duši i na literární scéně

Tři romány, tři bestsellery, jedna filmová adaptace – to vše zvládla třicetiletá Caroline Wahl za tři roky, a stala se tak nepřehlédnutelnou postavou současné německojazyčné literatury. Loni v srpnu vyšel v češtině její druhý román, který se tentokrát točí kolem rozervané dvacetileté Idy, mladší sestry Tildy z debutu 22 bazénů.

„Co tu vlastně dělám? Myslela jsem si, že když odjedu daleko, myšlenky se ztiší. Ale jsou pořád hlasité a bolestivé,“ konstatuje Ida při pohledu na deštivou oblohu nad Baltem. Před pár dny nasedla do náhodného vlaku a dojela až na severoněmecký ostrov Rujána. Opustila rodné maloměsto i byt ve Veselé ulici, v němž vyrůstala se svou starší sestrou Tildou a matkou alkoholičkou, která tam před několika týdny spáchala sebevraždu. Cesta na neznámý ostrov je pro studentku literatury zoufalým únikem před sužujícím pocitem viny, že matku nedokázala zachránit. Pobyt v provinčním rekreačním městečku mladé ženě nakonec do života přivane nové přátele, lásku i smíření se zemřelou matkou.

Druhý román Caroline Wahl vyšel v květnu 2024 v kolínském nakladatelství DuMont a okamžitě se vyšplhal na vrchol bestsellerů dle německého týdeníku Spiegel. Mladá autorka se v této knize vrací k protagonistkám své neméně úspěšné prvotiny, kterou od vydání volného pokračování dělí pouhý rok. Zatímco děj románu 22 bazénů (č. 2024) sledoval trojici žen pohledem akurátní studentky matematiky Tildy, navazující Síla větru 17 se s desetiletým odstupem zaměřuje na její výtvarně i literárně nadanou mladší sestru Idu. Ta od chvíle, kdy Tilda odešla na doktorát do Berlína, sdílela domácnost pouze se závislou matkou až do jejího tragického konce.

Rozbouřené moře a chuchvalce vzteku

Krátce po příjezdu na Rujánu se Ida seznamuje s postarším Knutem, majitelem baru U Tuleně, a jeho ženou Marianne. Manželský pár se vyčerpané a nachlazené Idy ujme a nechá ji dočasně – výměnou za večerní výpomoc v baru – bydlet v pokoji jejich dospělé dcery Mandy. Zde Ida nachází teplo domova, které se s Tildiným odchodem z Veselé ulice vytratilo. Starší sestra, která nyní žije s manželem a dvěma dětmi v Hamburku, sice nabízí pomoc, tu však vzpurná Ida odmítá. Traumatické vzpomínky ale jen tak jednoduše ignorovat nedokáže – od matčiny smrti Ida bojuje s chronickou nespavostí. Životní vzpruhu nachází jen v plavání, které pro ni a Tildu tolik znamená. Pravidelné návštěvy městského koupaliště, pokud možno v dešti, totiž kdysi patřily k jejich společnému rituálu. Na Rujáně se Ida nad ránem vrhá do rozbouřených vln Baltského moře anebo v dešti vybíhá na místní rozhlednu, aby z břicha vykřičela všechny své „chuchvalce vzteku“. Název románu tak odkazuje nejen na nejvyšší stupeň větru Beaufortovy stupnice a charakter počasí severoněmeckého ostrova, ale i na bouři v Idině duši. I ta se však jednoho dne zklidní – a to nejen péčí Knuta a Marianne, ale i díky lásce k úspěšnému DJi Leifovi.

Rozpékané housky a ploché charaktery

Román Síla větru 17 není nabitý velkými dějovými zvraty. Idino vyprávění v ich-formě se soustředí především na její úzkostné a mnohdy roztěkané myšlenky, popisy společných snídaní u Knuta a Marianne a na Idiny životu nebezpečné plavecké a běžecké expedice. I přesto se od knihy nelze odpoutat – jako by se čtenářstvo stejně jako hlavní hrdinka nemohlo dostatečně nasytit domácího klidu, který z popisů společného stolování čiší, přestože popisy rozpékání housek působí trochu redundantně. Román každopádně nabízí detailní vhled do psychiky mladé ženy, se všemi pochybnostmi, vrtochy, rozpory a bolestmi, které Ida jako čerstvý sirotek prožívá.

Vedlejší postavy ovšem působí méně propracovaně. Ze skoupých dialogů napsaných jako ve filmovém scénáři – možná jako příprava pro budoucí adaptaci – toho o jejich vnitřních pohnutkách příliš vyčíst nelze. Například romance s Leifem připomíná spíše pohádkové klišé: první kontakt se odehraje na pláži, po počáteční nedůvěře dojde i na záchranu života a vše vyústí v harmonické partnerství, aniž by autorka prozradila, na základě čeho mezi Idou a Leifem vzniklo tak silné pouto. Caroline Wahl rozhodně nelze upřít literární talent a schopnost psát poutavě a místy i humorně. V dosavadní tvorbě, včetně posledního románu Die Assistentin, nicméně často klouže po povrchu, jak konstatuje nejedna recenze v německojazyčném tisku.

Živelný originál – trefný překlad

České publikum se s Caroline Wahl seznámilo na podzim 2024, když nakladatelství Host vydalo její literární debut 22 bazénů. Ani ne po roce na českých knižních pultech přistálo volné pokračování Síla větru 17. Obě knihy pro Host přeložila oceňovaná překladatelka a spisovatelka Viktorie Hanišová. Ta práci na románu přirovnala k „návratu domů“ a ocenila, jak píše v Kavárně Hostu, především autorčin styl a jazyk, který podle ní „velmi dobře vystihuje citové rozpoložení dvacetileté studentky literatury“. Hanišové překlad zachovává živelnost a dynamiku originálu, a přestože se čtenářstvo tu a tam může pozastavit nad některými výrazy, které do úst současného dvacátníka příliš nezapadají (běda, stálo to za starou belu), zážitek z četby to nijak výrazně nenarušuje. I druhý román Caroline Wahl se v češtině čte jedním dechem.


Oddechové bestsellery o prekariátu

Ve stejné době, kdy v Česku vyšel překlad Síla větru 17, němečtí knihkupci i fanoušci s napětím očekávali již třetí román Die Assistentin (Rowohlt Verlag) i stejnojmennou filmovou adaptaci 22 bazénů. Pozornost soustředěná na tuto výraznou autorku, která se netají svými ambicemi stát se, a především zůstat úspěšnou a oceňovanou spisovatelkou, vyústila ve vyhrocené debaty, které obzvláště na sociálních sítích sklouzávaly i k zesměšňování autorky na základě jejího vzhledu či hlasu. Část tohoto „shitstormu“ se týkala otázky, zda je přijatelné, aby Caroline Wahl, která vyrostla v dobře situované rodině, psala o životě v prekarizovaných podmínkách, a takovými romány ještě navíc vydělávala nemalé sumy. Olej do rozohněných debat přilévá i ona sama, a to svými opakovanými „stížnostmi“, že ani v loňském roce nebyla zařazena mezi autorky a autory nominované na Německou knižní cenu.
Zatímco novinářka Giorgi Grimaldi ve veřejném „lynčování“ Caroline Wahl spatřuje dvojí morálku vůči úspěšným a sebevědomě vystupujícím ženám, jak píše ve svém komentáři pro levicový týdeník taz, redaktorka veřejnoprávní rozhlasové stanice Deutschlandfunk Kultur Miriam Zeh upozorňuje na širší souvislosti. Fenomén Caroline Wahl podle ní ukazuje, že literární kritika si zatím příliš nedokáže poradit s komerčně úspěšnými tituly z žánru oddechové literatury, a navrhuje, aby se na podobné romány nahlíželo například podle toho, jak kreativně pracují s žánrovými schématy.

Caroline Wahl přináší již třetím rokem rozruch do německojazyčného literárního provozu – a díky zdařilým překladům do češtiny si o kontroverzně přijímané autorce může udělat svůj obrázek i české publikum. Caroline Wahl a její „sériová“ románová tvorba mimo jiné demonstruje, jak je výrazná sebeprezentace na sociálních sítích úzce provázána s komerčním úspěchem, bez ohledu na hodnocení literární kritiky. Nechme se tedy překvapit, jak se třicetiletá spisovatelka i její literární postavy budou vyvíjet v dalších letech. Čtvrtý román už je prý na cestě.

Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Viktorie Hanišová, Host, Brno, 2025, 272 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Hodnocení knihy:

60%